Jistý sirotek a sirotka přišli před Ravu. Rava jim řekl: Dejte navíc sirotkovi kvůli sirotce. Rabíni řekli Ravovi: Vždyť to jsi ty, pane, kdo řekl: Z pozemků, a ne z movitostí, ať už pro výživu, pro ketubu, nebo pro výbavu!
ההוא יתום ויתומה דאתו לקמיה דרבא אמר להו רבא העלו ליתום בשביל יתומה אמרי ליה רבנן לרבא והא מר הוא דאמר ממקרקעי ולא ממטלטלי בין למזוני בין לכתובה ובין לפרנסה
Naši rabíni učili: Jak majetek, který slouží jako záruka [nemovitosti], tak majetek, který neslouží jako záruka [movitosti], se vymáhá pro výživu manželky a dcer – slova rabiho. Rabi Šimon ben Elazar říká: Z majetku, který slouží jako záruka, se vymáhá pro dcery od synů, pro dcery od dcer, pro syny od synů
תנו רבנן אחד נכסים שיש להן אחריות ואחד נכסים שאין להן אחריות מוציאין למזון אשה ולבנות דברי רבי רבי שמעון בן אלעזר אומר נכסים שיש להן אחריות מוציאין לבנות מן הבנים ולבנות מן הבנות ולבנים מן הבנים
Ačkoli platí, že halacha je podle rabiho proti jeho kolegovi, zde je halacha podle rabiho Šimona ben Elazara, neboť Rava řekl: Halacha je – z pozemků, a ne z movitostí, ať už pro ketubu, pro výživu, nebo pro výbavu.
אע"ג דקיימא לן הלכה כרבי מחבירו הכא הלכה כרבי שמעון בן אלעזר דאמר רבא הלכתא ממקרקעי ולא ממטלטלי בין לכתובה בין למזוני בין לפרנסה:
MIŠNA: Nenapsal-li jí ketubu, panna vybírá dvě stě [zuzů] a vdova mane, protože to je podmínka soudu. Napsal-li jí pole v hodnotě mane místo dvou set zuzů a nenapsal jí: „Veškerý majetek, který mám, ručí za tvou ketubu“, je [přesto] povinen, protože to je podmínka soudu.
מתני׳ לא כתב לה כתובה בתולה גובה מאתים ואלמנה מנה מפני שהוא תנאי בית דין כתב לה שדה שוה מנה תחת מאתים זוז ולא כתב לה כל נכסים דאית לי אחראין לכתובתיך חייב שהוא תנאי בית דין
Nenapsal-li jí: „Budeš-li zajata, vykoupím tě a vezmu si tě zpět za ženu“, a u ženy kohena: „vrátím tě do tvé země“, je [přesto] povinen, protože to je podmínka soudu.
לא כתב לה אם תשתבאי אפרקינך ואותבינך לי לאינתו ובכהנת אהדרינך למדינתך חייב שהוא תנאי בית דין
Byla-li zajata, je povinen ji vykoupit; a řekne-li: „Tu je její rozlukový list a ketuba, ať se vykoupí sama“, nemá na to právo. Onemocněla-li, je povinen ji léčit; řekne-li: „Tu je její rozlukový list a ketuba, ať se léčí sama“, má na to právo.
נשבית חייב לפדותה ואם אמר הרי גיטה וכתובתה ותפדה את עצמה אינו רשאי לקתה חייב לרפאותה אמר הרי גיטה וכתובתה תרפא את עצמה רשאי:
Neboť kdyby to byl rabi Jehuda – ten přece říká: Chce-li, napíše panně listinu na dvě stě a ona napíše: „Přijala jsem od tebe mane“, a vdově na mane a ona napíše: „Přijala jsem od tebe padesát zuzů.“
דאי רבי יהודה האמר רצה כותב לבתולה שטר של מאתים והיא כותבת התקבלתי ממך מנה ולאלמנה מנה והיא כותבת התקבלתי ממך חמשים זוז
Uveď závěr: Napsal-li jí pole v hodnotě mane místo dvou set zuzů a nenapsal jí: „Veškerý majetek, který mám, ručí za tvou ketubu“, je povinen, protože to je podmínka soudu. Tím jsme došli k rabimu Jehudovi, který říká: [Vynechání] záruky je omyl písaře.
אימא סיפא כתב לה שדה שוה מנה תחת מאתים זוז ולא כתב לה כל נכסים דאית לי אחראין לכתובתיך חייב שהוא תנאי בית דין אתאן לר"י דאמר אחריות טעות סופר הוא
Neboť kdyby to byl rabi Meir – ten přece říká: [Vynechání] záruky není omyl písaře, jak jsme se učili: Našel-li [někdo] dlužní úpisy, jestliže
דאי רבי מאיר האמר אחריות לאו טעות סופר הוא דתנן מצא שטרי חוב אם
Originál: Ketubot 51a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.