Menachot 5a מנחות

neboť mistr řekl: Oholil-li se po [přinesení] jedné z těch tří [obětí], splnil [povinnost].

Namítali: Oběť za vinu malomocného, která byla poražena ne pro svůj vlastní účel, nebo z jejíž krve nebylo dáno na palce, se obětuje na oltáři [jako celopal], vyžaduje úlitby a [malomocný] potřebuje jinou oběť za vinu, aby se stal způsobilým. To je vyvrácení Rava!

A Reš Lakiš řekl: Moučná oběť z omeru, z níž byla odebrána hrst ne pro její vlastní účel, je platná, ale její zbytky se nejedí, dokud se nepřinese jiná moučná oběť z omeru a neučiní je dovolenými.

(Když se její zbytky nejedí, dokud se nepřinese jiná moučná oběť z omeru –) jak se vůbec obětuje? [Vždyť je psáno:] „z napojených pastvin Izraele“ (Ez 45,15) – z toho, co je Izraeli dovoleno.

Rav Ada bar Ahava řekl: Reš Lakiš zastává názor, že během téhož dne neexistuje [stav] „nedostatek času“.

Rav Ada, syn Rava Jicchaka, namítal: Něco je u ptačích obětí, co není u moučných obětí, a něco je u moučných obětí, co není u ptačích obětí. U ptačích obětí je to, že ptačí oběti přicházejí jako dobrovolný dar dvou [společníků] (ale u moučných obětí je psáno „duše“ [tj. jednotlivec]),

a [přinášejí je] ti, jimž chybí smíření (muž s výtokem, žena s výtokem, rodička a malomocný),

a byly vyňaty ze svého zákazu ve svatyni, což u moučných obětí není.

A u moučných obětí je to, že moučné oběti vyžadují nádobu, máchání a přiblížení [k oltáři] a existují u společenství stejně jako u jednotlivce, což u ptačích obětí není.

Kdyby to [tvrzení Reš Lakiše] platilo, našel bys i u moučných obětí [jednu], která byla vyňata ze svého zákazu ve svatyni – a která to je? Moučná oběť z omeru.

Protože během téhož dne neexistuje [stav] „nedostatek času“, není to zákaz.

Rav Šešet namítal: [Kohen u očišťování malomocného] předřadil dání oleje dání krve – ať naplní [log] olejem znovu a dá olej znovu po dání krve. [Předřadil] dání na palce sedmerému dání – ať naplní [log] olejem znovu a dá znovu na palce po sedmerém dání.

A pokud říkáš, že během téhož dne neexistuje „nedostatek času“, proč má dát znovu? Co udělal, udělal!

Rav Papa řekl: Předpisy o malomocném jsou odlišné, neboť je u nich psáno „bude“, jak praví Písmo: „Toto bude zákon o malomocném“ (Lv 14,2) – „bude“: zůstane ve své podobě.

Rav Papa namítal: Předřadil-li svou oběť za hřích své oběti za vinu, nemá jiný míchat její krev, nýbrž ať pomine její vzhled a ať jde do místa spálení.

Proč Rav Papa namítá? Vždyť je to právě Rav Papa, kdo řekl, že předpisy o malomocném jsou odlišné, neboť je u nich psáno „bude“! Spíše takto Ravu Papovi vadí: Řekni, že to platí o [chrámové] službě, ale porážení není službou. A pokud během téhož dne neexistuje „nedostatek času“, ať jiný míchá její krev, ať se obětuje oběť za vinu a pak se obětuje oběť za hřích!

Spíše řekl Rav Papa: Toto je důvod Reš Lakiše: zastává názor, že rozjasnění východu činí [novou úrodu] dovolenou, podle rabiho Jochanana a Reš Lakiše, kteří oba řekli: I v době, kdy stál Chrám,