Kidušin 7a קידושין

a budu ti zasnoubena“ – je zasnoubena na základě práva ručitele. Ručitel – copak se nezavazuje, ačkoli mu do ruky nepřišel žádný prospěch? I tato žena, ačkoli jí do ruky nepřišel žádný prospěch, se zavazuje a převádí sama sebe.

„Tu máš mane a zasnoub se tomu a tomu“ – je zasnoubena na základě práva kenaanského otroka. Kenaanský otrok – copak nezískává sám sebe, ačkoli nic neztratil? I tento muž, ačkoli nic neztratil, získává tuto ženu.

„Dej mane tomu a tomu a budu mu zasnoubena“ – je zasnoubena na základě práva obou. Ručitel – copak se nezavazuje, ačkoli mu do ruky nepřišel žádný prospěch? I tato žena, ačkoli jí do ruky nepřišel žádný prospěch, převádí sama sebe.

Je to snad podobné? U ručitele ten, kdo ho získává [věřitel], ztrácí peníze; [zde] tento muž získává tuto ženu, a nic neztrácí! – Kenaanský otrok to dokazuje: neztrácí peníze, a přece získává sám sebe.

Je to snad podobné? Tam ten, kdo převádí [pán], [něco] získává; zde tato žena převádí sama sebe a nic nezískává! – Ručitel to dokazuje: ačkoli mu do ruky nepřišel žádný prospěch, zavazuje se.

Rava se zeptal: „Tu máš mane a budu ti zasnoubena“ – jak to je? Řekl Mar Zutra jménem Rav Papy: Je zasnoubena. Řekl Rav Aši Mar Zutrovi: Jestliže tak, pak by se majetek, za který se ručí [nemovitý], získával spolu s majetkem, za který se neručí [movitým].

A my jsme přece učili naopak: Majetek, za který se neručí, se získává spolu s majetkem, za který se ručí, penězi, listinou a zabráním (chazaka). Řekl mu: Myslíš snad, že mu řekla „spolu s“? Zde jde o významného muže: za ten prospěch, že od ní přijme dar, se rozhodne a převede mu sama sebe.

Bylo řečeno také jménem Ravy: A tak i ohledně peněžních věcí. A [obojí] je potřeba.

Neboť kdyby nás učil [jen] o zasnoubení – [je to tak], protože ženě postačí cokoli, podle Reš Lakiše, neboť řekl Reš Lakiš: Lépe žít ve dvou než žít jako vdova. Ale u peněžních věcí bych řekl, že ne.

A kdyby nás učil [jen] o peněžních věcech – [je to tak], protože ty lze prominout; ale u zasnoubení bych řekl, že ne. Proto je potřeba [obojí].

Řekl Rava: „Zasnoub se mi napůl“ – je zasnoubena. „Tvá polovina je mi zasnoubena“ – není zasnoubena. Řekl Abaje Ravovi: Čím se liší „tvá polovina je mi zasnoubena“, že není zasnoubena? [Protože] Milosrdný řekl „ženu“, a ne „polovinu ženy“. Tak i [v prvním případě] Milosrdný řekl „muž“, a ne „polovina muže“!

Řekl mu: Jak to srovnáváš? Tam se žena pro dva muže nehodí; ale muž se snad nehodí pro dvě ženy? A takto jí říká: Kdybych si chtěl vzít jinou, vezmu si ji.

Řekl Mar Zutra, syn Rav Mariho, Ravinovi: Ať se zasnoubení rozšíří na celou! Copak se neučí v baraitě: Kdo řekne „noha tohoto [zvířete] je oběť zápalná“, celé bude obětí zápalnou?

A i podle toho, kdo říká, že celé nebude obětí zápalnou – to platí tam, kde zasvěcuje část, na níž nezávisí život; ale zasvěcuje-li část, na níž závisí život, celé bude obětí zápalnou.

Je to snad podobné? Tam jde o zvíře, kdežto zde je tu jiná vůle.

To se podobá jen tomu, co řekl rabi Jochanan: Zvíře dvou společníků – [jeden] zasvětil svou polovinu, pak [druhou polovinu] koupil a [také] ji zasvětil – je posvěcené, ale nepřináší se [na oltář];

a lze jím provést záměnu (tmura), a jeho náhrada je jako ono samo.

Plynou z toho tři věci.