Menachot 21a מנחות

Vyjmi dřevo a vlož úlitby. Neboť se učí v baraitě: Ale víno, krev, dřevo a vonidlo sůl nevyžadují.

Kdo je [autorem]? Je-li to Rabi, je obtížné dřevo; jsou-li to rabíni, je obtížné vonidlo.

Je to tento tanaita, neboť se učí v baraitě: Rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, říká: Jako je výslovně uvedené zvláštní věcí, která přijímá nečistotu, jde do ohně [oltáře] a je na vnějším oltáři, tak i každá věc, která přijímá nečistotu, jde do ohně a je na vnějším oltáři.

Vyloučeno je dřevo, které nečistotu nepřijímá; vyloučeny jsou krev a víno, které nejdou do ohně; vyloučeno je vonidlo, které není na vnějším oltáři.

Důvod je tedy ten, že verš krev vyloučil; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych, že krev vyžaduje sůl? Vždyť jakmile ji osolí, vychází ze zákona krve! Neboť řekl Zeiri, řekl rabi Chanina: Krev, kterou uvařil – kdo ji pojí, neprohřešuje se kvůli ní. A Rav Jehuda řekl, [řekl] Zeiri: Krev, kterou osolil – neprohřešuje se kvůli ní.

A sám Rav Jehuda řekl: Údy, které upekl a vynesl [na oltář], nesplňují [požadavek] „k příjemné vůni“.

Co bys [jinak] řekl? Že se do ní vhodí trochu [soli] pouze kvůli přikázání. Proto nás to učí.

K samotné věci: Řekl Zeiri, řekl rabi Chanina: Krev, kterou uvařil – neprohřešuje se kvůli ní. Rava seděl a pronášel toto učení. Abaje mu namítl: Nechal-li krev ztuhnout a snědl ji, nebo rozpustil-li tuk a vypil jej, je vinen.

To není obtíž: zde jde o případ, kdy ji nechal ztuhnout ohněm, zde, kdy ji nechal ztuhnout na slunci. [Co ztuhlo] ohněm, se [do tekutého stavu] nevrací; [co ztuhlo] na slunci, se vrací.

I na slunci řekněme: protože byla odsunuta, zůstává odsunuta! Vždyť se rabi Mani otázal rabiho Jochanana: Krev [oběti], která ztuhla, a [kohen] ji snědl – jak je to? Řekl mu: Protože byla odsunuta, ať zůstane odsunuta. – [Rava] umlkl.

Řekl mu: Snad jistě [platí rozlišení]: zde jde o vnější oběti za hřích, zde o vnitřní oběti za hřích.

Řekl: Připomněl jsi mi věc, kterou řekl Rav Chisda: Krev obětí za hřích, která ztuhla, a snědl ji – je vinen, neboť Milosrdný řekl: „vezme… a dá“ (Lv 4,25), a ta je ještě způsobilá k vzetí a dání. U vnitřních obětí za hřích, snědl-li ji, je osvobozen, neboť Milosrdný řekl: „namočí… a pokropí“ (Lv 4,6), a ta již není způsobilá k namočení a pokropení.

A sám Rava řekl: I u vnitřních obětí za hřích, snědl-li ji, je vinen, protože její obdoba je způsobilá u vnějších obětí za hřích. Řekl Rav Papa: Proto krev osla, která ztuhla, a snědl ji – je vinen, protože její obdoba je způsobilá u vnějších obětí za hřích.

Řekl Rav Gidel, řekl Zeiri: Krev, ať vlhká, ať suchá, tvoří předěl [při ponoření]. Namítli: Krev, inkoust, med a mléko – suché tvoří předěl, vlhké netvoří předěl. – To není obtíž: toto, když lpí, toto, když nelpí.

„Osolíš“ – k čemu přichází? K tomu, co se učí v baraitě: „Solí“ – mohl bych [myslet], že [stačí] tevunehu; učí se: „osolíš“. Je-li „osolíš“, mohl bych [myslet], že solnou vodou; učí se: „solí“.

„A nenecháš ustat sůl“ (Lv 2,13) – přines sůl, která neustává. A která to je? Sodomská sůl. A odkud [víme], že nenajde-li sodomskou sůl, přinese istrokanitskou sůl? Učí se: „přineseš“ – přineseš jakoukoli; „přineseš“ – přineseš odkudkoli; „přineseš“ – přineseš i v Šabat; „přineseš“ – přineseš i v nečistotě.

Co je tevunehu? Řekl Raba bar Ula: Takto to míní: mohl bych [myslet], že se [sůl] má vmísit jako sláma do hlíny. Řekl mu Abaje: Je-li tomu tak, mělo by stát jitbonenu. Nýbrž řekl Abaje: mohl bych [myslet], že ji má navrstvit jako stavbu. Řekl mu Rava: Je-li tomu tak, mělo by stát jivnenu. Nýbrž řekl Rava: mohl bych [myslet], že tevunehu.

Co je tevunehu? Řekl Rav Aši: mohl bych [myslet], že jí má s rozvahou dodat chuť [jako kuchař]; učí se: „osolíš“. Jak se postupuje? Přinese úd, dá na něj sůl, obrátí jej, dá na něj [opět] sůl a vynese jej [na oltář].

Řekl Abaje: A tak [se postupuje] i u hrnce.