[se to odvozuje] z prvního verše: Jestliže tomu tak je, ať Písmo řekne „cicit si uděláš“; k čemu je mi „střapce“? Z toho plyne, že je to volné.
מקרא קמא אם כן לימא קרא ציצית תעשה לך גדילים למה לי ש"מ לאפנויי
Jevamot 5b יבמות
Toto přichází kvůli míře: „střapec“ [gedil] jsou dvě [nitě], „střapce“ jsou čtyři; udělej střapec a [nitě] z něj vyveď.
האי לשיעורא הוא דאתא גדיל שנים גדילים ארבעה עשה גדיל ופותלהו מתוכו
Jestliže tomu tak je, ať Písmo řekne „Neobleč smíšenou látku, vlnu a len“; k čemu je mi „spolu“? Z toho plyne, že je to volné.
א"כ לימא קרא לא תלבש שעטנז צמר ופשתים יחדו ל"ל ש"מ לאפנויי
Ale to ještě potřebuje pro toho, kdo sešije: dva stehy jsou spojení, jeden steh není spojení. – Jestliže tomu tak je, ať Milosrdný napíše „Neobleč vlnu a len spolu“; k čemu je mi „šaatnez“? Z toho plyne, že je to volné.
ואכתי מיבעי ליה לתוכף שתי תכיפות חיבור ותכיפה אחת אינו חיבור א"כ לכתוב רחמנא לא תלבש צמר ופשתים יחדו שעטנז ל"ל ש"מ לאפנויי
Ale to ještě potřebuje [k učení], že [zákaz platí,] jen je-li [látka] česaná, předená a tkaná. – Nýbrž vše se odvozuje ze [slova] „šaatnez“.
ואכתי מיבעי ליה עד שיהא שוע טווי ונוז אלא כולה משעטנז נפקא
Našli jsme, že přikázání přichází a odsouvá prostý zákaz; kde jsme našli, že odsouvá zákaz, za nějž je trest vyobcování, takže by bylo nutné [verš] „vedle ní“, aby ji zakázal?
אשכחן דאתי עשה ודחי לא תעשה גרידא לא תעשה שיש בו כרת היכא אשכחן דדחי דאיצטריך עליה למיסרה
A kdybys řekl: odvoďme to z obřízky – co u obřízky? Kvůli ní bylo uzavřeno třináct smluv.
וכי תימא נילף ממילה מה למילה שכן נכרתו עליה שלש עשרה בריתות
Z pesachové oběti – co u pesachové oběti? Za ni je trest vyobcování.
מפסח מה לפסח שכן כרת
Z ustavičné oběti [tamid] – co u ustavičné oběti? Je pravidelná.
מתמיד מה לתמיד שכן תדיר
Z jedné to nevyplývá; ať to vyplyne ze dvou. Ze kterých? Z obřízky a pesachové oběti? Za ty je trest vyobcování. Z pesachové oběti a ustavičné oběti? Ty jsou potřebou Nejvyššího.
מחדא לא אתיא תיתי מתרתי מהי תיתי ממילה ופסח שכן כרת מפסח ותמיד שכן צורך גבוה
Z obřízky a ustavičné oběti? Ty byly již před [vyhlášením] Slova [na Sinaji] – podle toho, kdo říká, že zápalná oběť, kterou Izrael přinesl na poušti, byla ustavičnou zápalnou obětí. A ze všech [tří] také ne, neboť byly již před Slovem.
ממילה ותמיד שכן ישנו לפני הדבור ואליבא דמ"ד עולה שהקריבו ישראל במדבר עולת תמיד הוה ומכולהו נמי שכן ישנן לפני הדבור
Nýbrž bylo to potřebné: Myslel bych, že se to odvodí z úcty k otci a matce.
אלא איצטריך סד"א תיתי מכבוד אב ואם
Neboť se učí [v baraitě]: Mohl bych [myslet], že úcta k otci a matce odsouvá Šabat; proto Písmo praví: „Každý ať se bojí své matky a svého otce, a mé šabaty zachovávejte“ (Lv 19,3) – vy všichni jste povinni ctít mne.
דתניא יכול יהא כבוד אב ואם דוחה שבת ת"ל (ויקרא יט, ג) איש אמו ואביו תיראו ואת שבתותי תשמורו כולכם חייבין בכבודי
Není snad [míněno], že mu [otec] řekl: „Zabij mi [zvíře], uvař mi“? A důvodem je, že Milosrdný napsal „mé šabaty zachovávejte“; jinak by [úcta] odsunula [Šabat]. – Ne,
מאי לאו דאמר ליה שחוט לי בשל לי וטעמא דכתב רחמנא את שבתותי תשמורו הא לאו הכי דחי לא
Originál: Yevamot 5b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.