Řekl Mistr: Rozuměl bych: i dřevo a krev, které se nazývají obětí. Od koho jsi slyšel, že by říkal, že se dřevo nazývá obětí? Od Rabiho. A podle Rabiho je otázkou, zda vyžaduje sůl?
אמר מר שומע אני אפילו עצים ודם שנקראו קרבן מאן שמעת ליה דאמר עצים איקרי קרבן רבי לרבי מבעיא בעו מלח
Neboť se učí v baraitě: „oběť“ (moučná) – učí, že se dobrovolně daruje dřevo. A kolik? Dvě polena. A tak říká [Písmo]: „A metali jsme losy o oběť dřeva“ (Neh 10,35). Rabi říká: Dřevo je moučnou obětí a vyžaduje sůl a vyžaduje přinesení [k oltáři].
דתניא קרבן (מנחה) מלמד שמתנדבין עצים וכמה שני גזרין וכן הוא אומר (נחמיה י, לה) והגורלות הפלנו על קרבן העצים רבי אמר עצים קרבן מנחה הן וטעונין מלח וטעונין הגשה
Odstraň odtud dřevo. Ale co tedy verš vylučuje? Má-li vyloučit krev, to přece plyne z „na své moučné oběti“!
סמי מיכן עצים ואלא קרא למעוטי מאי אי למעוטי דם מעל מנחתך נפקא
Originál: Menachot 20b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.