Řekl mu: Tohle jsem neslyšel, [ale] něco podobného jsem slyšel. Neboť jsme se učili [v mišně]: V první den [se čte] „Na počátku“ a „Budiž klenba“. A učilo se k tomu: „Na počátku“ dva [čtou] a „Budiž klenba“ jeden.
אמר לו זו לא שמעתי כיוצא בה שמעתי דתנן ביום הראשון בראשית ויהי רקיע ותני עלה בראשית בשנים יהי רקיע באחד
A přemítali jsme o tom: Dobře, „Budiž klenba“ jeden, protože to jsou tři verše; ale „Na počátku“ dva? Vždyť to je pět veršů! A učí se v baraitě: Kdo čte z Tóry, ať nečte méně než tři verše.
והוינן בה בשלמא יהי רקיע באחד דתלתא פסוקי הוו אלא בראשית בשנים חמשה פסוקי הוו ותניא הקורא בתורה לא יפחות משלשה פסוקים
A Šmuel řekl: Rozdělujeme ho? Vždyť řekl rabi Chananja, čtenář [Písma]: Měl jsem velké trápení u rabiho Chaniny Velikého, a nedovolil mi rozdělovat [verše] jinak než kvůli dětem ve škole, protože jsou určeny k učení.
ושמואל אמר פסקינן ליה והא אמר רבי חנניא קרא צער גדול היה לי אצל רבי חנינא הגדול ולא התיר לי לפסוק אלא לתינוקות של בית רבן הואיל ולהתלמד עשויין
Namítali: Oddíl o šesti verších se čte dvěma [čtenáři] a [oddíl] o pěti verších jedním. Přečetl-li první tři, druhý čte dva z tohoto oddílu a jeden z jiného oddílu. Někteří říkají: tři, protože se v oddílu nezačíná méně než třemi verši.
מיתיבי פרשה של ששה פסוקים קורין אותה בשנים ושל חמשה פסוקים ביחיד קרא ראשון שלשה השני קורא שנים מפרשה זו ואחד מפרשה אחרת ויש אומרים שלשה לפי שאין מתחילין בפרשה פחות משלשה פסוקים
To je samozřejmé! Nyní, když u začátku, kde je první tanaita mírný, jsou „někteří říkají“ přísní, u ponechání, kde je první tanaita přísný, tím spíše jsou „někteří říkají“ přísní!
פשיטא השתא ומה אתחלתא דקא מקיל תנא קמא מחמירי יש אומרים שיור דמחמיר ת"ק לא כ"ש דמחמירי יש אומרים
A první tanaita – proč u ponechání [platí], že nejde o odcházející, [a] u začátku také [neplatí] opatření kvůli přicházejícím? Říkají: Kdo přichází, ten se zeptá.
ות"ק מ"ש שיורי דלא משום יוצאין אתחולי נמי גזירה משום הנכנסין אמרי מאן דעייל שיולי שייל
Toto je pravidlo: Kdykoli je [den], kdy je přídavná oběť atd.: Ptali se: Ve veřejný postní den, kolik [čte]? Na novoluní a o svátku, kdy je přídavná oběť, čtyři; ale zde, kde není přídavná oběť, ne? Nebo možná i zde je přídavná modlitba?
זה הכלל כל שיש בו מוסף וכו': איבעיא להו תענית צבור בכמה ראש חדש ומועד דאיכא קרבן מוסף ארבעה אבל הכא דליכא קרבן מוסף לא או דלמא הכא נמי איכא מוסף תפלה
Pojď a slyš: Na novoluní a o polosvátcích čtou čtyři – z toho plyne, že ve veřejný postní den tři. Řekni [však] začátek: V pondělí a ve čtvrtek a o Šabatu odpoledne čtou tři – z toho plyne, že ve veřejný postní den čtyři. Z toho se tedy nic vyvodit nedá.
ת"ש בראשי חדשים ובחולו של מועד קורין ארבעה הא בתענית צבור ג' אימא רישא בשני ובחמישי ובשבת במנחה קורין ג' הא תענית צבור ארבעה אלא מהא ליכא למישמע מינה
Pojď a slyš: Rav přišel do Babylónie ve veřejný postní den. Vstal a četl ze svitku [Tóry]; když začal, žehnal, když skončil, nežehnal. Všichni padli na tvář, ale Rav na tvář nepadl.
ת"ש דרב איקלע לבבל בתענית צבור קם קרא בסיפרא פתח בריך חתים ולא בריך נפול כולי עלמא אאנפייהו ורב לא נפל על אפיה
Dobře, Rav Huna četl [místo] kohanim, neboť dokonce i Rav Ami a Rav Asi, kteří byli váženými kohanim země Izraele, se Ravu Hunovi podřizovali. Ale Rav? Vždyť tam byl Šmuel, který byl kohen a stál nad ním!
בשלמא רב הונא קרי בכהני דהא אפילו רב אמי ורב אסי דכהני חשיבי דארעא ישראל מיכף כייפו ליה לרב הונא אלא רב הא איכא שמואל דכהנא הוה ודבר עליה
Šmuel se také Ravovi podřizoval, a byl to Rav, kdo mu prokazoval úctu; a když mu ji prokazoval, [dělal to] v jeho přítomnosti, v jeho nepřítomnosti mu ji neprokazoval.
שמואל נמי מיכף הוה כייף ליה לרב ורב הוא דעבד ליה כבוד וכי עביד ליה בפניו שלא בפניו לא עביד ליה
Tak je to i logické, že Rav četl [místo] kohanim, neboť kdyby tě napadlo, že četl [jako] Izraelita, proč žehnal před [čtením]? [Bylo to už] po nařízení [že žehná jen první a poslední]!
הכי נמי מסתברא דרב בכהני קרא דאי סלקא דעתך בישראל קרא לפניה מאי טעמא בריך לאחר תקנה
Je-li tomu tak, ať žehná i po něm! – Tam, kde sedí Rav, je to jiné: přicházet přicházejí,
אי הכי לאחריה נמי לבריך שאני היכא דיתיב רב דמיעל עיילי
Originál: Megillah 22a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.