Keritot 18b כריתות

Je to rabi Eliezer, který říká, že člověk smí dobrovolně přinášet podmíněnou oběť za vinu každý den. Proto mu říkáme: Přines podmíněnou oběť za vinu a stanov podmínku: snědl-li první povolený tuk [a já] jsem snědl zakázaný tuk, ať je to smíření; a ne-li, ať je to dobrovolná oběť.

Mudrci učili: Snědl [kousek] pochybného tuku a dozvěděl se [o tom], [znovu snědl] pochybný tuk a dozvěděl se [o tom] – Rabi říká: Říkám, že jako přinese oběť za hřích za každý zvlášť, tak přinese podmíněnou oběť za vinu za každý zvlášť.

Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, rabi Elazar a rabi Šimon říkají: Přinese jen jednu podmíněnou oběť za vinu, neboť je řečeno: „Za jeho neúmyslný přestupek, kterého se neúmyslně dopustil“ (Lv 5,18) – i za mnoho neúmyslných přestupků je povinen jen jednou.

Rabi Zejra řekl: Zde Rabi učil, že uvědomění pochybnosti rozdělují [povinnost] obětí za hřích.

Rava řekl: Uvědomění pochybnosti nerozdělují [povinnost] obětí za hřích, nýbrž takto učí: Jako když měl jisté uvědomění, přinese oběť za hřích za každý zvlášť, tak když měl uvědomění pochybnosti, přinese podmíněnou oběť za vinu za každý zvlášť.

Abaje mu řekl: A ty nesoudíš, že uvědomění pochybnosti rozdělují [povinnost] obětí za hřích? Neboť kdyby tě napadlo, že uvědomění [pochybnosti] nerozdělují [povinnost] obětí za hřích a přináší [jen] jednu oběť za hřích, proč přináší podmíněnou oběť za vinu za každý zvlášť?

Vždyť se učí v baraitě: Pravidlo zní: Cokoli je rozděleno co do obětí za hřích, je rozděleno co do obětí za vinu.

Rava bar Chanan řekl Abajemu: A podle tebe, který říkáš, že uvědomění pochybnosti rozdělují [povinnost] obětí za hřích – snědl-li tedy olivu tuku před Jom kipur a olivu tuku po Jom kipur, a Jom kipur stojí na místě podmíněné oběti za vinu, přinese snad také dvě oběti za hřích?

Ale vždyť je snědl v jednom [období] nevědomosti! Abaje mu řekl: A kdo nám řekne, že Jom kipur smiřuje [i] to, o čem [člověk] neví? Snad [jen], když o tom ví! Rava mu řekl: Učili jsme [o případu, kdy] mu to bylo oznámeno i nebylo oznámeno.

Někteří říkají: Rava bar Chanan řekl Abajemu: Co kdyby snědl olivu tuku ráno na Jom kipur a olivu tuku odpoledne na Jom kipur – byl by snad také povinen dvěma oběťmi za hřích?

Abaje mu řekl: A kdo nám řekne, že Jom kipur smiřuje v každé chvíli? Snad celý den [smiřuje až] od večera! Raba bar bar Chana [mu] řekl: [To je] hloupost! Učí se v baraitě: Kdo se dostane do pochybnosti přestupku na Jom kipur, i se soumrakem, je osvobozen, protože celý den smiřuje.

Rav Idi bar Avin namítl: Jedl a pil [na Jom kipur] v jednom [období] nevědomosti – je povinen jen jednou obětí za hřích. Vždyť mezi jídlem a pitím není možné, aby během dne nebyla chvíle, kdy se to [jako pochybné] dozví, a Jom kipur [jej] smiřuje, neboť Jom kipur stojí na místě podmíněné oběti za vinu; a [baraita] učí: Je povinen jen jednou obětí za hřích.

A kdyby tě napadlo, že uvědomění pochybnosti rozdělují [povinnost] obětí za hřích, měl by být povinen dvěma oběťmi za hřích! Říkají: Když rabi Zejra řekl [svůj výrok], [řekl jej] podle Rabiho; tato [baraita] je [podle] mudrců.

Ale vždyť z poslední [části plyne], že je to Rabi, neboť učí: „Vypil-li rybí láku nebo muries, je osvobozen“; z toho plyne, [že za] ocet je povinen.

A kdo je [autorem]? Je to Rabi, neboť se učí v baraitě: Ocet neosvěžuje duši. Rabi říká: Říkám, že ocet osvěžuje duši. A z toho, že poslední [část] je [podle] Rabiho, [je] i první [část podle] Rabiho! Říkají: Poslední [část je podle] Rabiho, první [podle] mudrců.

Rava mu namítl: Jedl [ze svatých věcí] dnes [a] jedl zítra, měl užitek dnes [a] měl užitek zítra, jedl dnes [a] měl užitek zítra, měl užitek dnes [a] jedl zítra – a i odtud až za tři roky – odkud víme, že se navzájem sčítají?

Proto verš říká: „Zpronevěří-li se zpronevěrou“ (Lv 5,15) – [Písmo to] rozšířilo. A proč? Vždyť ho [mezitím] smířil Jom kipur!

Říkají: Jom kipur smiřuje za zákaz, za peníze nesmiřuje.

A chceš-li, řeknu: Jom kipur smiřuje za celé [předepsané] množství, za polovinu množství nesmiřuje.

A tak řekl Reš Lakiš: Zde Rabi učil, že uvědomění pochybnosti rozdělují [povinnost] obětí za hřích. Rabi Jochanan řekl: Uvědomění pochybnosti nerozdělují [povinnost] obětí za hřích,

nýbrž takto učí: Jako když měl jisté uvědomění, přinese [oběť] za každý zvlášť, tak když měl uvědomění pochybnosti, přinese podmíněnou oběť za vinu za každý zvlášť.

Podle rabiho Jochanana je pochopitelné, že [Rabi] zavěšuje oběť za vinu na oběť za hřích; ale podle Reš Lakiše měl zavěsit oběť za hřích na oběť za vinu! [To je] obtížné.

A [učenci] stavěli [výrok] rabiho Jochanana proti [výroku] rabiho Jochanana a [výrok] Reš Lakiše proti [výroku] Reš Lakiše. Neboť se učí v baraitě: [Byly-li] dvě stezky, jedna nečistá a jedna čistá, a šel po první a nevstoupil [do Svatyně], [pak šel] po druhé a vstoupil – je povinen.

Šel po první a vstoupil – je osvobozen; [šel] po druhé a vstoupil – je povinen. Šel po první a vstoupil, dal se pokropit [podruhé] a potřetí [sedmého dne] a ponořil se, [pak] šel po druhé a vstoupil – je povinen.