Keritot 5b כריתות

Cožpak jen jeden zázrak se stal s olejem pomazání? Což se s ním nestalo mnoho zázraků od začátku do konce? Na začátku ho bylo jen dvanáct logů, a jím byl pomazán Svatostánek a jeho náčiní, Aharon a jeho synové po všech sedm dní uvedení do úřadu, a jím byli pomazáni velekněží a králové, a celý zůstává pro budoucnost,

neboť je řečeno: „Olejem svatého pomazání bude tento pro mne po vaše pokolení“ (Ex 30,31) – „tento“ (zeh) má číselnou hodnotu dvanácti logů.

Učili naši rabíni: „A vzal Mojžíš olej pomazání a pomazal Svatostánek…“ (Lv 8,10). Rabi Jehuda říká: S olejem pomazání, který zhotovil Mojžíš na poušti, se stalo mnoho zázraků od začátku do konce. Na začátku ho bylo jen dvanáct logů – kolik pohltí kotel, kolik pohltí kořeny, kolik spálí oheň! – a jím byl pomazán Svatostánek a jeho náčiní, Aharon a jeho synové po všech sedm dní uvedení do úřadu.

A jím byli pomazáni velekněží a králové; a dokonce i velekněz, syn velekněze, potřebuje pomazání; ale nepomazávají krále, syna krále. A pokud řekneš: proč pomazali Šalomouna? Kvůli sváru Adonijáše. A Jehoaše kvůli Ataljáši. A Jehoachaze kvůli jeho bratru Jehojakímovi, který byl o dva roky starší než jeho bratr.

Řekl mistr: A dokonce i velekněz, syn velekněze, potřebuje pomazání. Odkud to máme? Neboť je psáno: „A kněz, pomazaný místo něho z jeho synů“ (Lv 6,15). Ať verš řekne: „A kněz, který [bude] místo něho z jeho synů“; co [znamená] „pomazaný“? Učí nás, že i z jeho synů ten, kdo byl pomazán, je veleknězem, a nebyl-li pomazán, není veleknězem.

Řekl mistr: Nepomazávají krále, syna krále. Odkud to máme? Řekl Rav Acha bar Jaakov: Neboť je psáno: „Aby prodloužil dny na svém království, on a jeho synové“ (Dt 17,20) – po všechny dny je to dědictví.

A proč pomazali Šalomouna? Kvůli sváru Adonijáše. Odkud to máme, že když nastane svár, je třeba pomazání, a že ne každému, komu to chce král, odkáže království? Řekl Rav Papa: Verš říká: „Uprostřed Izraele“ (Dt 17,20) – v době, kdy je v Izraeli pokoj.

Učí se: Také Jehú, syn Nimšího, byl pomazán jen kvůli sváru s Joramem, synem Achabovým. Proč? Plyne to [přece] z toho, že byl prvním králem [dynastie]! Něco chybí a takto učí: Krále z domu Davidova pomazávají, krále Izraele nepomazávají. A pokud řekneš: proč pomazali Jehúa, syna Nimšího? Kvůli sváru s Joramem, synem Achabovým.

Řekl mistr: Krále z domu Davidova pomazávají a krále Izraele nepomazávají. Odkud to máme? Neboť je psáno: „Vstaň, pomaž ho, neboť to je on“ (1S 16,12) – tento potřebuje pomazání, ale jiný pomazání nepotřebuje.

Řekl mistr: Kvůli sváru s Joramem. A kvůli sváru s Joramem, synem Achabovým, se má zpronevěřit oleji pomazání? Jak řekl Rav Papa: čistým balzámem – i zde čistým balzámem.

„A Jehoachaze kvůli Jehojakímovi, který byl o dva roky starší než on.“ Byl skutečně starší? Vždyť je psáno: „A synové Jošijáše: prvorozený Jochanan, druhý Jehojakím, třetí Sidkijáš, čtvrtý Šalum“ (1Pa 3,15), a řekl rabi Jochanan: To je Jehoachaz, to je Sidkijáš, to je Šalum!

Nýbrž ve skutečnosti byl Jehojakím starší. A proč ho [Jochanana] nazývá prvorozeným? Protože byl prvorozený pro království. A cožpak ustanovujeme mladšího před starším? Vždyť je psáno: „A království dal Jehoramovi, neboť on byl prvorozený“ (2Pa 21,3)! Onen zaujímal místo svých otců.

Řekl mistr: To je Šalum, to je Sidkijáš. Ale vždyť je počítá podle pořadí [narození]! Proč ho nazývá třetím? Protože byl třetí mezi syny. A proč ho nazývá čtvrtým? Protože byl čtvrtý v kralování, neboť Jechonjáš kraloval před ním: nejprve kraloval Jehoachaz, potom kraloval Jehojakím, potom kraloval Jechonjáš a nakonec kraloval Sidkijáš.

Učili naši rabíni: To je Šalum, to je Sidkijáš. A proč se nazýval Šalum? Protože byl dokonalý (šalem) ve svých skutcích. Jiný výklad: Šalum, protože za jeho dnů bylo dokonáno (šalam) království domu Davidova. A jaké bylo jeho jméno? Jeho jméno bylo Matanjáš, neboť je řečeno: „A ustanovil králem Matanjáše, jeho strýce, místo něho, a změnil jeho jméno na Sidkijáš“ (2Kr 24,17).

Neboť [Nebúkadnesar] mu řekl: Bůh ať na tobě vykoná spravedlivý soud (jaceddik), jestliže se proti mně vzbouříš. Neboť je řečeno: „A přivedl ho do Babylónu“ (2Pa 36,10), a je psáno: „A také proti králi Nebúkadnesarovi, babylónskému králi, se vzbouřil, který ho zavázal přísahou při Bohu“ (2Pa 36,13).

A byl [tehdy vůbec] olej pomazání? Vždyť se učí v baraitě: Když byla ukryta Archa, byla ukryta [i] nádoba s manou a lahvička oleje pomazání a Aharonova hůl s mandlemi a květy,

a schránka, kterou poslali Pelištejci jako dar Bohu Izraele, neboť je řečeno: „A zlaté předměty, které mu vracíte jako oběť za vinu, vložíte do schránky po jejím boku“ (1S 6,8). A kdo je ukryl? Ukryl je Jošijáš, král judský, neboť je řečeno: „A řekl král kněžím: Postavte svatou Archu…“ (2Pa 35,3).

A řekl rabi Elazar: Odvozuje se ‚tam‘ – ‚tam‘;

odvozuje se ‚pokolení‘ – ‚pokolení‘;

odvozuje se ‚k uchování‘ – ‚k uchování‘. Řekl Rav Papa: Čistým balzámem [pomazali Jehoachaze].

Učili naši rabíni: Krále pomazávají v podobě koruny a kněze v podobě [písmene] kaf. Řekl Rav Menašja: v podobě řeckého chí. Jedna [baraita] učí: Nejprve mu lije olej na hlavu a potom mu dá olej mezi řasy očí. A jiná učí: Nejprve mu dá olej mezi řasy očí a potom mu lije olej na hlavu.

Je to [spor] tanaitů: Někdo říká, že pomazání je přednější, a někdo říká, že lití je přednější. Jaký je důvod toho, kdo říká, že lití je přednější? Neboť je řečeno: „A vylil z oleje pomazání na hlavu Aharona“ (Lv 8,12). A ten, kdo říká, že pomazání je přednější, se domnívá: protože to přibylo u posvátného náčiní.

Ale vždyť je psáno „vylil“ a nakonec „a pomazal“! Takto říká: Proč „vylil“? Kvůli „a pomazal ho, aby ho posvětil“.

Učili naši rabíni: „Jako dobrý olej sestupující na hlavu…“ (Ž 133,2) – jako dvě perlové kapky visely Aharonovi na vousech. Řekl Rav Kahana: Učí se: Když stříhal [vousy], vystupovaly a usazovaly se u kořenů jeho vousů. A o tuto věc se Mojžíš, náš učitel, obával: Snad jsem se, chraň Bůh, zpronevěřil oleji pomazání.

Vyšel nebeský hlas a řekl: „Jako rosa Chermonu, která sestupuje na hory Sijónu“ (Ž 133,3) – jako u rosy není zpronevěra, tak ani u oleje, který sestupuje na vousy Aharonovy, není zpronevěra.

A stále se Aharon obával: Snad se Mojžíš nezpronevěřil, ale já jsem se zpronevěřil. Vyšel nebeský hlas a řekl mu: „Hle, jak dobré a jak milé je, když bratři sedí pospolu“ (Ž 133,1) – jako se Mojžíš nezpronevěřil, tak ani ty ses nezpronevěřil.

Učili naši rabíni: Krále pomazávají jen u pramene, aby se jejich království prodlužovalo, neboť je řečeno: „A řekl král [Benajáhuovi]… a sveďte ho ke Gichónu … a ať ho tam pomaže“ (1Kr 1,33–34).

Řekl Rav Ami: Kdo chce vědět, zda se dožije [konce] roku, nebo ne, ať přinese lampu během těch deseti dnů mezi Novým rokem a Dnem smíření a zavěsí ji v domě, kde nefouká vítr. Pokud její světlo vydrží, ať ví, že se dožije [konce] svého roku.

A kdo chce dělat obchod a chce vědět, zda se jeho obchodu bude dařit, nebo ne, ať chová kohouta; pokud ztloustne a zkrásní, ať ví, že se mu bude dařit.

Kdo chce vyjít na cestu a chce vědět, zda se vrátí domů, ať vstoupí a postaví se v temném domě; jestliže uvidí