Ketubot 70b כתובות

je to, jako by jí řekl: Vezmi si výnos své práce místo své výživy. – Je-li tomu tak, pak podle výroku Rav Huny jménem Rava – neboť řekl Rav Huna, řekl Rav: Žena může říci svému manželovi: Nebudu od tebe živena a nebudu pro tebe pracovat – proč tedy u „zasvěceno je, co udělám pro tvá ústa“ [manžel] nemusí rušit? Řekněme: protože mu může říci „nebudu živena a nebudu pracovat“, je to, jako by mu řekla „nebudu živena a nebudu pracovat“!

Spíše neříkej „je to, jako by“, ale [jde o případ], kdy jí skutečně řekl: Vezmi si výnos své práce místo své výživy.

Je-li tomu tak, k čemu potřebuje zaopatřovatele? – [Jde o případ], kdy jí [výnos] nestačí. – Pokud jí nestačí, vrací se naše obtíž na své místo! Řekl Rav Aši: [Jde o případ], kdy jí stačí na velké věci, ale nestačí na malé věci.

Ty malé věci – jak to vypadá? Je-li na ně zvyklá, pak na ně zvyklá je [a musí je hradit on]; a není-li na ně zvyklá, k čemu potřebuje zaopatřovatele? – Je toho zapotřebí tam, kde je na ně zvyklá v domě, kam se provdala, a vycházela s ním [ve společné domácnosti], neboť mu říká: Až dosud, kdy jsi mě slibem nezavázal, jsem s tebou vycházela; nyní, když jsi mě slibem zavázal, s tebou vycházet nemohu.

A proč právě do třiceti dnů? Do třiceti dnů o tom lidé neslyší a není to pro ni potupné; déle o tom lidé slyší a je to pro ni potupné.

A chceš-li, řekni: Zavázal ji slibem, když byla zasnoubená. – Má snad zasnoubená nárok na výživu? – [Jde o případ], kdy nadešel [stanovený] čas a nebyly provdány, neboť jsme se učili: Nadešel čas a nebyly provdány – jedí z jeho [majetku] a jedí terumu.

A proč právě do třiceti dnů? Do třiceti dnů vykonává zástupce své poslání; déle už zástupce své poslání nevykonává.

A chceš-li, řekni: Zavázal ji slibem, když byla zasnoubená, a pak se provdala. – Když se provdala, pak s tím přece souhlasila a přijala to! – Protože říká: Myslela jsem si, že to dokážu snést, ale nyní to snést nedokážu.

Ale to říkáme v případě [tělesných] vad; říkáme to snad i ve věci výživy? Spíše je to jasné, jak jsme odpověděli zpočátku.

„Do třiceti dnů ustanoví zaopatřovatele“: A nevykonává snad zaopatřovatel jeho poslání? Řekl Rav Huna: [Jde o případ], kdy říká: Kdokoli [ji] bude živit, nepřijde zkrátka.

A když to řekne, nevykonává snad [zaopatřovatel] jeho poslání? Vždyť jsme se učili: Kdo byl vhozen do jámy a řekl: Kdokoli uslyší můj hlas, ať napíše rozvodový list pro mou ženu – ti ať ho napíšou a dají [jí ho].

Co je to za srovnání? Tam říká „ať napíše“; říká snad zde „ať živí“? Říká „kdokoli bude živit“.

Vždyť řekl rabi Ami: Při požáru [o šabatu] dovolili říci: Kdokoli bude hasit, nepřijde zkrátka. „Při požáru“ – co to vylučuje? Což nevylučuje takovýto případ? – Ne, vylučuje ostatní zákazy šabatu.

Raba namítl: Komu jeho druh slibem zakázal mít z něj užitek a nemá co jíst – ať [ten, kdo slíbil,] jde k obchodníkovi, u něhož je [druh] zvyklý nakupovat, a řekne mu: Ten a ten má slibem zakázán užitek ode mne a nevím, co pro něj mám udělat. [Obchodník] mu dá, a přijde a vezme si [náhradu] od tohoto. Takto je to dovoleno; ale „kdokoli bude živit, nepřijde zkrátka“ ne!

Mluví způsobem „netřeba ani říkat“: Netřeba ani říkat, že [je dovoleno] „kdokoli bude živit, nepřijde zkrátka“, kdy mluví ke komukoli; ale u tohoto [obchodníka], protože je [druh] u něj zvyklý nakupovat a on jde a říká mu to, mohl bys myslet, že je to, jako by mu řekl „jdi a dej mu“ – učí nás [že i to je dovoleno].

K samotnému textu: Komu jeho druh slibem zakázal mít z něj užitek a nemá co jíst – jde [ten, kdo slíbil,] k obchodníkovi, u něhož je [druh] zvyklý nakupovat, a řekne mu: Ten a ten má slibem zakázán užitek ode mne a nevím, co pro něj mám udělat. Ten mu dá, a přijde a vezme si [náhradu] od tohoto. Má-li [druh] postavit svůj dům, postavit svou ohradu nebo sklidit své pole, jde [ten, kdo slíbil,] k dělníkům, kteří u něj obvykle pracují, a řekne jim: Ten a ten má slibem zakázán užitek ode mne a nevím, co pro něj mám udělat. Ti pro něj pracují, a přijdou a vezmou si svou mzdu od tohoto.

Šli-li spolu cestou a [druh] nemá co jíst, dá [ten, kdo slíbil, jídlo] jinému jako dar, a [druh] si ho vezme a jí, a je to dovoleno. A není-li tam nikdo jiný, položí ho na skálu nebo na zídku a řekne: Hle, ať je to volné pro každého, kdo chce – a [druh] si to vezme a jí, a je to dovoleno. Rabi Josi to však zakazuje. Řekl Rava: Jaký je důvod rabiho Josiho? Preventivní nařízení kvůli