Keritot 5a כריתות

Milosrdný napsal „nesmíš“, aby to stanovil jako zákaz.

A stále je to souhrnný zákaz! Je-li tomu tak, ať verš řekne: „Nesmíš je jíst ve svých branách.“ K čemu mi je „desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje“? Aby se vyčlenilo jedení každého jednotlivého.

Řekl rabi Jicchak: Kdo jí chléb, pražené zrno a čerstvé klasy [z nové úrody před omerem], je bičován třikrát. Ale vždyť se nebičuje za souhrnný zákaz! Zde je to jiné, protože verše jsou nadbytečné.

Ať verš řekne [jen] „chléb“ a odvoďme z něho pražené zrno a čerstvé klasy! Lze namítnout: Co [platí] o chlebu, [platí] proto, že u něj přibylo [ustanovení] o chale.

Ať napíše „pražené zrno“ a nenapíše „chléb“ a odvoďme chléb z praženého zrna! Chléb nelze [odvodit] z praženého zrna, protože pražené zrno je ve své podobě, chléb není ve své podobě. Čerstvé klasy nelze [odvodit] z praženého zrna, protože u praženého zrna přibylo [ustanovení] o moučných obětech, u čerstvých klasů nepřibylo [ustanovení] o moučných obětech.

Ať napíše „čerstvé klasy“ a odvoďme z nich chléb a pražené zrno! Lze namítnout: Co [platí] o čerstvých klasech, [platí] proto, že se nezměnily od svého stvoření. Z jednoho se neodvozuje; odvoďme jedno ze dvou.

Ať verš nenapíše „chléb“ a odvoďme [ho] z praženého zrna a čerstvých klasů! Lze namítnout: Co [platí] o praženém zrnu a čerstvých klasech, [platí] proto, že jsou ve své podobě. Ať verš nenapíše „čerstvé klasy“ a odvoďme [je] z chleba a praženého zrna! Lze namítnout: Co [platí] o chlebu a praženém zrnu, [platí] proto, že u nich přibylo [ustanovení] o moučných obětech.

Rabi Jicchak ti řekne: Ať verš nenapíše „pražené zrno“ a odvoďme [ho] z chleba a čerstvých klasů. Co namítneš? Namítneš-li: Co [platí] o chlebu, [platí] proto, že u něj přibylo [ustanovení] o chale – čerstvé klasy dokáží [opak]. A pokud kvůli tomu, že čerstvé klasy se nezměnily od svého stvoření – chléb dokáže [opak]. Proto je bičován [i za pražené zrno], protože je nadbytečné.

Ale řekni, že pražené zrno, které je nadbytečné, zavazuje jedním [trestem] za všechny! Je-li tomu tak, ať verš napíše „chléb, čerstvé klasy a pražené zrno“, nebo ať napíše „pražené zrno, chléb a čerstvé klasy“. Proč napsal pražené zrno uprostřed? Takto říká: Chléb ať zavazuje [zvlášť] jako pražené zrno a čerstvé klasy ať zavazují [zvlášť] jako pražené zrno.

Řekl rabi Janaj: Nikdy ať není shodný výraz (gezera šava) lehký v tvých očích, neboť piggul je jedním z hlavních článků Tóry, a Písmo ho naučilo jen ze shodného výrazu.

Neboť řekl rabi Jochanan: Učil Zavda bar Levi: Tam je řečeno: „A kdo ho jí, ponese svou vinu“ (Lv 19,8), a zde je řečeno: „A duše, která z něho jí, ponese svou vinu“ (Lv 7,18). Jako tam [je trestem] vyhlazení, tak i zde vyhlazení.

Řekl rabi Simaj: Nikdy ať není shodný výraz lehký v tvých očích, neboť notar je jedním z hlavních článků Tóry, a Písmo ho naučilo jen ze shodného výrazu.

Co je to? Odvozuje ‚svaté‘ – ‚svaté‘: „A kdo ho jí, ponese svou vinu, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu“ (Lv 19,8), a je psáno: „A zbytek spálíš ohněm, neboť je to svaté“ (Ex 29,34).

Řekl Abaje: Nikdy ať není shodný výraz lehký v tvých očích, neboť dcera ze znásilněné [ženy] patří k hlavním článkům Tóry, a Písmo ji naučilo jen ze shodného výrazu.

Neboť řekl Rava: Řekl mi rabi Jicchak bar Avdimi: Odvozuje se ‚ony‘ – ‚ony‘ pro zákaz;

odvozuje se ‚nemrav‘ – ‚nemrav‘ pro upálení.

Řekl Rav Aši: Ať není shodný výraz lehký v tvých očích, neboť ukamenovaní patří k hlavním článkům Tóry, a Písmo je naučilo jen ze shodného výrazu.

Neboť se učí v baraitě: Zde je řečeno „jejich krev je na nich“ a u vyvolávače mrtvých a jidoni je řečeno „jejich krev je na nich“ (Lv 20,27). Jako tam [je trestem] ukamenování, tak i zde ukamenování.

„Kdo namíchá olej“ atd.: Učili naši rabíni: Kdo namíchá olej, aby se na tom učil [nebo] aby jej předal obci, je osvobozen; aby se [jím] mazal, je povinen. A kdo se z něho maže, je osvobozen, protože je se povinen jen za mazání olejem pomazání, který zhotovil Mojžíš.

Řekl mistr: Aby se na tom učil [nebo] aby jej předal obci, je osvobozen. Odkud to máme? Odvozuje se „jeho složení“ z „jejího složení“ u kadidla, a o kadidle je psáno: „Nebudete [je] dělat pro sebe“ (Ex 30,37) – pro sebe je zakázáno, ale aby je předal obci, je osvobozen. I u oleje: aby jej předal obci, je osvobozen.

Ať se tedy obráceně odvodí kadidlo z oleje: Jako olej – když ho namíchá poloviční [množství], je osvobozen, tak i kadidlo – když ho namíchá poloviční, je osvobozen. Proč tedy řekl Rava: Kadidlo, které namíchal v polovině [množství], je povinen; olej, který namíchal v polovině, je osvobozen?

Rava ti řekne: U oleje je psáno: „A podle jeho složení neuděláte jako je on“ (Ex 30,32) – „jako je on“ je zakázáno, ale jeho polovina je v pořádku. U kadidla, kde je psáno „a kadidlo, které uděláš“ (Ex 30,37), [platí] každé zhotovení kadidla, které je použitelné, protože se pálí polovina [libry] ráno a polovina [libry] k večeru.

Učili naši rabíni: Olej pomazání: čisté myrhy pět set, kasie pět set, vonné skořice pět set a vonného kalmusu dvě stě padesát; dohromady je to tedy tisíc sedm set padesát.

Tanaj učí počet – co nás učí? Tanaj měl tuto potíž: Řekni [že] vonný kalmus [je] jako vonná skořice: jako u vonné skořice jeho polovina [je] dvě stě padesát, tak i u vonného kalmusu jeho polovina [je] dvě stě padesát, takže by to bylo dva tisíce.

A řekni, že je to skutečně tak! Je-li tomu tak, ať verš napíše: vonné skořice a vonného kalmusu po polovině, dvě stě padesát.

Řekl Rav Papa Abajemu: Když váží, váží s převážením, nebo váží rovným dílem? Řekl mu: Milosrdný napsal „díl za díl“ (Ex 30,34), a ty říkáš s převážením? Ale vždyť řekl Rav Jehuda: Svatý, budiž požehnán, zná převážení – zjevně v nich bylo převážení!

Nýbrž řekl Rav Jehuda: Proč přináší vonnou skořici po polovinách z pěti set – dvě stě padesát najednou a dvě stě padesát najednou? Když je to všechno pět set, ať přinese pět set najednou! Z toho vyplývá: protože přináší vonnou skořici ve dvou dávkách, je v tom převážení, a Svatý, budiž požehnán, zná převážení.

A co [znamená] „díl za díl“? Řekl Ravina: Aby nepoložil závaží proti závaží a [pak] vážil.

Učili naši rabíni: Olej pomazání, který zhotovil Mojžíš na poušti – v něm vařili kořeny; to jsou slova rabi Jehudy. Řekl mu rabi Josi: Což nestačí ani na potření kořenů? Jak to dělá? Přinesli kořeny a vařili je ve vodě, zalil je olejem pomazání, ten nasál vůni a [vodu] odstranil.

Řekl mu rabi Jehuda: