Ketubot 62a כתובות

Jak je to podle obvyklého běhu věcí? Rav řekl: Měsíc tady a měsíc doma, jak je řečeno: „…ve všech záležitostech oddílů, které přicházely a odcházely měsíc po měsíci po všechny měsíce roku“ (1Pa 27,1). A rabi Jochanan řekl: Měsíc tady a dva doma, jak je řečeno: „Měsíc byli na Libanonu, dva měsíce doma“ (1Kr 5,28).

A proč to Rav neodvodil z onoho [verše]? – Stavba Chrámu je jiná, protože ji mohli konat i jiní. A proč to rabi Jochanan neodvodil z onoho? – Tam je to jiné, protože tam měli úlevu.

Rav řekl: Vzdech láme polovinu těla člověka, jak je řečeno: „A ty, synu člověka, vzdychej se zlomenými bedry a v hořkosti vzdychej“ (Ez 21,11). A rabi Jochanan řekl: Dokonce celé tělo člověka, jak je řečeno: „A když se tě zeptají: Proč vzdycháš? Odpovíš: Kvůli zprávě, která přichází; rozplyne se každé srdce, ochabnou všechny ruce, zemdlí každý duch a všechna kolena se rozplynou jako voda“ (Ez 21,12).

A u rabiho Jochanana – vždyť je psáno „se zlomenými bedry“? – To proto, že když [zlom] začíná, začíná od beder. A u Rava – vždyť je psáno „rozplyne se každé srdce, ochabnou všechny ruce, zemdlí každý duch“? – Zpráva o Chrámu je jiná, protože byla nesmírně tvrdá.

Jistý Izraelita a jistý pohan šli spolu cestou. Pohan nestačil jít s Izraelitou. [Izraelita] si vzpomněl na zničení Chrámu, zasténal a vzdychl, a přesto mu pohan nestačil. Řekl mu: Což neříkáte, že vzdech láme polovinu těla člověka? Odpověděl mu: To platí o nové věci, ale o této, na kterou jsme si zvykli, ne. Jak říkají lidé: Ta, která je zvyklá ztrácet děti, se už neleká.

„Zahálčiví každý den“: Kdo jsou ti zahálčiví? Řekl Rava: Žáci, kteří chodí na přednášky. Řekl mu Abaje: To jsou ti, o nichž je psáno: „Marně časně vstáváte, pozdě uléháte a jíte chléb lopoty; on dává svému milému spánek“ (Ž 127,2), a Rav Jicchak k tomu řekl: To jsou ženy učenců, které odhánějí spánek od svých očí v tomto světě a dosahují života budoucího světa – a ty říkáš, že jsou to žáci přednášek?

Spíše řekl Abaje: Jak řekl Rav, neboť Rav řekl: Například Rav Šmuel bar Šilat, který jí ze svého, pije ze svého, spí ve stínu svého paláce a královský úředník neprochází kolem jeho dveří. Když přišel Ravin, řekl: Například rozmazlení lidé ze Západu.

Rabi Abahu stál v lázni a podpírali ho dva otroci. Lázeň se pod ním propadla; náhodou se ocitl u sloupu, vyšplhal se a vytáhl je. Rabi Jochanan vystupoval po schodech a podpírali ho Rav Ami a Rav Asi. Schodiště se pod ním propadlo; vystoupil a vytáhl je. Řekli mu rabíni: Když je tomu tak, proč potřebuješ, aby tě podpírali? Řekl jim: Kdyby ne, co bych si ponechal na stáří?

„A dělníci dvakrát týdně“: Vždyť bylo učeno: Dělníci jednou týdně! Řekl rabi Josi bar rabi Chanina: Není to obtíž: zde jde o ty, kteří pracují ve svém městě, zde o ty, kteří pracují v jiném městě. Tak bylo také učeno: Dělníci dvakrát týdně. Kdy to platí? U těch, kteří pracují ve svém městě; ale u těch, kteří pracují v jiném městě, jednou týdně.

„Oslaři jednou týdně“: Řekl Raba bar Rav Chanan Abajemu: To se tanaita namáhal, aby nás učil o zahálčivém a o dělníkovi? Řekl mu: Ne,