K samotné věci: Rav Chisda řekl: Rabi Nechunja ben Hakana uznává, že kdo ukradne lůj svého bližního a sní jej, je povinen [platit], neboť byl zavázán za krádež dříve, než došlo k zákazu loje. Řekněme, že to odporuje rabimu Avinovi? Neboť rabi Avin řekl: Kdo hodí šíp ze začátku čtyř [loket] na konec čtyř [loket] a cestou roztrhne hedvábné látky, je osvobozen [od náhrady], neboť zvednutí [z místa] je potřebou položení. I zde je zvednutí potřebou snědení.
גופא אמר רב חסדא מודה רבי נחוניא בן הקנה בגונב חלבו של חבירו ואכלו שהוא חייב שכבר נתחייב בגנבה קודם שיבא לידי איסור חלב לימא פליגא דרבי אבין דאמר רבי אבין הזורק חץ מתחילת ארבע לסוף ארבע וקרע שיראין בהליכתו פטור שעקירה צורך הנחה היא הכא נמי הגבהה צורך אכילה היא
Jak to srovnávat? Tam není možné položení bez zvednutí, kdežto zde je možné jídlo bez zvednutí, neboť kdyby chtěl, sehnul by se a jedl. Anebo: tam, kdyby jej chtěl vrátit, nemůže jej vrátit, kdežto zde jej vrátit může.
הכי השתא התם אי אפשר להנחה בלא עקירה הכא אפשר לאכילה בלא הגבהה דאי בעי גחין ואכיל אי נמי התם אי בעי לאהדורה לא מצי מהדר לה הכא מצי מהדר לה
Jaký je rozdíl mezi tímto zněním a oním zněním? Rozdíl mezi nimi je u toho, kdo nese nůž veřejným prostranstvím a cestou roztrhne hedvábné látky. Podle znění, kde jsi řekl, že není možné položení bez zvednutí, i zde není možné položení bez zvednutí. Podle znění, kde jsi řekl, že jej nemůže vrátit, zde jej vrátit může.
מאי איכא בין האי לישנא להאי לישנא איכא בינייהו המעביר סכין ברה"ר וקרע שיראין בהליכתו להך לישנא דאמרת אי אפשר להנחה בלא עקירה הכא נמי אי אפשר להנחה בלא עקירה להך לישנא דאמרת לא מצי מהדר לה הכא מצי מהדר לה
K samotné věci: Rabi Avin řekl: Kdo hodí šíp ze začátku čtyř [loket] na konec čtyř [loket] a cestou roztrhne hedvábné látky, je osvobozen, neboť zvednutí je potřebou položení. Rav Bivaj bar Abaje namítl: Kdo ukradne měšec v Šabat, je povinen [platit], neboť byl zavázán za krádež dříve, než došlo k zákazu, za nějž se kamenuje. Jestliže jej táhl a vynášel, táhl a vynášel, je osvobozen, neboť zákaz Šabatu a krádež přicházejí současně.
גופא אמר רבי אבין הזורק חץ מתחלת ארבע לסוף ארבע וקרע שיראין בהליכתו פטור שעקירה צורך הנחה היא מתיב רב ביבי בר אביי הגונב כיס בשבת חייב שכבר נתחייב בגניבה קודם שיבא לידי איסור סקילה היה מגרר ויוצא מגרר ויוצא פטור שהרי איסור שבת וגניבה באין כאחד
Proč? I zde řekněme, že zvednutí je potřebou vynesení! – Čím se zde zabýváme? Například když jej zvedl, aby jej uschoval, pak si to rozmyslel a vynesl jej.
ואמאי הכא נמי לימא הגבהה צורך הוצאה היא הכא במאי עסקינן כגון שהגביהו על מנת להצניעו ונמלך עליו והוציאו
A v takovém případě je snad povinen? Vždyť Rav Simon řekl jménem rabiho Amiho jménem rabiho Jochanana: Kdo přenáší předměty z kouta do kouta, pak si to rozmyslí a vynese je, je osvobozen, neboť zvednutí nebylo od prvního okamžiku k tomu [určeno].
וכי האי גוונא מי חייב והאמר רב סימון אמר רבי אמי אמר רבי יוחנן המפנה חפצים מזוית לזוית ונמלך עליהם והוציאן פטור שלא היתה עקירה משעה ראשונה לכך
Zastavil se – proč? Jestliže, aby si upravil náklad na rameni, to patří k jeho cestě. Nýbrž když se zastavil, aby si odpočinul. Ale [když se zastavil], aby si upravil náklad, co [platí]?
עמד למאי אי לכתף אורחיה הוא אלא בעומד לפוש אבל לכתף מאי
Originál: Ketubot 31a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.