Kidušin 47a קידושין

Učili to jen tehdy, když jí řekl: „Touto a touto a touto.“ Ale řekl-li jí: „Těmito“, je zasnoubena i když [je] jedla, [neboť] když jedla, jedla ze svého.

Učí se [v baraitě] podle Ravy: „Zasnub se mi žaludem, granátovým jablkem a ořechem“, nebo jí řekl: „Zasnub se mi těmito“ – mají-li všechny dohromady hodnotu pruty, je zasnoubena; a ne-li, není zasnoubena. „Touto a touto a touto“ – mají-li všechny dohromady hodnotu pruty, je zasnoubena; a ne-li, není zasnoubena. „Touto“ – vzala ji a snědla, „touto“ – vzala ji a snědla, „a ještě touto a ještě touto“ – není zasnoubena, dokud nemá jedna z nich hodnotu pruty.

Jak vypadá toto „žaludem, granátovým jablkem, ořechem“? Chceš-li říci, že jí řekl: „Buď žaludem, nebo granátovým jablkem, nebo ořechem“ – [jak] mají-li všechny dohromady hodnotu pruty, je zasnoubena? Vždyť řekl „nebo“! A má-li to být „žaludem a granátovým jablkem a ořechem“, to je totéž co „touto a touto a touto“! Nýbrž zda ne tak, že jí řekl „těmito“? Ale z toho, že se v závěru učí: „nebo jí řekl: ‚Zasnub se mi těmito‘“, plyne, že v první části se nezabýváme [případem] „těmito“!

Vysvětluje [to]: „Zasnub se mi žaludem, granátovým jablkem, ořechem“ – jak? Například když jí řekl: „Zasnub se mi těmito.“

A v závěru se učí: „Touto“ – vzala ji a snědla – má-li jedna z nich hodnotu pruty, je zasnoubena; a ne-li, není zasnoubena.

Kdežto v první části nerozlišuje mezi tím, když jedla a když odkládala. Plyne z toho, že kdykoli jí řekl „těmito“, když jedla, jedla ze svého. Plyne z toho.

To je v pořádku podle toho, kdo říká, že se to vztahuje k závěrečné části, a co [znamená] „dokud nemá jedna z nich hodnotu pruty“? Dokud nemá poslední hodnotu pruty. I zde: dokud nemá poslední hodnotu pruty.

Ale podle Rava a Šmuela, kteří oba říkají, že se to vztahuje k první části a [případ] „jedla“ bylo potřeba uvést? Zde [baraita] vyjmenovává souhrnná [vyjádření], jednotlivá nevyjmenovává.

Kdo je [autorem] tohoto [učení]? Je to Rabi, který říká: Není rozdílu mezi „olivu, olivu“ a „olivu a olivu“ – je to jednotlivě.

Rav řekl: Kdo zasnubuje půjčkou, ta není zasnoubena, [neboť] půjčka je dána ke spotřebování. Řekněme, že je to [spor] tanaitů: Kdo zasnubuje půjčkou, ta není zasnoubena; a někteří říkají: Je zasnoubena. Zda se neliší v tomto: jeden mistr zastává názor, že půjčka je dána ke spotřebování, a druhý mistr zastává názor, že půjčka není dána ke spotřebování?

A myslíš si to snad? Řekni závěr: A shodují se u prodeje, že tento nabyl. Jestliže říkáš, že půjčka je dána ke spotřebování, čím nabyl?

Rav Nachman řekl: Huna, náš druh, to vykládá jinými slovy. A zde čím se zabýváme? Například když jí řekl: „Zasnub se mi manou“ a ukázalo se, že maně chybí denár. Jeden mistr zastává názor, že se stydí ho [o zbytek] požádat, a druhý mistr zastává názor, že se nestydí ho požádat.

Ale co tedy to, co řekl rabi Elazar: „Zasnub se mi manou“ a dal jí denár – je zasnoubena a [zbytek] doplní. Řekněme, že je to [spor] tanaitů? [Ne,] svůj výrok vyslovil [s ohledem na rozlišení]; říkají: [Když] maně chybí denár, stydí se ho požádat; [když] maně chybí devadesát devět [denárů], nestydí se ho požádat.

Namítají: Kdo řekne ženě: „Zasnub se mi úschovou, kterou mám u tebe“, a ona šla a zjistila, že byla ukradena nebo se ztratila – zbylo-li z ní [ještě] v hodnotě pruty, je zasnoubena; a ne-li, není zasnoubena. A u půjčky, i když z ní nezbylo v hodnotě pruty, je zasnoubena. Rabi Šimon ben Elazar říká jménem rabiho Meira: Půjčka