Megila 27b מגילה

obecní učenec [spravující obec]; ale je-li tam obecní učenec, ať je dána obecnímu učenci. A tím spíše, že chudí moji i vaši jsou odkázáni na mne.

MIŠNA: Co patří veřejnosti, se neprodává jednotlivci, protože se tím snižuje jeho svatost – to jsou slova rabiho Meira. Řekli mu: Je-li tomu tak, ani z velkého města do malého města [by se nesmělo prodat].

GEMARA: Mudrci mu řekli dobře! A rabi Meir? Z velkého města do malého města: dříve bylo svaté a i nyní je svaté; z veřejnosti jednotlivci: [tam] není svatost.

A mudrci? Je-li třeba se obávat, je třeba se obávat i v tomto případě, kvůli [verši]: „V množství lidu je sláva krále“ (Př 14,28).

MIŠNA: Synagoga se neprodává jinak než pod podmínkou, že ji budou moci, budou-li chtít, vzít zpět – to jsou slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Prodává se trvalým prodejem, kromě čtyř [účelů]: pro lázeň, pro koželužnu, pro ponoření [mikve] a pro záchod. Rabi Jehuda říká: Prodává se jako dvůr, a kupec si s ním udělá, co chce.

GEMARA: A podle rabiho Meira – jak v ní [kupec] bydlí? Vždyť je to lichva!

Řekl rabi Jochanan: Rabi Meir to řekl v duchu rabiho Jehudy, který řekl: Lichva [s pouhou] jednou stranou [možnosti] je dovolena.

Neboť se učí v baraitě: Jestliže měl u druhého pohledávku sto [zuzů] a on mu prodal své pole, pak když jí plody prodávající, je to dovoleno; když jí plody kupující, je to zakázáno.

Rabi Jehuda říká: I když jí plody kupující, je to dovoleno. A řekl rabi Jehuda: Stalo se, že Boetos ben Zonen učinil [z] svého pole prodej na pokyn rabiho Elazara ben Azarji, a plody jedl kupující. Řekli mu: Odtamtud důkaz? Plody jedl prodávající, a ne kupující.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je mezi nimi v lichvě [s pouhou] jednou stranou [možnosti]: mistr soudí, že lichva [s] jednou stranou je dovolena, a mistr soudí, že lichva [s] jednou stranou je zakázána.

Rava řekl: Podle všech je lichva [s] jednou stranou zakázána, a zde je mezi nimi rozdíl v lichvě pod podmínkou vrácení: mistr soudí, že lichva pod podmínkou vrácení je dovolena, a mistr soudí, že je zakázána.

A mudrci říkají: Prodává se trvalým prodejem atd.: Řekl rabi Jehuda, řekl Šmuel: Člověk smí močit ve vzdálenosti čtyř loket od [místa, kde se konala] modlitba.

Řekl Rav Josef: Co nás tím učí? Učili jsme se: Rabi Jehuda říká: Prodává se jako dvůr, a kupec si s ním udělá, co chce. A dokonce i mudrci to říkají jen o synagoze, jejíž svatost je trvalá; ale [o] čtyřech loktech, jejichž svatost není trvalá, ne.

Tanaita učil před Ravem Nachmanem: Kdo se modlí, ať se vzdálí čtyři lokte a močí; a kdo močí, ať se vzdálí čtyři lokte a modlí se.

Řekl mu: Dobře, kdo močí, ať se vzdálí čtyři lokte a modlí se – to jsme se učili: Jak daleko se má od nich a od výkalů vzdálit? Čtyři lokte.

Ale kdo se modlí, ať se vzdálí čtyři lokte a močí – k čemu to je? Je-li tomu tak, posvětil jsi všechny stezky Nehardey! Uč:

„Ať počká.“ Dobře, kdo močí, ať počká dobu chůze čtyř loket, kvůli kapkám. Ale kdo se modlí, ať počká dobu chůze čtyř loket – k čemu to je? Řekl Rav Aši: Protože po celé čtyři lokte má modlitbu uspořádanou v ústech a jeho rty se [ještě] pohybují.

Pomůcka: ZLPN.

Žáci se zeptali rabiho Zakaje: Čím sis zasloužil dlouhý život? Řekl jim: Nikdy za svého života jsem nemočil ve vzdálenosti čtyř loket od modlitby, nikdy jsem tam nenazýval druha přezdívkou a nikdy jsem nezanedbal posvěcení dne [kiduš]. Měl jsem starou matku; jednou prodala čepec ze své hlavy a přinesla mi [víno na] posvěcení dne.

Učilo se: Když zemřela, zanechala mu tři sta sudů vína; když zemřel on, zanechal svým synům tři tisíce sudů vína.

Rav Huna byl opásán provazem a stál před Ravem. Řekl mu: Co to je? Řekl mu: Neměl jsem [víno na] kiduš, tak jsem zastavil svůj pás a přinesl za něj kiduš. Řekl mu: Kéž je vůle [Boží], abys byl zahalen v hedvábí.

Když se oženil Raba, jeho syn, Rav Huna, který byl malý muž, ležel na lůžku. Přišly jeho dcery a snachy, svlékaly [své hedvábné šaty] a házely je na něj, až byl zahalen v hedvábí. Uslyšel to Rav a rozhněval se. Řekl: Proč, když jsem ti žehnal, jsi mi neřekl: I tobě, mistře?

Žáci se zeptali rabiho Elazara ben Šamua: Čím sis zasloužil dlouhý život? Řekl jim: Nikdy za svého života jsem si nekrátil cestu skrze synagogu, nikdy jsem nepřekračoval hlavy svatého lidu a nikdy jsem nepozvedl ruce [k požehnání] bez požehnání.

Žáci se zeptali rabiho Pridy: Čím sis zasloužil dlouhý život? Řekl jim: Nikdy za svého života mě nikdo nepředešel do domu studia,