Jevamot 6a יבמות

[jde o případ,] kdy pohání [osla]; a přesto [úcta] neodsouvá [Šabat].

Nýbrž [jak to, že] podle toho, co pro nás platí, přikázání přichází a odsouvá zákaz, odvodíme odtud, že [zákaz] neodsouvá?

A kdybys řekl, že zákazy Šabatu jsou jiné, protože jsou přísné – vždyť tanaita vychází z obecného [principu] a nevyvrací [to tímto způsobem]!

Neboť se učí [v baraitě]: Mohl bych [myslet], že když mu jeho otec řekl: „Znečisti se“, nebo mu řekl: „Nevracej [ztracenou věc]“, má ho poslechnout; proto Písmo praví: „Každý ať se bojí své matky a svého otce, a mé šabaty zachovávejte“ (Lv 19,3) – vy všichni jste povinni ctít mne.

Nýbrž [nelze to odvodit z úcty k rodičům] proto, že to lze vyvrátit:

Co u těchto? Jsou přípravou k přikázání.

Nýbrž myslel bych, že se to odvodí ze stavby Chrámu, neboť se učí [v baraitě]: Mohl bych [myslet], že stavba Chrámu odsouvá Šabat; proto Písmo praví: „Mé šabaty zachovávejte a mé svatyně se bojte“ (Lv 19,30) – vy všichni jste povinni ctít mne.

Není snad [míněno], že staví a bourá? A důvodem je, že Milosrdný napsal „Mé šabaty zachovávejte“; jinak by [stavba Šabat] odsunula.

Ne, [jde o případ,] kdy pohání [osla]; a přesto [stavba Šabat] neodsouvá. Nýbrž [jak to, že] podle toho, co pro nás platí, přikázání přichází a odsouvá zákaz, odvodíme odtud, že [zákaz] neodsouvá?

A kdybys řekl, že zákazy Šabatu jsou jiné, protože jsou přísné – vždyť tanaita vychází z obecného [principu] a nevyvrací [to tímto způsobem]! Neboť se učí [v baraitě]: Mohl bych [myslet], že když mu jeho otec řekl: „Znečisti se“, nebo mu řekl: „Nevracej [ztracenou věc]“, má ho poslechnout; proto Písmo praví: „Každý ať se bojí své matky a svého otce…“ – vy všichni jste povinni ctít mne.

Nýbrž proto, že to lze vyvrátit: Co u těchto? Jsou přípravou k přikázání. – Ohledně přípravy k přikázání, to mi přece plyne již odtamtud [z úcty k rodičům]!

Ano, je tomu tak. – K čemu je mi tedy „Mé šabaty zachovávejte a mé svatyně se bojte“? – Je to potřebné k tomu, co se učí [v baraitě]: Mohl bych [myslet], že se člověk má bát Chrámu; proto Písmo praví: „Mé šabaty zachovávejte a mé svatyně se bojte“. Je řečeno „zachovávání“ u Šabatu a je řečeno „bázeň“ u Chrámu: jako u zachovávání, o kterém se mluví u Šabatu,