Menachot 23b מנחות

rabi Jehuda se řídí vzhledem, a jedno i druhé je druh v témže druhu.

Nýbrž podle rabiho Chiji, neboť rabi Chija učil: Zdechlina a poražené se navzájem ruší.

A rabi Chija podle koho? Jestliže podle mudrců – vždyť ti říkají, že jen věci, jež jdou na oltář, se navzájem neruší, ale druh v témže druhu se ruší; a jestliže podle rabiho Jehudy – podle rabiho Jehudy se žádný druh v témže druhu neruší.

Vskutku podle rabiho Jehudy; a když rabi Jehuda říká, že druh v témže druhu se neruší, platí to tam, kde se [jedno] může stát takovým jako [druhé]; ale tam, kde se nemůže stát takovým jako ono, se ruší.

A v tomto se přou: Rav Chisda soudí, že se řídíme podle toho, co ruší,

a rabi Chanina soudí, že se řídíme podle toho, co je rušeno.

Učili jsme: Dvě moučné oběti, z nichž ještě nebyla odebrána hrst a které se navzájem smísily: lze-li odebrat hrst z jedné zvlášť a z druhé zvlášť, jsou platné; a jestliže ne, jsou neplatné. A hle, zde, jakmile odebere hrst z jedné, druhá se stává [vůči ní] zbytky, a přesto zbytky neruší [moučnou oběť], z níž hrst ještě odebrána nebyla.

Kdo [je autorem]? Jestliže mudrci – vždyť ti říkají, že jen věci, jež jdou na oltář, se navzájem neruší, ale druh v témže druhu se ruší. Nýbrž je zřejmé, že rabi Jehuda.

Dobře podle toho, kdo říká, že se řídíme podle toho, co je rušeno: rušené je jako rušící, neboť když odebere hrst z druhé, stanou se [i ony] zbytky jako tyto.

Ale podle toho, kdo říká, že se řídíme podle toho, co ruší: stávají se snad zbytky [moučnou obětí], z níž hrst ještě odebrána nebyla? Máme říci, že (podle Rava Chisdy) je to v rozporu s rabim Chijou?

Tam je to podle rabiho Zeiry, neboť rabi Zeira řekl: Spálení je řečeno o hrsti a spálení je řečeno o zbytcích.

Jako při spálení, o němž se mluví u hrsti, hrst neruší jinou [hrst], tak i při spálení, o němž se mluví u zbytků, zbytky neruší hrst.

Pojď a slyš: Hrst, která se smísila s moučnou obětí, z níž hrst ještě nebyla odebrána, nemá spálit; a jestliže ji spálil, ta, z níž byla hrst odebrána, se počítá majiteli, a ta, z níž hrst odebrána nebyla, se majiteli nepočítá. A [moučná oběť], z níž hrst odebrána nebyla, tedy hrst neruší.

Kdo [je autorem]? Jestliže mudrci – vždyť ti říkají, že jen věci, jež jdou na oltář, se navzájem neruší, ale druh v témže druhu se ruší. Nýbrž je zřejmé, že rabi Jehuda.

Dobře podle toho, kdo říká, že se řídíme podle toho, co ruší: rušící je jako rušené, neboť z každé trošky je možné odebrat hrst, a je to tedy druh v témže druhu, a druh v témže druhu se neruší.

Ale podle toho, kdo říká, že se řídíme podle toho, co je rušeno: stává se snad hrst [moučnou obětí], z níž hrst ještě odebrána nebyla? Máme říci, že je to v rozporu s rabim Chijou? – I toto je podle rabiho Zeiry.

Pojď a slyš: Smísila-li se její hrst se zbytky jiné [moučné oběti], nemá ji spálit; a jestliže ji spálil, počítá se majiteli. A hle, zde rušící není jako rušené, a přesto zbytky hrst neruší.

Kdo [je autorem]? Jestliže mudrci atd.

Rabi Zeira řekl: Spálení je řečeno o hrsti a spálení je řečeno o zbytcích. Jako při spálení, o němž se mluví u hrsti, hrst neruší jinou [hrst], tak i při spálení, o němž se mluví u zbytků, zbytky neruší hrst.

Pojď a slyš: Ochutil-li ji [macesovou placku] černuchou, sezamem a všemi druhy koření, je platná; je to maces, jen se nazývá ochucený maces. Předpokládá se, že koření je v ní víc než macesu.

Dobře podle toho, kdo říká, že se řídíme podle toho, co je rušeno: rušené je jako rušící, neboť když [maces] zplesniví, stane se jako koření. Ale podle toho, kdo říká, že se řídíme podle toho, co ruší: stává se snad koření macesem?

Zde se jedná o případ, kdy koření v ní není víc, takže většina je maces, a ten se neruší. Vyplývá to i z přesného znění, neboť učí: „je to maces, jen se nazývá ochucený maces“. Z toho to plyne.

Když Rav Kahana vystoupil [do země Izraele], zastihl syny rabiho Chiji, jak sedí a říkají: Desetina [efy], kterou rozdělil