Menachot 21b מנחות

Naši učitelé učili: U soli, která je na údu, platí [zákon o] zpronevěře posvěceného; u soli, která je na rampě a na vrcholu oltáře, [zákon o] zpronevěře neplatí. A řekl Rav Matana: Jaký je [pro to] verš? „A přinesete je před Hospodina a kněží na ně nasypou sůl a obětují je jako zápalnou oběť Hospodinu“ (Ez 43,24).

Učili jsme tam [v Mišně]: [Ustanovili] o soli a o dřevu, aby z nich kohanim měli užitek. Řekl Šmuel: Učí se to jen ohledně jejich obětí, ale ne pro jedení.

Napadlo [nás]: co znamená „ohledně jejich obětí“? Solit jejich oběti; [a „pro jedení“ znamená] jedení svatých obětí. Ale nyní, jestliže [sůl] k solení kůží svatých obětí dáváme, k jedení svatých obětí bychom ji nedávali?

Neboť se učí v baraitě: Shledáš, že sůl se dává na třech místech: v síni soli, na rampě a na vrcholu oltáře. V síni soli, neboť tam solí kůže svatých obětí; na rampě, neboť tam solí údy; na vrcholu oltáře, neboť tam solí hrst, kadidlo, vonidlo, moučnou oběť kohanů, moučnou oběť pomazaného kohena, moučnou oběť úliteb a zápalnou oběť z ptáků.

Nýbrž co znamená „ohledně jejich obětí“? Pro jedení jejich obětí. A co znamená „pro jedení“? Jedení nesvatých pokrmů.

Nesvaté pokrmy – to je zřejmé, co by tam dělaly? – I když řekl Mistr: „budou jíst“ – aby s ní jedli nesvaté [jídlo] a terumu, aby byla jedena při nasycení – přesto jim sůl [určenou] pro svaté oběti nedáváme.

Řekl Ravina Ravu Ašimu: I to je rozumné. Neboť kdyby tě napadlo, že „ohledně jejich obětí“ znamená solit [je] – důvodem by bylo, že to soud ustanovil, a kdyby to soud neustanovil, ne? Nuže, Izraelitům ji dáváme, a kohanům bychom ji nedávali?

Neboť se učí v baraitě: Mohl bych [myslet], že kdo říká „beru na sebe moučnou oběť“, přinese sůl ze svého domu, tak jako přináší kadidlo ze svého domu. A je to logický úsudek: je řečeno, že přináší moučnou oběť a přináší sůl, a je řečeno, že přináší moučnou oběť a přináší kadidlo – jako kadidlo je ze svého domu, tak i sůl ze svého domu.

Nebo se dej touto cestou: je řečeno, že přináší moučnou oběť a přináší sůl, a je řečeno, že přináší moučnou oběť a přináší dřevo – jako dřevo je z [majetku] obce, tak i sůl z [majetku] obce.

Uvidíme, čemu se podobá: usuzujeme o věci, která platí u všech obětí, z věci, která platí u všech obětí, a ať není důkazem kadidlo, které neplatí u všech obětí.

Nebo se dej touto cestou: usuzujeme o věci, která se přináší spolu s ní v jedné nádobě, z věci, která se přináší spolu s ní v jedné nádobě, a ať není důkazem dřevo, které se s ní v jedné nádobě nepřináší.

Učí se: „Je to věčná smlouva soli“ (Nu 18,19) a jinde říká: „od synů Izraele, věčná smlouva“ (Lv 24,8) – jako tam z [majetku] obce, tak i zde z [majetku] obce.

Řekl Rav Mordechaj Ravu Ašimu: Takto říká Rav Šiša, syn Rava Idiho: Bylo toho třeba jen kvůli Ben Bochrimu.

Neboť učíme v Mišně: Řekl rabi Jehuda: Ben Bochri dosvědčil v Javne: Každý kohen, který odvádí [půlšekel], nehřeší. Řekl mu Raban Jochanan ben Zakaj: Ne tak, nýbrž každý kohen, který [jej] neodvádí, hřeší; jenže kohanim vykládají tento verš ve svůj prospěch:

„A každá moučná oběť kohena bude celopalem, nebude jedena“ (Lv 6,16) – jelikož omer, dva chleby a chleby předložení jsou naše, jak by mohly být jedeny?

A podle Ben Bochriho: jelikož není zpočátku povinen jej přinést, i když jej přinese, hřeší, neboť vnáší nesvaté do nádvoří! – Přinese jej a předá obci.

Napadlo by mě říci: