Ketubot 103a כתובות

Proč [říká] „na místo, kde je její matka“? Vyvoď z toho, že dcera [zůstává] u matky, ať je dospělá, nebo malá.

„Nesmějí oba říci“ atd.

Jeden muž pronajal svůj mlýn druhému za [nájemné v podobě] mletí. Nakonec [majitel] zbohatl a koupil si mlýn a osla.

Řekl mu: „Až dosud jsem si mlel u tebe, nyní mi dej nájemné [v penězích].“ On mu odpověděl: „Budu ti mlít.“

Ravina chtěl říci, že je to [případ] naší mišny: „Nesmějí oba říci: ‚Budeme ji živit společně,‘ nýbrž jeden ji živí a druhý jí dává peníze na výživu.“

Rav Avira mu řekl: Je to srovnatelné? Tam má [dívka] jedno břicho, dvě břicha nemá; zde mu [majitel] může říci: „Mel a prodávej, mel a ukládej.“

A to jsme řekli jen tehdy, když [nájemce] nemá pro mlýn [jiné] mletí; ale má-li pro mlýn [jiné] mletí, v takovém případě ho nutí, [aby nejednal] podle povahy Sodomy.

MIŠNA: Vdově, která řekla: „Nechci se hnout z domu svého manžela,“ nemohou dědicové říci: „Jdi do domu svého otce a my tě budeme živit,“ nýbrž ji živí a dávají jí obydlí podle její důstojnosti.

Řekla-li: „Nechci se hnout z domu svého otce,“ mohou jí dědicové říci: „Budeš-li u nás, máš výživu; nebudeš-li u nás, nemáš výživu.“

Namítala-li, [že nechce bydlet s nimi,] protože ona je mladá a oni jsou mladí, živí ji, zatímco je v domě svého otce.

GEMARA: Naši mistři učili: Užívá obydlí, jako je užívala za života svého manžela; otroky a otrokyně, jako je užívala za života svého manžela; polštáře a přikrývky, jako je užívala za života svého manžela; stříbrné a zlaté nádoby, jako je užívala za života svého manžela; neboť tak jí napsal: „A ty budeš bydlet v mém domě a budeš živena z mého majetku po všechny dny, co budeš žít jako vdova v mém domě.“

Rav Josef učil: „V mém domě“ – a ne v mé chatrči.

Rav Nachman řekl: Sirotci, kteří prodali obydlí vdovy, neučinili nic.

Čím se to liší od [výroku] rabi Asiho jménem rabi Jochanana? Neboť rabi Asi řekl jménem rabi Jochanana: Sirotci, kteří předešli [soud] a prodali [něco] z malého majetku, co prodali, je prodáno.

Tam jí [majetek] nebyl zastaven za [manželova] života; zde jí byl zastaven už za života.

Abaje řekl: Máme za to: Obydlí vdovy, které se zřítilo, nejsou dědicové povinni znovu postavit.

Tak je i učeno: Obydlí vdovy, které se zřítilo, nejsou dědicové povinni znovu postavit; a nejen to, ale i když ona říká: „Nechte mě, postavím ho ze svého,“ neposlouchají ji.

Abaje se ptal: Chce-li ho [jen] opravit, co [platí]? Zůstává nerozhodnuto.

„Řekla: Nechci...“

Ať jí dají [tolik], kolik [by spotřebovala], kdyby bydlela tam [u nich]! – To podporuje Rav Hunu, neboť Rav Huna řekl: Požehnání domu spočívá v jeho početnosti.

Ať jí tedy dají podle požehnání domu! – Tak je tomu skutečně.

Rav Huna řekl: Řeč mudrců je požehnáním, řeč mudrců je bohatstvím, řeč mudrců je lékem. Požehnáním – to, co jsme řekli.

Bohatstvím – neboť máme mišnu: Kdo prodává plodiny druhému: [kupec] je přitáhl, ale neodměřil – nabyl je; odměřil, ale nepřitáhl – nenabyl je. A je-li bystrý, pronajme si místo, [kde leží].

Lékem – neboť máme mišnu: Nemá člověk o Pesachu rozžvýkat pšenici a přiložit ji na svou ránu, protože kvasí.

Naši mistři učili: V hodině svého odchodu [ze světa] Rabi řekl: Potřebuji své syny. Jeho synové k němu vešli. Řekl jim: Dbejte na úctu ke své matce. Svíce ať hoří na svém místě, stůl ať je prostřen na svém místě, lůžko ať je ustláno na svém místě. Josef Chofni a Šimon Efrati – ti mi sloužili za mého života a ti mi budou sloužit po mé smrti.

„Dbejte na úctu ke své matce“: To je přece [povinnost] z Tóry, neboť je psáno: „Cti svého otce a svou matku“ (Ex 20,12). – Byla to [jen] manželka jejich otce.

I [úcta k] manželce otce je z Tóry, neboť je učeno: „Cti svého otce a svou matku“ – „svého otce“, to je manželka tvého otce; „a svou matku“, to je manžel tvé matky; nadbytečné „a“ má zahrnout tvého staršího bratra.

To platí za života [otce], ale po smrti ne.

„Svíce ať hoří na svém místě, stůl ať je prostřen na svém místě, lůžko ať je ustláno na svém místě“: Proč? Každý [páteční] soumrak přicházel [po své smrti] do svého domu.

Jednou za soumraku přišla sousedka a volala u dveří. Jeho služebná řekla: „Ticho, Rabi tu sedí.“ Když to [Rabi] uslyšel, už nepřišel, aby nevyvolal pomluvu o dřívějších spravedlivých.

„Josef Chofni a Šimon Efrati – ti mi sloužili za mého života a ti mi budou sloužit po mé smrti“: Mysleli si, že to řekl o tomto světě. Když však viděli, že jejich máry předešly jeho máry, řekli: Vyvoď z toho, že to řekl o onom světě.

A proč to řekl takto? Aby se neříkalo, že na nich byla nějaká vina; a i až dosud jim pomáhala jen Rabiho zásluha.

Řekl jim: Potřebuji mudrce Izraele. Mudrci Izraele k němu vešli. Řekl jim: Nekonejte za mne smuteční řeči po městech,