Keritot 18a כריתות

Namítl mu: [Je-li] pochybné, zda je [dítě] devítiměsíční [synem] prvního, nebo sedmiměsíční [synem] posledního – [muž] ji musí propustit, dítě je způsobilé, a je povinen podmíněnou obětí za vinu. Kdo je [autorem] toho? Je to rabi Eliezer.

Namítl mu: Nalezla-li se [krev] na jejím [plátně] ihned, jsou nečistí a povinni obětí; nalezla-li se na jejím [plátně] po nějaké době, jsou nečistí pro pochybnost a osvobozeni od oběti. A učí se k tomu: a jsou povinni podmíněnou obětí za vinu. Kdo je [autorem] toho? Je to rabi Eliezer.

Rav Nachman řekl jménem Raby bar Avuhy jménem Rava: Byly-li před ním dva kousky, jeden zakázaného tuku a jeden povoleného tuku, a snědl jeden z nich a neví, který z nich snědl, je povinen. [Je-li to] kousek, [o kterém je] pochybné, zda je to zakázaný tuk, či povolený tuk, a snědl jej, je osvobozen.

Rav Nachman řekl: Jaký je Ravův důvod? Soudí, že [u] dvou kousků je zákaz pevně stanoven; jeden kousek zákaz pevně nestanovuje.

Jaký je rozdíl mezi [důvodem], že je zákaz pevně stanoven, a [důvodem], že jeho zákaz nelze rozpoznat?

Je mezi nimi rozdíl [v případě], kdy byly před ním dva kousky, jeden zakázaného tuku a jeden povoleného tuku, a přišel modloslužebník a snědl první, a přišel Izraelita a snědl druhý. Podle Ravy tu ve chvíli, kdy jedl Izraelita, není [dvojí] „micvot“; podle rabiho Zejry nelze jeho zákaz rozpoznat; podle Rava Nachmana je zákaz pevně stanoven.

Rava namítl Ravu Nachmanovi: Rabi Eliezer říká: Za tuk koje jsou povinni podmíněnou obětí za vinu! [Odpověděl:] Rabi Eliezer nepotřebuje pevné stanovení zákazu.

Namítl mu: [Je-li] pochybné, zda je [dítě] devítiměsíční [synem] prvního, nebo sedmiměsíční [synem] posledního – [muž] ji musí propustit, dítě je způsobilé, a jsou povinni podmíněnou obětí za vinu. Kdo je [autorem] toho? Je to rabi Eliezer.

Namítl mu: Nalezla-li se [krev] na jeho [plátně], jsou nečistí a povinni obětí; nalezla-li se na jejím [plátně] ihned, jsou nečistí a povinni obětí; nalezla-li se na jejím [plátně] po nějaké době, jsou nečistí pro pochybnost a osvobozeni od oběti. A učí se k tomu: a jsou povinni podmíněnou obětí za vinu.

[Rav Nachman] mlčel. Poté, co [Rava] odešel, řekl: Proč jsem mu neřekl, že [autorem] toho je rabi Meir, který nepotřebuje pevné stanovení zákazu?

Neboť se učí v baraitě: Kdo porazí podmíněnou oběť za vinu venku – rabi Meir [ho] zavazuje a mudrci [ho] osvobozují.

A proč? Měl mu říci, že je to [podle] rabiho Eliezera! Učí nás toto: že rabi Meir stojí na stanovisku rabiho Eliezera.

Raba bar Avuha řekl jménem Rava: [Je-li to] kousek, [o kterém je] pochybné, zda je to zakázaný tuk, či povolený tuk, a snědl jej, dospěli jsme ke sporu rabiho Eliezera a mudrců.

Podle rabiho Eliezera – proč právě když jej snědl? I když jej nesnědl! Neboť jsme učili: Rabi Eliezer říká: Člověk smí dobrovolně přinášet podmíněnou oběť za vinu každý den.

Rav Aši řekl: [Je to] rabi Eliezer podle Bavy ben Buty, neboť jsme učili: Nýbrž mu říkají: Počkej, až se dostaneš do situace pochybnosti.

Mudrci učili: Byly-li před ním dva kousky, jeden povoleného tuku a jeden zakázaného tuku; přišel Izraelita a snědl první, přišel modloslužebník a snědl druhý – je povinen; a tak [i když druhý snědl] pes, a tak [i] havran. Přišel modloslužebník a snědl první, přišel Izraelita a snědl druhý – je osvobozen; a Rabi [ho] zavazuje.

Snědl-li první neúmyslně a druhý úmyslně, je povinen; první úmyslně a druhý neúmyslně – je osvobozen, a Rabi [ho] zavazuje. Snědl-li oba úmyslně, je osvobozen od čehokoli.

[Snědli-li dva lidé] oba [kousky] neúmyslně, jsou oba povinni. Druhý [je povinen] ne podle práva, nýbrž [proto], že kdybys řekl, že je osvobozen, stanovil bys [tím], že první [je povinen] obětí za hřích.

A kdo je [autorem]? Je-li to Rabi – [druhý je povinen] přímo podle práva! Jsou-li to mudrci – protože první nebyl stanoven [k povinnosti] obětí za hřích, máme snad říci druhému, aby přinesl neposvěcené [zvíře] do chrámového nádvoří? Rav Aši řekl: