Ketubot 61b כתובות

jak mu zbledla tvář. Vzal [z pokrmu] prstem a vložil mu ho do úst. [Kuchař] mu řekl: Zkazil jsi královu hostinu! Řekli mu: Proč jsi to udělal? Řekl jim: Ten, kdo to připravil, učinil to nezpůsobilým ke královu jídlu. Řekli mu: Proč? Řekl jim: Viděl jsem na tom „jinou věc“. Prohledali to a nic nenašli. Vzal svůj prst, položil ho na [jedno místo] a řekl jim: Prohledali jste tady? Prohledali a našli. Řekli mu rabíni: Proč ses spoléhal na zázrak? Řekl jim: Viděl jsem, jak se nad tím vznáší duch malomocenství.

Jistý Říman řekl jisté ženě: Vezmeš si mě? Řekla mu: Ne. Šel, přinesl granátová jablka, loupal je a jedl před ní. Všechny sliny, které se jí [z chuti] sbíhaly, polykala, a on jí nedal, dokud neonemocněla. Nakonec jí řekl: Když tě vyléčím, vezmeš si mě? Řekla mu: Ano. Šel, přinesl granátová jablka, loupal je a jedl před ní. Řekl jí: Všechny sliny, které se ti sbíhají, vyplivni, vyplivni! – až z ní vyšlo něco jako zelený výhonek, a uzdravila se.

„A pracuje s vlnou“: S vlnou ano, se lnem ne. Čí je tato mišna? Je to rabi Jehuda, neboť bylo učeno: Nenutí ji obsluhovat jeho otce ani obsluhovat jeho syna, ani předkládat slámu jeho zvířeti; ale nutí ji předkládat slámu jeho dobytku. Rabi Jehuda říká: Nenutí ji ani pracovat se lnem, protože len páchne v ústech a rozšklebuje rty. A to platí jen o římském lnu.

„Rabi Eliezer říká: I kdyby mu přivedla sto služek“: Řekl Rav Malkijo, řekl Rav Ada bar Ahava: Halacha je podle rabiho Eliezera.

Řekl rabi Chanina, syn Rav Iky: [Výroky o] rožni, o služkách a o důlcích pocházejí od Rav Malkija.

[Výroky o] kadeři, o popelu ze spáleniny a o sýru pocházejí od Rav Malkiji.

Rav Papa řekl: Výklady k mišně a k baraitě pocházejí od Rav Malkiji, tradované výroky od Rav Malkija. A tvá pomůcka: baraita je královna (malketa). Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je ve [výroku o] služkách.

„Raban Šimon ben Gamliel říká atd.“: To je přece totéž co první tanaita! – Rozdíl mezi nimi je v tom, zda si hraje s malými štěňaty a hraje nardešír.

MIŠNA: Kdo slibem zaváže svou ženu, [že nebude mít užitek] z manželského styku – Bejt Šamaj říkají: [smí to trvat] dva týdny; Bejt Hilel říkají: jeden týden.

Žáci odcházejí ke studiu Tóry bez svolení [svých žen] na třicet dní; dělníci na jeden týden. Manželská povinnost, o níž mluví Tóra: u zahálčivých každý den; u dělníků dvakrát týdně; u oslařů jednou týdně; u velbloudářů jednou za třicet dní; u námořníků jednou za šest měsíců. To jsou slova rabiho Eliezera.

GEMARA: Jaký je důvod Bejt Šamaj? Odvozují to od rodičky dívky. A Bejt Hilel to odvozují od rodičky chlapce.

Ať to i Bejt Hilel odvodí od rodičky dívky! – Kdyby to odvozovali od rodičky, tak by tomu skutečně bylo; Bejt Hilel to však odvozují od ženy v nečistotě (nida).

V čem se přou? Jeden zastává, že se odvozuje věc běžná od věci běžné, a druhý zastává, že se odvozuje věc, kterou on sám způsobil, od věci, kterou on sám způsobil.

Rav řekl: Spor je v případě, kdy [dobu] výslovně uvedl; ale je-li [slib] neurčitý, všichni souhlasí, že ji musí ihned propustit a dát jí ketubu. A Šmuel řekl: I při neurčitém má počkat, snad najde cestu ke zrušení svého slibu.

Vždyť už se o tom jednou přeli, neboť jsme se učili: Kdo slibem zaváže svou ženu, aby od něj neměla žádný užitek – do třiceti dnů ustanoví zaopatřovatele; déle – ať ji propustí a dá jí ketubu. A Rav řekl: To učili jen o tom, kdo [dobu] výslovně uvedl, ale při neurčitém ať ji ihned propustí a dá jí ketubu. A Šmuel řekl: I při neurčitém má počkat, snad najde cestu ke zrušení svého slibu.

Je zapotřebí [obojího]: Kdyby to bylo řečeno jen u tohoto [případu], u tohoto by Rav řekl [svůj názor], protože tu není možné [pomoci] zaopatřovatelem; ale u onoho, kde je možné [pomoci] zaopatřovatelem, řekl bych, že souhlasí se Šmuelem. A kdyby to bylo řečeno jen u onoho, u onoho by Šmuel řekl [svůj názor], ale u tohoto bych řekl, že souhlasí s Ravem. Je toho zapotřebí.

„Žáci odcházejí ke studiu atd.“: Se svolením na jak dlouho? Na jak dlouho chce.