Menachot 4b מנחות

a oběti za vinu malomocného: když je porazil ne pro jejich vlastní účel, jsou neplatné, protože přišly, aby [člověka] učinily způsobilým, a způsobilým ho neučinily.

Učili jsme se [v Mišně]: Všechny moučné oběti, z nichž byla odebrána hrst ne pro jejich vlastní účel, jsou platné, avšak nezapočítávají se vlastníkům jako splnění povinnosti, s výjimkou moučné oběti hříšníka a moučné oběti žárlivosti. Kdyby to [Ravovo pravidlo] platilo, měla by uvést také „s výjimkou moučné oběti z omeru“!

Když uvádí [výjimky], uvádí [oběti], které přináší jednotlivec; [oběť], kterou přináší společenství, neuvádí. Když uvádí [výjimky], uvádí [oběti], které přicházejí samy o sobě; [oběť], která přichází kvůli zvířecí oběti, neuvádí.

Když uvádí [výjimky], uvádí ty, pro které není stanoven čas; tu, pro kterou je stanoven čas, neuvádí.

Mistr řekl: „A totéž říkáš o oběti za vinu nazíra a oběti za vinu malomocného: když je porazil ne pro jejich vlastní účel, jsou neplatné, protože přišly, aby [člověka] učinily způsobilým, a způsobilým ho neučinily.“

Učili jsme se [v Mišně]: Všechny zvířecí oběti, které porazil ne pro jejich vlastní účel, jsou platné, avšak nezapočítávají se vlastníkům jako splnění povinnosti, s výjimkou pesachové oběti a oběti za hřích. Kdyby to [platilo], měla by uvést také „s výjimkou oběti za vinu nazíra a oběti za vinu malomocného“, které přišly, aby učinily způsobilým, a způsobilým neučinily!

Protože existuje oběť za vinu za loupež a oběť za vinu za zpronevěru, které přicházejí pro smíření, není to [pro oběť za vinu obecně] jednoznačné.

Čím se liší oběť za vinu nazíra a oběť za vinu malomocného, které přišly, aby učinily způsobilým, a neučinily? I tyto [ostatní] přišly pro smíření a nesmířily!

Rabi Jirmeja řekl: Zjistili jsme, že Písmo rozlišuje mezi [obětmi] smiřujícími a [obětmi] uschopňujícími: u smiřujících jsou takové, které se přinášejí po smrti [vlastníka]; u uschopňujících nejsou takové, které se přinášejí po smrti. Neboť jsme se učili [v Mišně]: Žena, která přinesla svou oběť za hřích a zemřela – dědicové přinesou její celopal; [přinesla] svůj celopal a zemřela – dědicové nepřinesou její oběť za hřích.

Rabi Jehuda, syn rabiho Šimona ben Paziho, to napadl: Copak u uschopňujících nejsou takové, které se přinášejí po smrti? Vždyť jsme se učili [v Mišně]: Kdo oddělí peníze pro své nazírství, z nich se nesmí mít užitek, ale [jejich užitím] se nedopouští zpronevěry, protože všechny jsou vhodné k tomu, aby přišly jako pokojné oběti.

Zemřel-li a měl neurčené peníze, připadnou na dobrovolné oběti; určené – peníze na oběť za hřích ať odnese do Mrtvého moře, nesmí se z nich mít užitek, ale nedopouští se zpronevěry; peníze na celopal – ať za ně přinese celopal a dopouští se jimi zpronevěry;

peníze na pokojné oběti – ať za ně přinese pokojné oběti, ty se jedí jeden den a nevyžadují chléb. Hle, celopal a pokojná oběť nazíra jsou uschopňující, a přece se přinášejí po smrti!

Rav Papa řekl: Takto to rabi Jirmeja myslí: Nenašli jsme pevně stanovené uschopnění, které by se přinášelo po smrti; a [uschopnění] nazíra není pevně stanovené uschopnění,