Megila 26b מגילה

pít v ní pivo je v pořádku.

Ravina měl rozvaliny [na místě bývalé] synagogy. Přišel před Rava Aši [a] řekl mu: Smím ji osít? Řekl mu: Jdi, kup ji od sedmi předních mužů města v přítomnosti obyvatel města, a pak ji osej.

Rami bar Aba stavěl synagogu. Byla tam jedna stará synagoga, kterou chtěl zbořit a přinést z ní cihly a trámy a vnést je tam. Seděl a lámal si hlavu nad tím, co řekl Rav Chisda, neboť řekl Rav Chisda: Ať se nebourá synagoga, dokud se nepostaví jiná synagoga. [Říkal si:] Tam je to kvůli nedbalosti; v takovémto případě jak? Šel před Rava Papu a ten mu to zakázal; před Rava Hunu a ten mu to zakázal.

Řekl Rava: Tuto synagogu je dovoleno vyměnit a prodat, ale pronajmout a zastavit je zakázáno. Jaký je důvod? Zůstává ve své svatosti.

Také cihly – vyměnit je a prodat je dovoleno, půjčit je zakázáno. To platí o starých, ale u nových s tím nemáme problém.

A dokonce i podle toho, kdo říká, že určení [k účelu] je podstatná věc, to platí například o tom, kdo tká oděv pro mrtvého; ale zde je to jako upředená nit pro tkaní, a není nikoho, kdo by [to] řekl.

Darování – přeli se o tom Rav Acha a Ravina; jeden zakazuje a jeden dovoluje. Kdo zakazuje, [soudí, že] tímto jeho svatost pomíjí. A kdo dovoluje, [soudí]: Kdyby z toho neměl užitek, nedal by mu to; dar je tedy jako prodej.

Učili naši mistři: Předměty k [plnění] přikázání se [po použití] vyhazují, předměty svatosti se ukládají [do geniza]. Toto jsou předměty k přikázání: suka, lulav, šofar, cicit. A toto jsou předměty svatosti: schránky na knihy, tefilin a mezuzy, pouzdro svitku Tóry, pouzdro tefilin a jejich řemínky.

Řekl Rava: Zpočátku jsem říkal, že tento stolec je předmět [sloužící] předmětu [svatosti], a je dovolen. Když jsem viděl, že na něj kladou svitek Tóry, říkám, že je to předmět svatosti, a je zakázán.

A řekl Rava: Zpočátku jsem říkal, že tato opona je předmět [sloužící] předmětu [svatosti]. Když jsem viděl, že ji skládají a kladou na ni svitek, říkám, že je to předmět svatosti, a je zakázána.

A řekl Rava: Rozbitou skříň [na svitky] je dovoleno předělat na menší skříň, ale na stolec je to zakázáno. A řekl Rava: Opotřebovanou oponu je dovoleno předělat na obal pro svitky, ale pro chumaše [jednotlivé knihy Tóry] je to zakázáno.

A řekl Rava: Tyto koše na chumaše a pytle na svitky jsou předměty svatosti a ukládají se. To je samozřejmé! – Mohl bys říci, že tyto nejsou dělány pro úctu, nýbrž pouze k uchovávání. Proto nás to učí.

Byla synagoga římských Židů, která se otevírala do místnosti, v níž ležel mrtvý, a kohanim tam chtěli vejít, aby se modlili. Přišli a řekli to Ravovi. Řekl jim: Zvedněte skříň a postavte ji [do vchodu], neboť je to dřevěná nádoba určená k tomu, aby stála [na místě], a dřevěná nádoba určená k tomu, aby stála, nepřijímá nečistotu a tvoří přehradu před nečistotou.

Řekli učenci Ravovi: Ale vždyť ji někdy přenášejí, když je na ní položen svitek Tóry, a je tedy [nádobou], která se přenáší plná i prázdná! – Je-li tomu tak, nedá se nic dělat.

Řekl Mar Zutra: Opotřebované obaly svitků se použijí jako rubáš pro mrtvého, o něhož se nemá kdo postarat (met micva), a to je jejich uložení.

A řekl Rava: Opotřebovaný svitek Tóry se ukládá [do hrobu] vedle učence, dokonce i [toho, kdo] jen opakuje halachy. Řekl Rav Acha bar Jaakov: A v hliněné nádobě, jak je řečeno: „A dáte je do hliněné nádoby, aby vydržely mnoho dní“ (Jr 32,14).

Rav Papi [řekl] jménem Ravy: [Proměnit] synagogu v dům studia je dovoleno, dům studia v synagogu je zakázáno. A Rav Papa jménem Ravy to učil obráceně. Řekl Rav Acha: