Ketubot 59a כתובות

výživu výměnou za výtěžek práce jejích rukou a stříbrnou meu výměnou za přebytek; a protože jí nedává stříbrnou meu, přebytek je její. Rav Ada bar Ahava zastává názor, že ustanovili výživu výměnou za přebytek a stříbrnou meu výměnou za výtěžek práce jejích rukou; a protože jí dává výživu, přebytek je jeho.

V čem se přou? Jeden zastává názor: běžná věc za běžnou věc; a druhý zastává názor: pevně stanovená věc za pevně stanovenou věc.

Namítají: Ustanovili výživu výměnou za výtěžek práce jejích rukou! Řekni: výměnou za přebytek výtěžku práce jejích rukou.

Pojď a slyš: Jestliže jí nedává stříbrnou meu pro její potřeby, výtěžek práce jejích rukou je její. Řekni: přebytek výtěžku práce jejích rukou je její. Ale vždyť k tomu učí: Co pro něho dělá? Váhu pěti sel [osnovy] v Judsku!

Takto říká: Kolik činí výtěžek práce jejích rukou, abychom věděli, kolik je přebytek, který je její? Váha pěti sel v Judsku, což je deset sel v Galileji.

Šmuel řekl: Halacha je podle rabiho Jochanana ha-Sandlara.

A řekl Šmuel takto? Vždyť jsme se učili: [Řekla-li:] „Konam, co udělám pro tvá ústa“, není třeba [slib] rušit. Rabi Akiva říká: Ať ruší, protože mu snad vyprodukuje víc, než mu náleží. Rabi Jochanan ben Nuri říká: Ať ruší, protože se s ní snad rozvede a bude jí zakázáno se k němu vrátit.

A Šmuel řekl: Halacha je podle rabiho Jochanana ben Nuriho. Když Šmuel řekl „halacha je podle rabiho Jochanana ben Nuriho“, [mínil to i] ohledně přebytku.

Ať tedy řekne: „Halacha je podle rabiho Jochanana ben Nuriho ohledně přebytku“; anebo: „Halacha není podle prvního tany“; anebo: „Halacha je podle rabiho Akivy“!

Nýbrž Rav Josef řekl: Mluvíš o konamech? Konamy jsou jiné: protože si člověk může zakázat plody svého druha, může člověk [slibem] zasvětit věc, která ještě nepřišla na svět.

Abaje mu řekl: Dobře, člověk si může zakázat plody svého druha, protože člověk může zakázat své plody svému druhovi. Ale má být věc, která nepřišla na svět, zakázána jeho druhovi, když člověk nemůže zakázat plody svého druha jeho druhovi?

Nýbrž Rav Huna, syn Rava Jehošuy, řekl: [Jde o případ], kdy říká: „Ať jsou mé ruce zasvěceny Tomu, kdo je stvořil“, neboť ruce jsou na světě.

A když to tak řekne, jsou zasvěceny? Vždyť jsou mu zavázány! [Jde o případ], kdy řekla: „…až budu rozvedena.“

A copak je něco, co teď není zasvěceno a později bude zasvěceno? Rabi Elaj řekl: Proč ne? Ten, kdo řekne svému druhovi: „Toto pole, které ti prodávám, ať je zasvěceno, až je od tebe koupím [zpět]“ – copak není zasvěceno?

Rabi Jirmeja to napadl: Copak je to srovnatelné? Tam je v jeho moci je zasvětit; zde není v její moci, aby se sama rozvedla. To je srovnatelné jen s tím, kdo řekne svému druhovi: „Toto pole, které jsem ti prodal, ať je zasvěceno, až je od tebe koupím“ – a není zasvěceno.

Rav Papa to napadl: Copak je to srovnatelné? Tam je podstata i plody v rukou kupce; zde je její tělo v jejích rukou. To je srovnatelné jen s tím, kdo řekne svému druhovi: