Ketubot 7a כתובות

je osvobozen. Tam [je hnis] uložen a [vřed] je zrušen, zde [je krev] uložena, ale [otvor] není zrušen.

Rabi Ami dovolil vykonat první styk o Šabatu. Učenci mu řekli: Ale vždyť její ketuba [ještě] nebyla napsána! Řekl jim: Dejte jí do zástavy movitosti.

Rav Zevid dovolil vykonat první styk o Šabatu. Jsou ti, kdo říkají: Rav Zevid sám vykonal první styk o Šabatu.

Rav Jehuda dovolil vykonat první styk o svátku. Rav Pafi řekl jménem Ravy: Neříkej, že o svátku je to dovoleno, ale o Šabatu je to zakázáno; neboť totéž platí, že i o Šabatu je to dovoleno, a událost, která se stala, se stala takto.

Rav Papa řekl jménem Ravy: O svátku je to dovoleno, o Šabatu je to zakázáno. Rav Pafi řekl Ravu Papovi: Jaký je tvůj názor? Protože bylo způsobení rány dovoleno pro potřebu, bylo dovoleno i ne pro potřebu? Pak tedy je dovoleno připravovat kadidlo o svátku, protože bylo zapalování dovoleno pro potřebu, bylo dovoleno i ne pro potřebu!

Odpověděl mu: O tobě [tj. tvém příkladu] říká verš: „Jen to, co jí každá duše“ (Ex 12,16) – věc, která je rovná pro každou duši.

Rav Acha, syn Ravy, řekl Ravu Aši: Pak tedy, naskytl-li se mu jelen o svátku, protože není rovný pro každou duši, je také zakázáno ho porazit? Odpověděl mu: Já mluvím o věci potřebné pro každou duši; jelen je potřebný pro každou duši.

Rabi Jaakov bar Idi řekl: Rabi Jochanan v Cajdanu rozhodl, že je zakázáno vykonat první styk o Šabatu. A je snad rozhodnutí k zákazu?

Ano. Vždyť jsme se učili: Bejt Hilel jí rozhodli, aby byla nazírkou dalších sedm let.

A také jako to, co je učeno v baraitě: Mícha, která je přetržena ve své větší části [činí zvíře trefa] – to jsou slova Rabiho. Rabi Jaakov říká: Dokonce i když je proděravělá. Rabi rozhodl podle rabiho Jaakova. Rav Huna řekl: Halacha není podle rabiho Jaakova.

Rav Nachman bar Jicchak to učil takto: Rabi Abahu řekl: Rabi Jišmael ben Jaakov z Tyru se tázal rabiho Jochanana v Cajdanu, a já jsem to slyšel: Je dovoleno vykonat první styk o Šabatu? A odpověděl mu: Je to zakázáno. A halacha je: je dovoleno vykonat první styk o Šabatu.

Rabi Chelbo řekl, že Rav Huna řekl, že rabi Aba bar Zavda řekl, že Rav řekl: Jak panna, tak vdova vyžaduje požehnání. A řekl snad Rav Huna toto? Vždyť Rav Huna řekl: Vdova požehnání nevyžaduje! To není obtíž: zde jde o mládence, který si vzal vdovu, zde o vdovce, který si vzal vdovu.

A vdovec, který si vzal vdovu, ne? Vždyť Rav Nachman řekl: Řekl mi Huna bar Natan: Učilo se: Odkud [víme], že požehnání ženichů [se říká] v deseti? Neboť je řečeno: „Vzal deset mužů ze starších města a řekl: Posaďte se zde. I posadili se“ (Rt 4,2). A Boaz byl vdovec, který si vzal vdovu!

Co [znamená] „nevyžaduje požehnání“, co řekl Rav Huna? Nevyžaduje požehnání po všech sedm [dní], ale jeden den požehnání vyžaduje.

Ale to, co je učeno v baraitě: Mudrci pečovali o dobro dcer Izraele, aby se s ní [manžel] radoval tři dny – o kom? Jestliže o mládenci, řekl jsi sedm; jestliže o vdovci, řekl jsi jeden den!

Chceš-li, řekni: o vdovci – jeden den k požehnání a tři k radosti. A chceš-li, řekni: o mládenci – sedm k požehnání a tři k radosti.