Joma 87a יומא

Ze své vůle jde vstříc smrti, a vůli svého domu nekoná, a s prázdnou jde domů; a kéž by návrat byl jako odchod. A když viděl zástup za sebou, řekl: „I kdyby jeho výše vystoupila k nebi a jeho hlava dosáhla k oblakům, jako svůj trus navždy zahyne; ti, kdo ho vídali, řeknou: Kde je?“ (Jb 20,6–7). Rav Zutra, když ho nesli na ramenou v šabat [před] svátkem, říkával: „Neboť bohatství není navěky, a koruna z pokolení do pokolení“ (Př 27,24).

„Brát ohled na ničemu není dobré“ (Př 18,5) – není to dobré pro ničemy, že se na ně bere ohled na tomto světě. Nebylo to dobré pro Achaba, že se na něj bral ohled na tomto světě, jak se říká: „Protože se pokořil… neuvedu to zlo za jeho dnů“ (1Kr 21,29).

„Zvrátit spravedlivého na soudu“ (Př 18,5) – je to dobré pro spravedlivé, že se na ně nebere ohled na tomto světě. Bylo to dobré pro Mojžíše, že se na něj nebral ohled na tomto světě, jak se říká: „Protože jste mi nevěřili, abyste mě posvětili“ (Nu 20,12) – z toho plyne, že kdybyste mi věřili, ještě by nenastal jejich čas odejít ze světa.

Blaze spravedlivým! Nestačí jim, že sami mají zásluhy, ale [zásluhy] přenášejí na své syny a na syny svých synů až do konce všech pokolení. Neboť kolik synů měl Áron, kteří byli hodni spálení jako Nadav a Avihu, jak se říká: „ti, kteří zůstali“ (Lv 10,12) – ale zastala se jich zásluha jejich otce.

Běda ničemům! Nestačí jim, že sami sebe činí vinnými, ale vinu přenášejí na své syny a na syny svých synů až do konce všech pokolení. Mnoho synů měl Kenaan, kteří byli hodni ordinace jako Tavi, otrok Rabana Gamliela, ale vina jejich otce to způsobila.

Kdo přivádí mnohé k zásluhám, skrze toho nepřichází hřích; a kdo přivádí mnohé k hříchu, tomu téměř není dáno vykonat pokání. Kdo přivádí mnohé k zásluhám, skrze toho nepřichází hřích – jaký je důvod? Aby nebyl v gehinomu, zatímco jeho žáci jsou v rajské zahradě, jak se říká: „Neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj zbožný spatřil jámu“ (Ž 16,10). A kdo přivádí mnohé k hříchu, tomu není dáno vykonat pokání, aby nebyl v rajské zahradě, zatímco jeho žáci jsou v gehinomu, jak se říká: „Člověk obtížený krví duše bude prchat až do jámy, ať ho nikdo nepodpírá“ (Př 28,17).

„Kdo řekne: Zhřeším a budu se kát, zhřeším a budu se kát.“ Proč je třeba říkat „zhřeším a budu se kát, zhřeším a budu se kát“ dvakrát? Podle [výroku] Rav Huny jménem Rava, neboť Rav Huna řekl jménem Rava: Jakmile člověk spáchá přestupek a opakuje ho, je mu dovolen. Je mu dovolen – to tě napadlo? Nýbrž stane se mu jakoby dovoleným.

„[Kdo řekne:] Zhřeším a Jom kipur usmíří – Jom kipur neusmíří.“ Řekněme, že naše Mišna není podle Rabiho, neboť se učí: Rabi říká: Za všechny přestupky v Tóře, ať vykonal pokání, nebo nevykonal pokání, Jom kipur usmiřuje? Můžeš říci, že [jde] i [o názor] Rabiho: [kdo hřeší] spoléhaje na [Jom kipur], je jiný [případ].

„Přestupky mezi člověkem a Všudypřítomným“ atd. Rav Josef bar Chavu poukázal před rabi Abahuem na rozpor: Přestupky mezi člověkem a jeho bližním Jom kipur neusmiřuje? Vždyť je psáno: „Zhřeší-li člověk proti člověku, Bůh (Elohim) ho rozsoudí“ (1S 2,25)! Kdo je Elohim? Soudce.

Jestliže tak, řekni závěr [verše]: „Ale zhřeší-li člověk proti Hospodinu, kdo se za něj přimluví?“ Říká to takto: „Zhřeší-li člověk proti člověku“ a usmíří se [s ním], Bůh mu odpustí; „ale zhřeší-li člověk proti Hospodinu, kdo se za něj přimluví?“ – pokání a dobré skutky.

Rabi Jicchak řekl: Kdo urazí svého bližního, i jen slovy, musí ho usmířit, jak se říká: „Můj synu, jestliže ses zaručil za svého bližního, podal-li jsi ruku cizímu, chytil ses do slov svých úst… Učiň tedy toto, můj synu, a vysvoboď se, protože jsi upadl do ruky svého bližního: jdi, pokoř se a naléhej na své bližní“ (Př 6,1–3). Máš-li v rukou peníze, otevři mu dlaň [a zaplať]; a ne-li, naveď na něj mnoho přátel.

(A) Rav Chisda řekl: A musí ho usmířit [před] třemi řadami po třech lidech, jak se říká: „Bude [kráčet] před lidmi v řadě (jašor) a řekne: Zhřešil jsem a zvrátil jsem přímé, a nebylo mi oplaceno“ (Jb 33,27).

(A) rabi Josi bar Chanina řekl: Kdo žádá o odpuštění svého bližního, ať ho nežádá víc než třikrát, jak se říká: „Ach, odpusť, prosím… a nyní odpusť, prosím“ (Gn 50,17). A zemřel-li [ten], přivede deset lidí, postaví je k jeho hrobu a řekne: Zhřešil jsem proti Hospodinu, Bohu Izraele, a proti tomu a tomu, jemuž jsem ublížil.

Rabi Jirmeja měl spor s rabi Abou. Šel a posadil se u dveří rabi Aby. Když jeho služka vylévala vodu, dopadly mu kapky vody na hlavu. Řekl: Udělali ze mě smetiště. Vztáhl na sebe verš: „Ze smetiště pozvedá chudého“ (Ž 113,7). Rabi Aba to uslyšel a vyšel mu naproti. Řekl mu: Nyní musím já usmiřovat tebe, neboť je psáno: „Jdi, pokoř se a naléhej na své bližní.“

Rabi Zeira, když měl s někým spor, chodil kolem něj sem a tam a dával se mu najít, aby [ten] přišel a usmířil se s ním.

Rav měl spor s jedním řezníkem. [Řezník] k němu nepřišel v předvečer Jom kipuru. Řekl: Půjdu já usmířit ho. Potkal ho Rav Huna a řekl mu: Kam jde mistr? Řekl mu: Usmířit toho a toho. Řekl [si]: Aba jde zabít člověka. Šel a postavil se nad ním. [Řezník] seděl a sekal hlavu [dobytčete]. Pozvedl oči, uviděl ho a řekl mu: Abo, ty jdi pryč, nemám s tebou co dělat. Zatímco sekal hlavu, vylétla kost, zasáhla ho do krku a zabila ho.

Rav předčítal oddíl [Písma] před Rabim. Vešel