Joma 86b יומא

Rabi Jochanan řekl: Veliké je pokání, neboť odsouvá zákaz, který je v Tóře, jak se říká: „Praví se: Jestliže muž propustí svou ženu a ona od něho odejde a stane se ženou jiného muže, smí se k ní ještě vrátit? Což by tím nebyla ta země zcela poskvrněna? A ty jsi smilnila s mnoha milenci – a vrať se ke mně, praví Hospodin“ (Jr 3,1).

Rabi Jonatan řekl: Veliké je pokání, neboť přibližuje vykoupení, jak se říká: „Přijde na Sijón Vykupitel, k těm v Jákobovi, kdo se odvracejí od přestoupení“ (Iz 59,20). Proč „přijde na Sijón Vykupitel“? Protože [jsou] v Jákobovi ti, kdo se odvracejí od přestoupení.

Reš Lakiš řekl: Veliké je pokání, neboť úmyslné hříchy se mu stávají neúmyslnými, jak se říká: „Vrať se, Izraeli, až k Hospodinu, svému Bohu, neboť jsi klopýtl ve své vině“ (Oz 14,2). Vina je přece úmyslná, a [Písmo] ji nazývá klopýtnutím. Opravdu? Vždyť Reš Lakiš řekl: Veliké je pokání, neboť úmyslné hříchy se mu stávají zásluhami, jak se říká: „Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a bude jednat podle práva a spravedlnosti, bude kvůli nim (jistě) žít“ (Ez 33,19). To není obtížné: zde [jde o pokání] z lásky, zde ze strachu.

Rabi Šmuel bar Nachmani řekl jménem rabi Jonatana: Veliké je pokání, neboť prodlužuje léta člověka, jak se říká: „Když se ničema odvrátí od své ničemnosti… bude žít“ (Ez 18,27).

Rabi Jicchak řekl: Na Západě říkají jménem Raby bar Meri: Pojď a pohleď, že způsob Svatého, budiž požehnán, není jako způsob lidí z masa a krve. Způsob člověka z masa a krve: urazí-li svého bližního slovy, je pochybné, zda se s ním usmíří, nebo zda se s ním neusmíří. A řekneš-li, že se s ním usmíří, je pochybné, zda se usmíří [pouhými] slovy, nebo zda se slovy neusmíří.

Ale Svatý, budiž požehnán: člověk spáchá přestupek ve skrytu, a On se s ním usmíří slovy, jak se říká: „Vezměte s sebou slova a vraťte se k Hospodinu“ (Oz 14,3). A nejen to, ale ještě mu to počítá k dobru, jak se říká: „A přijmi dobré“ (Oz 14,3). A nejen to, ale Písmo mu to počítá, jako by přinesl býky, jak se říká: „Místo býků přineseme [oběti] svých rtů“ (Oz 14,3). Snad bys řekl: [jako] povinné býky? Verš učí: „Uzdravím jejich odpadlictví, budu je dobrovolně milovat“ (Oz 14,5).

Učí se: Rabi Meir říkával: Veliké je pokání, neboť kvůli jednotlivci, který vykonal pokání, se odpouští celému světu, jak se říká: „Uzdravím jejich odpadlictví, budu je dobrovolně milovat, neboť se můj hněv od něho odvrátil“ (Oz 14,5). Není řečeno „od nich“, nýbrž „od něho“.

Jak vypadá kajícník? Rav Jehuda řekl: Například když se mu naskytla příležitost k přestupku jednou i podruhé, a on se jí uchránil. Rav Jehuda upřesnil: S toutéž ženou, v tutéž dobu, na témže místě.

Rav Jehuda řekl: Rav poukázal na rozpor: Je psáno: „Blaze tomu, jemuž je odpuštěno přestoupení, jehož hřích je přikryt“ (Ž 32,1), a je psáno: „Kdo přikrývá svá přestoupení, nebude mít zdar“ (Př 28,13). To není obtížné: zde [jde] o hřích veřejně známý, zde o hřích, který není veřejně známý. Rav Zutra bar Tovija řekl jménem Rav Nachmana: Zde [jde] o přestupky mezi člověkem a jeho bližním, zde o přestupky mezi člověkem a Všudypřítomným.

Učí se: Rabi Josi bar Jehuda říká: Spáchá-li člověk přestupek poprvé, odpouští se mu; podruhé, odpouští se mu; potřetí, odpouští se mu; počtvrté se mu neodpouští, jak se říká: „Tak praví Hospodin: Pro tři přestoupení Izraele, a pro čtyři to neodvrátím“ (Am 2,6). (A říká se:) „Hle, to vše Bůh činí dvakrát, třikrát s mužem“ (Jb 33,29).

Proč [je třeba] „a říká se“? Mohl bys říci: To platí o společenství, ale o jednotlivci ne. Pojď a slyš: „Hle, to vše Bůh činí dvakrát, třikrát s mužem.“ Odtud dál se mu neodpouští, jak se říká: „Pro tři přestoupení Izraele, a pro čtyři to neodvrátím.“

Rabíni učili: Přestupky, které vyznal o tomto Jom kipuru, ať nevyznává o jiném Jom kipuru. A opakoval-li je, musí [je] vyznat o jiném Jom kipuru. A neopakoval-li je a znovu je vyznal, o něm Písmo říká: „Jako pes, který se vrací ke svým zvratkům, je hlupák, který opakuje svou pošetilost“ (Př 26,11).

Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Tím spíše je chválen, jak se říká: „Neboť já znám svá přestoupení a můj hřích je stále přede mnou“ (Ž 51,5). Jak tedy vyložím: „Jako pes, který se vrací ke svým zvratkům“ atd.? Podle Rav Huny, neboť Rav Huna řekl: Jakmile člověk spáchá přestupek a opakuje ho, je mu dovolen. Je mu dovolen – to tě napadlo? Nýbrž řekni: stane se mu jakoby dovoleným.

A je třeba hřích podrobně vyjmenovat, jak se říká: „Ach, tento lid spáchal velký hřích: udělali si boha ze zlata“ (Ex 32,31) – to jsou slova rabi Jehudy ben Bavy. Rabi Akiva říká: „Blaze tomu, jemuž je odpuštěno přestoupení, jehož hřích je přikryt“ (Ž 32,1). Proč tedy Mojžíš řekl: „Udělali si boha ze zlata“? Podle rabi Janaje, neboť rabi Janaj řekl: Mojžíš řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, stříbro a zlato, které jsi Izraelitům rozmnožil, až řekli: Dost, je příčinou toho, že si udělali boha ze zlata.

Dva dobří vůdci povstali Izraeli: Mojžíš a David. Mojžíš řekl: Ať je můj prohřešek zapsán, jak se říká: „Protože jste mi nevěřili, abyste mě posvětili“ (Nu 20,12). David řekl: Ať můj prohřešek není zapsán, jak se říká: „Blaze tomu, jemuž je odpuštěno přestoupení, jehož hřích je přikryt“ (Ž 32,1).

Podobenství o Mojžíšovi a Davidovi – čemu se to podobá? Dvěma ženám, které byly zbičovány soudním dvorem. Jedna se zkazila [nevěrou] a jedna snědla nezralé fíky sedmého roku. Ta, která snědla nezralé fíky sedmého roku, jim řekla: Prosím vás, oznamte, za co je bičována, aby neříkali, že je bičována za totéž, za co je bičována tato. Přinesli nezralé fíky sedmého roku, pověsili jí je na krk a vyhlašovali před ní: Je bičována kvůli záležitosti sedmého roku.

Pokrytci se zveřejňují kvůli znesvěcení Jména, jak se říká: „Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat bezpráví, položím před něj překážku“ (Ez 3,20). Pokání [hříšníků] s definitivním [rozsudkem] zadržuje trest, i když nad ním byl zpečetěn rozsudek trestu.

Blahobyt ničemů končí pádem. A úřad pohřbívá své držitele: nahý do něj vstupuje a nahý z něj odchází; a kéž by odchod byl jako příchod. Rav, když vycházel soudit, říkal toto: Ze své vůle jde vstříc smrti, a vůli svého domu nekoná, a s prázdnou jde domů; a kéž by návrat byl jako odchod.

Rava, když vycházel k soudu, říkal toto: