Ketubot 102b כתובות

Když se přou, přou se podle rabi Jišmaela: rabi Jochanan [souhlasí] s rabi Jišmaelem, a Reš Lakiš [říká]: Rabi Jišmael to tam říká jen proto, že se na to vztahuje zástava podle Tóry, ale zde se zástava podle Tóry nevztahuje.

K věci samé: Rav Gidel řekl jménem Rava: [Jeden se ptá:] „Kolik dáváš svému synovi?“ – „Tolik a tolik.“ – „A kolik dáváš své dceři?“ – „Tolik a tolik.“ Vstali a provedli zasnoubení – nabyli [závazku]; to jsou ty věci, které se nabývají pouhým slovem.

Rava řekl: Rozumné je vztáhnout Ravův výrok na jeho dceru, která je naara, protože požitek [z jejího zasnoubení] přichází do jeho ruky; ale u dospělé, kde požitek nepřichází do jeho ruky, nikoli.

Při Bohu, Rav to řekl i o dospělé! Neboť kdybys to neřekl, jaký požitek přichází do ruky otce ženicha? Nýbrž pro ten požitek, že se spolu sešvagřují, rozhodnou se a zavazují se jeden druhému.

Ravina řekl Rav Ašimu: Jsou tyto věci určeny k sepsání, nebo nejsou určeny k sepsání? Odpověděl mu: Nejsou určeny k sepsání.

Namítl mu: Bystří psávali: „...pod podmínkou, že budu živit tvou dceru pět let, po celou dobu, co budeš se mnou.“ Co [znamená] „psávali“? Říkávali.

A nazývá se řeč „psaním“? Ano. Vždyť máme mišnu: „Kdo píše své ženě: ‚Nemám žádný nárok ani spor ohledně tvého majetku‘,“ a rabi Chija k tomu učil: „Kdo říká své ženě.“

Pojď a slyš: Nepíší se listiny o zasnoubení a sňatku, leda se souhlasem obou [stran]. Z toho plyne, že se souhlasem obou se píší. Nejde snad o listiny o dohodnutých částkách?

Ne, jde o skutečné listiny o zasnoubení, a to podle Rav Papy a Rav Šervii; neboť bylo řečeno: Napsali [zasnubní listinu] pro ni, ale bez jejího vědomí – Raba a Ravina říkají: Je zasnoubena; Rav Papa a Rav Šervija říkají: Není zasnoubena.

Pojď a slyš: Zemřeli-li [oba muži, kteří se zavázali živit její dceru], jejich dcery jsou živeny ze svobodného majetku, ona však je živena i ze zastaveného majetku, protože je jako věřitelka.

O čem zde mluvíme? O případu, kdy od něj formálně nabyli [jeho závazek].

Je-li tomu tak, pak i dcery! – [Jde o případ,] kdy nabyli pro tuto, ale nenabyli pro ty.

A proč [mišna] stanovuje paušálně? [Snad proto, že] ona, která byla přítomna při nabytí, má z nabytí prospěch, kdežto dcery, které při nabytí přítomny nebyly, z nabytí prospěch nemají?

Což nemluvíme [i o případu], kdy byly přítomny při nabytí? A jak by to bylo? Například když se s ní rozvedl a znovu ji vzal.

Nýbrž: ona, která není zahrnuta v podmínkách soudu, má z nabytí prospěch, kdežto dcery, které jsou zahrnuty v podmínkách soudu, z nabytí prospěch nemají?

To by je přece znevýhodňovalo! Nýbrž u jeho dcer je důvod tento: protože jsou zahrnuty v podmínkách soudu, lze předpokládat, že jim [otec za života] svěřil uzlíčky [peněz].

„Nesmí první říci...“: Rav Chisda řekl: To znamená, že dcera [zůstává] u své matky.

Z čeho plyne, že mluvíme o dospělé? Možná mluvíme o malé, a to kvůli události, která se stala.

Neboť je učeno: Kdo zemřel a zanechal malého syna u jeho matky, a dědicové otce říkají: „Ať vyrůstá u nás,“ a matka říká: „Ať můj syn vyrůstá u mne“ – nechávají ho u matky a nenechávají ho u toho, kdo je oprávněn ho dědit. Stala se totiž událost, že ho zabili v předvečer Roš ha-šana.

Je-li tomu tak, ať [mišna] uvádí „na místo, kde je ona“.