Ketubot 69a כתובות

Rav poslal Rabimu otázku vepsanou mezi řádky: Bratři, kteří [majetek] zavázali – jak to je? Rabi Chija seděl před ním a řekl mu: Prodali, nebo zastavili? Řekl mu: Jaký je v tom rozdíl? Ať prodali, nebo zastavili, vymáhá se pro výbavu, ale nevymáhá se pro výživu.

A Rav? Tázal-li se na prodej, měl napsat „prodali“; tázal-li se na zastavení, měl napsat „zastavili“!

Rav se tázal na obojí a uvažoval: Napíšu-li mu „prodali“ – dobře, odepíše-li mi, že se vymáhá, tím spíše při zastavení; odepíše-li mi však, že se nevymáhá, stále se ještě budu muset ptát na zastavení.

Napíšu-li mu „zastavili“ – odepíše-li mi, že se nevymáhá, tím spíše při prodeji; odepíše-li mi však, že se vymáhá, stále se ještě budu muset ptát na prodej. Napíšu mu tedy „zavázali“, což znamená to i ono.

A rabi Jochanan řekl: V jednom i druhém případě se nevymáhá. Tázali se: Neslyšel rabi Jochanan tento výrok Rabiho, a kdyby ho slyšel, přijal by ho? Nebo ho slyšel a nepřijal?

Pojď a slyš, neboť bylo řečeno: Kdo zemřel a zanechal dvě dcery a syna, a první předešla [ostatní] a vzala desetinu majetku, a druhá nestačila [svou desetinu] vymoci, než syn zemřel –

řekl rabi Jochanan: Druhá o ni přišla. Řekl mu rabi Chanina: Řekli ještě víc: vymáhá se pro výbavu [i ze zavázaného majetku], ale nevymáhá se pro výživu – a ty říkáš, že druhá o ni přišla?

A kdyby tomu tak bylo [že výrok neuznával], měl mu říci: Kdo to řekl? – A možná ho ve skutečnosti neslyšel, a když ho slyšel, přijal ho; tam je to však jiné, protože [druhá dcera] má zisk pro svůj dům [z dědictví].

Řekl Rav Jejmar Rav Ašimu: Pak tedy, najde-li nějaký nález, a má tak zisk pro svůj dům, také jí nedáme desetinu majetku? Řekl mu: Já mluvím o zisku pro dům z tohoto majetku.

Řekl Amemar: Dcera je dědičkou. Řekl Rav Aši Amemarovi: Kdyby ji [bratr] chtěl vyplatit penězi, také by ji nemohl vyplatit? Řekl mu: Ano. Kdyby ji chtěl vyplatit jedním pozemkem, také by ji nemohl vyplatit? Řekl mu: Ano.

Rav Aši řekl: Dcera je věřitelkou. A i Amemar od svého názoru ustoupil, neboť řekl Rav Menjomi, syn Rav Nichumiho: Stál jsem před Amemarem a přišla před něj jedna žena, která žádala desetinu majetku. A viděl jsem, že je toho názoru, že kdyby ji [bratři] chtěli vyplatit penězi, mohli by ji vyplatit, neboť jsem slyšel bratry, jak jí říkali: Kdybychom měli peníze, vyplatili bychom tě penězi – a on mlčel a nic jim neřekl.

A nyní, když jsi řekl, že je věřitelkou – je věřitelkou otce, nebo bratrů? Jaký je v tom rozdíl? Zda se jí vymáhá ze středně kvalitní půdy bez přísahy, nebo z nejhorší půdy s přísahou.

Jak to tedy je? Pojď a slyš: Ravina vymohl pro dceru Rav Ašiho od Mara, syna Rav Ašiho, středně kvalitní půdu, a to bez přísahy; od syna Rav Samy, syna Rav Ašiho, nejhorší půdu, a to s přísahou.

Rav Nechemja, syn Rav Josefa, poslal Rabovi bar Rav Huna Zutovi do Nehardey: Když tato žena přijde před tebe, vymoz jí desetinu majetku, dokonce i z mlýna. Řekl Rav Aši: Když jsme byli u Rav Kahany, vymáhali jsme dokonce i z nájemného z domů.

Rav Anan poslal Rav Hunovi: Huno, náš druhu, pokoj! Když tato žena přijde před tebe, vymoz jí desetinu majetku. Seděl před ním Rav Šešet. [Rav Huna] mu řekl: Jdi a řekni mu: Ať je v klatbě, kdo mu neřekne: Anane, Anane – z nemovitostí, nebo z movitostí? A kdo sedí v čele v domě smutku?

Rav Šešet šel k Rav Ananovi a řekl mu: Pane, ty jsi velký, a Rav Huna je učitelem velkého; a vyhlásil klatbu na toho, kdo by ti neřekl [jeho slova]. Kdyby klatbu nevyhlásil, neřekl bych ti: Anane, Anane – z nemovitostí, nebo z movitostí? A kdo sedí v čele v domě smutku?

Rav Anan šel k Mar Ukvovi a řekl mu: Podívej se, pane, jak mi Rav Huna poslal: Anane, Anane! A navíc ten „dům smutku“ (marzeach), o kterém mi poslal – nevím, co to je. Řekl mu: Řekni mi, prosím,