Keritot 4b כריתות

Zjevně to nevyložil podle rabi Jišmaela, protože řekl rabi Chanina: Rabi Jišmael souhlasil ohledně oběti, že je povinen jen jednou obětí za hřích. Ani nyní to nelze vyložit podle rabi Jehudy, protože řekl rabi Eliezer: Rabi Jehuda souhlasil ohledně oběti, že přináší jen jednu oběť za hřích.

Nýbrž řekl Reš Lakiš jménem bar Tutaniho: Čím se zde zabýváme? Například když je jedl ve dvou mísách, a podle rabi Jehošuy, který řekl, že mísy rozlišují.

Samotný text: Jedl lůj z mršiny – je bičován dvakrát; lůj z posvěcených [zvířat] – je bičován dvakrát. Rabi Jehuda říká: [Za] lůj z posvěcených [zvířat] je bičován třikrát.

Rav Šizbi řekl [rabimu] Ravovi (Rava): Pochopitelně podle rabi Jehudy – to je to, co je psáno ve verších: „Věčné ustanovení“ (Lv 3,17), „žádný lůj z býka, ovce a kozy nebudete jíst“ (Lv 7,23), „a žádný cizí nebude jíst svaté“ (Lv 22,10) – to jsou tři zákazy. Ale podle rabínů, jaký je důvod?

Domnívají se, že zákaz „věčné ustanovení“ se týká svatých věcí a zákaz „lůj z býka“ nesvatých, a jsou [oba] potřeba.

Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] o svatých věcech, řekl bych, že jen svaté věci jsou přísné, takže je jejich lůj zakázán, ale nesvaté – řekni, že ne. Proto Milosrdný napsal „žádný lůj z býka“.

A kdyby napsal [jen] „žádný lůj z býka“, řekl bych, že jen lůj nesvatých zvířat je zakázán, protože nebyl vyňat ze svého obecného [zákazu]; ale lůj posvěcených [zvířat], který byl vyňat ze svého obecného [zákazu], bych řekl, že když bylo dovoleno jejich maso, bylo dovoleno i jejich lůj. Jsou [oba] potřeba.

A rabi Jehuda se domnívá, že když je psáno „lůj z býka“, je to psáno v souvislosti se svatými věcmi.

Nýbrž z toho plyne, že rabíni se domnívají, že neodvozujeme věc, jež se učí ze své souvislosti?

Ne, všichni [odvozují] věc, jež se učí ze své souvislosti, a přou se v tomto: Rabi Jehuda se domnívá, že se odvozuje zákaz ze zákazu i zákaz z vyhlazení; a rabíni se domnívají, že zákaz ze zákazu odvozujeme, zákaz z vyhlazení neodvozujeme.

Ale podle rabi Jehudy, k čemu přichází „žádný lůj a žádnou krev nebudete jíst“? Potřebuje to k přirovnání. Učí se v baraitě: „Žádný lůj a žádnou krev nebudete jíst“ (Lv 3,17) – jako [za] lůj je bičován dvakrát, tak [za] krev je bičován dvakrát; to jsou slova rabi Jehudy. A mudrci říkají: Je v tom jen jedno varování.

Ale čím se liší lůj, že je za něj bičován dvakrát bez přirovnání, protože jsou o něm psány dva verše, „žádný lůj a žádnou krev nebudete jíst“ a „žádný lůj z býka a ovce“? I za krev ať je bičován dvakrát bez přirovnání, protože jsou o ní psány dva zákazy: „Žádný lůj a žádnou krev nebudete jíst“ a „a žádnou krev nebudete jíst ve všech vašich sídlech, z ptáků ani ze zvířat“ (Lv 7,26)!

Nýbrž řekni: jako [za] lůj je bičován třikrát, tak [za] krev je bičován třikrát.

Ale čím se liší lůj, že je za něj bičován třikrát? Protože jsou o něm psány tyto dva zákazy a zákaz [jedení svatých věcí] cizím – to jsou tři. I krev [tak]!

Bylo to potřeba. Napadlo by tě říci: Protože krev byla vyňata z [zákona o] nečistotě, ať je vyňata i z [zákona o] cizím. Učí nás přirovnání.

Ale podle rabínů, k čemu přichází přirovnání?

Potřebují ho pro to, co se učí v baraitě: „Žádný lůj a žádnou krev nebudete jíst“ – jako lůj je zvláštní tím, že jeho lůj je odlišný od jeho masa a nespojují se spolu [do míry], tak i krev, jejíž krev je odlišná od jejího masa.

Vyloučím krev plazů – protože jejich krev není odlišná od jejich masa, spojují se.

Ale cožpak se to vyvozuje odtud? Vyvozuje se to odjinud: „A toto je pro vás nečisté“ (Lv 11,29) – to učí o krvi plaza a o plazu, že se spojují spolu.

Kdyby nebylo přirovnání, napadlo by tě říci: To platí jen pro nečistotu, ale pro jedení řekni, že ne. Přirovnání nás učí [totéž] pro jedení.

Řekl Ravina: Proto krev hada a jeho maso se spojují. Co nás tím učí? To je [přece] přirovnání! Napadlo by tě říci: Plaz, který byl zahrnut pro nečistotu, byl zahrnut i pro jedení; had, který nebyl zahrnut pro nečistotu, nebyl zahrnut ani pro jedení. Učí nás, že přirovnání znamená všechno, jehož krev není odlišná od jeho masa.

Řekl Rava: Tři [případy] vyhlazení řečené o krvi – k čemu? Jedno pro krev nesvatých [zvířat], jedno pro krev posvěcených [zvířat] a jedno pro dotékající krev (dam ha-tamcit).

To je v pořádku podle rabi Jehudy, neboť se učí v baraitě: Dotékající krev [je] pod varováním [zákazu]; rabi Jehuda říká: pod vyhlazením.

Ale podle rabínů, k čemu přichází ono [vyhlazení]? A dokonce i rabi Jehuda vyvozuje vyhlazení z „žádnou krev“.

Neboť se učí v baraitě: Rabi Jehuda říká: [Mohlo být psáno] „krev“ – proč verš říká „žádnou krev“?

Měl bych jen krev posvěcených [zvířat], s níž vychází duše; odkud krev nesvatých [zvířat] a dotékající krev? Verš říká „žádnou krev“.

Nýbrž řekni: jedno pro krev nesvatých [zvířat], jedno pro krev posvěcených [zvířat] a jedno pro krev [podléhající] zakrytí.

A řekl Rava: Pět zákazů řečených o krvi – proč? Jeden pro krev nesvatých [zvířat], jeden pro krev posvěcených [zvířat], jeden pro krev [podléhající] zakrytí, jeden pro krev údů a jeden pro dotékající krev.

Řekl rabi Ila: Kdo jedl desátek obilí, moštu a oleje [mimo Jeruzalém], je bičován třikrát. Ale vždyť se nebičuje za souhrnný zákaz! Zde je to jiné, protože verše jsou nadbytečné.

Vždyť Milosrdný napsal: „A budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem … desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje“ (Dt 14,23) – uvnitř ano, vně ne. K čemu mi je, že Milosrdný napsal: „Nesmíš jíst ve svých branách desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje“ (Dt 12,17)? K rozlišení.

Kdyby [bylo jen] z onoho [verše], řekl bych, že to platí jen jako příkaz, ale jako zákaz řekni, že ne. Proto