Joma 87b יומא

rabi Chija – začal znovu od začátku. Vešel Bar Kapara – začal znovu od začátku. Přišel rabi Šimon, syn Rabiho – začal znovu od začátku. Přišel rabi Chanina (bar) Chama. Řekl [si]: Kolikrát se mám vracet? A nevrátil se. Rabi Chanina se urazil. Rav k němu chodil třináct předvečerů Jom kipuru, a [ten] se neusmířil.

A jak to mohl [Rav] udělat? Vždyť rabi Josi bar Chanina řekl: Kdo žádá o odpuštění svého bližního, ať ho nežádá víc než třikrát! Rav je jiný [případ]. A jak to mohl udělat rabi Chanina? Vždyť Rava řekl: Kdo přechází přes své [nároky], tomu se přechází přes všechna jeho přestoupení!

Nýbrž rabi Chanina viděl o Ravovi sen, že ho pověsili na palmu; a je známo, že kdo je [ve snu] pověšen na palmu, stane se hlavou [akademie]. Řekl: Plyne z toho, že chce převzít vedení [po mně]. A neusmířil se, aby [Rav] odešel a učil Tóru v Babylónii.

Rabíni učili: Přikázání vyznání [hříchů platí] v předvečer Jom kipuru za soumraku. Ale mudrci řekli: Ať se vyzná před tím, než jí a pije, protože se jeho mysl při hostině může zmást. A ačkoli se vyznal předtím, než jedl a pil, vyzná se i poté, co jedl a pil, protože se snad při hostině přihodila nějaká pohroma. A ačkoli se vyznal ve večerní modlitbě, ať se vyzná v ranní; v ranní, ať se vyzná v přídavné (musaf); v přídavné, ať se vyzná v odpolední (mincha); v odpolední, ať se vyzná v závěrečné (neila).

A kde ho říká? Jednotlivec po své modlitbě [Amidě], a předříkávač ho říká uprostřed. Co říká? Rav řekl: „Ty znáš tajemství světa.“ A Šmuel řekl: „Z hlubin srdce.“ A Levi řekl: „A ve tvé Tóře je psáno.“ Rabi Jochanan řekl: „Pane světů.“

Rabi Jehuda řekl: „Neboť naše viny jsou přespočetné a naše hříchy nesčíslné.“ Rav Hamnuna řekl: „Můj Bože, dokud jsem nebyl stvořen, nebyl jsem hoden; a nyní, když jsem byl stvořen, je to, jako bych nebyl stvořen. Jsem prach za svého života, tím spíše po své smrti. Hle, jsem před tebou jako nádoba plná hanby a potupy. Kéž je tvou vůlí, abych nehřešil; a co jsem zhřešil, očisť ve svém milosrdenství, ale ne skrze utrpení.“ A to je vyznání Ravy po celý rok a Rav Hamnuny Mladšího o Jom kipuru.

Mar Zutra řekl: To jsme řekli jen tehdy, když neřekl: „Avšak my jsme zhřešili“; ale řekl-li: „Avšak my jsme zhřešili“, už to není třeba. Neboť Bar Hamduri řekl: Stál jsem před Šmuelem, a on seděl; a když předříkávač došel [ke slovům] „Avšak my jsme zhřešili“, vstal. Řekl: Plyne z toho, že toto je hlavní [část] vyznání.

Tam jsme se učili: Ve třech obdobích roku kohanim pozdvihují ruce [k požehnání] čtyřikrát za den: v ranní, v přídavné, v odpolední [modlitbě] a při zavírání bran. A to jsou ta tři období: o postech, při stráži (maamadot) a o Jom kipuru.

Co je „zavírání bran“? Rav řekl: Modlitba navíc. A Šmuel řekl: „Co jsme, co je náš život.“ Namítli: Večer Jom kipuru se modlí sedm [požehnání] a vyznává se; ráno se modlí sedm a vyznává se; v přídavné se modlí sedm a vyznává se; v odpolední se modlí sedm a vyznává se; v závěrečné se modlí sedm a vyznává se [tedy neila je celá Amida].

Je to spor tanaitů, neboť se učí: [Večer] Jom kipuru za soumraku se modlí sedm [požehnání], vyznává se a uzavírá [požehnání] vyznáním – to jsou slova rabi Meira. A mudrci říkají: Modlí se sedm, a chce-li uzavřít vyznáním, uzavře. [Nicméně] vyvrácení Šmuele – je to vyvrácení.

Ula bar Rav sestoupil [k pultu] před Ravou. Začal [slovy] „Ty jsi nás vyvolil“ a zakončil [slovy] „Co jsme, co je náš život“, a [Rava] ho pochválil. Rav Huna, syn Rav Natana, řekl: A jednotlivec to říká po své modlitbě.

Rav řekl: Závěrečná modlitba (neila) zprošťuje [povinnosti] večerní [modlitby]. Rav [je] v souladu se svým názorem, neboť řekl: Je to modlitba navíc, a jakmile se ji pomodlil, už [večerní] nepotřebuje.

A řekl Rav opravdu tak? Vždyť Rav řekl: Halacha je podle slov toho, kdo říká: Večerní modlitba je dobrovolná! Mluví podle slov toho, kdo říká: [Je] povinná.

Namítli: Večer Jom kipuru se modlí sedm [požehnání] a vyznává se; ráno sedm a vyznává se; v přídavné sedm a vyznává se; v závěrečné se modlí sedm a vyznává se; ve večerní [po skončení dne] se modlí sedm, souhrn osmnácti. Rabi Chanina ben Gamliel říká jménem svých otců: Modlí se celých osmnáct [požehnání],