Ale toto [stanovisko]Reš Lakiše nebylo řečeno výslovně, nýbrž bylo řečeno nepřímo. Neboť jsme se učili [v Mišně]: Nepřinášejí se moučná oběť z prvotin ani moučná oběť [doprovázející] zvíře před omerem (neboť vyžadujeme „z napojených pastvin Izraele“), a jestliže ji přinesl, je neplatná.
והא דריש לקיש לאו בפירוש איתמר אלא מכללא איתמר דתנן אין מביאין מנחת בכורים ומנחת בהמה קודם לעומר (דבעינן ממשקה ישראל) ואם הביא פסול
A rabi Jicchak řekl, že řekl Reš Lakiš: Učili to jen o čtrnáctém a patnáctém [nisanu], ale šestnáctého, jestliže ji přinesl, je platná. (A je mi obtížné: měla by být jako [oběť], které chybí čas!) Z toho je zřejmé, že zastává názor, že rozjasnění východu činí [novou úrodu] dovolenou.
ואמר רבי יצחק אמר ריש לקיש לא שנו אלא בארבעה עשר ובחמשה עשר אבל בששה עשר אם הביא כשר (וקשיא לי ליהוו כמחוסר זמן) אלמא קסבר האיר המזרח מתיר
A Rava řekl: Moučná oběť z omeru, z níž byla odebrána hrst ne pro její vlastní účel, je platná, její zbytky se jedí a nepotřebuje jinou moučnou oběť z omeru, aby je učinila dovolenými, neboť úmysl má účinek pouze u toho, kdo je způsobilý ke službě, u věci způsobilé ke službě a na místě způsobilém ke službě.
ורבא אמר מנחת העומר שקמצה שלא לשמה כשירה ושיריה נאכלין ואינה צריכה מנחת העומר אחרת להתירה שאין מחשבה מועלת אלא במי שראוי לעבודה ובדבר הראוי לעבודה ובמקום הראוי לעבודה
„U toho, kdo je způsobilý ke službě“ – vylučuje kohena s vadou; „u věci způsobilé ke službě“ – vylučuje moučnou oběť z omeru, která [jinak] není vhodná, neboť je to novinka; „na místě způsobilém ke službě“ – vylučuje [případ], kdy byl oltář poškozen.
במי שראוי לעבודה לאפוקי כהן בעל מום ובדבר הראוי לעבודה לאפוקי מנחת העומר דלא חזיא דחדוש הוא ובמקום הראוי לעבודה לאפוקי נפגם המזבח:
Naši rabíni učili: Když [Písmo] říká: „z dobytka“ (Lv 1,2) níže, kde to není třeba učit, [je to] jen proto, aby se vyloučilo roztrhané [zvíře] (trefa).
ת"ר כשהוא אומר (ויקרא א, ב) מן הבקר למטה שאין ת"ל אלא להוציא את הטרפה
Ale copak to nevyplývá z úsudku? Jestliže [zvíře] s vadou, které je dovoleno obyčejnému člověku, je zakázáno pro Výsost, pak trefa, která je zakázána obyčejnému člověku, není snad podle úsudku zakázána pro Výsost? – Tuk a krev dokazují [opak], neboť jsou zakázány obyčejnému člověku a dovoleny pro Výsost.
והלא דין הוא ומה בעל מום שמותרת להדיוט אסורה לגבוה טריפה שאסורה להדיוט אין דין שאסורה לגבוה חלב ודם יוכיחו שאסורין להדיוט ומותרין לגבוה
Co [srovnáváš] se zaškrcením? To je zakázáno jeho svatostí (v okamžiku svatosti pro oltář, tj. při zaškrcení, se stává zakázaným obyčejnému člověku, ale předtím zakázáno nebylo), což neplatí o trefě, kterou její svatost nečiní zakázanou.
מה למליקה שכן קדושתה אוסרתה (בשעת קדושתה למזבח היא נאסרה להדיוט דהיינו מליקתה אבל קודם לכן לא נאסרה להדיוט) מה שאין כן בטריפה שאין קדושתה אוסרתה
A když jsi [ten argument] vyvrátil, [platí:] když [Písmo] říká „z dobytka“ níže, kde to není třeba učit, je to proto, aby se vyloučilo roztrhané [zvíře].
ואם השבתה כשהוא אומר מן הבקר למטה שאין ת"ל להוציא את הטריפה
Rav řekl: Protože lze říci: Moučná oběť z omeru dokazuje [opak], neboť je zakázána obyčejnému člověku a dovolena pro Výsost. – Co [srovnáváš] s moučnou obětí z omeru? Ta činí dovolenou novou úrodu.
אמר רב משום דאיכא למימר מנחת העומר תוכיח שאסורה להדיוט ומותרת לגבוה מה למנחת העומר שכן מתרת חדש
V sedmém roce [omer] také [činí dovoleným] samovolně vyrostlé obilí v sedmém roce – podle rabiho Akivy, který řekl: Samovolně vyrostlé obilí je v sedmém roce zakázáno.
Rav Acha bar Aba řekl Ravu Aši: I podle rabiho Akivy lze [argument] vyvrátit: Co [srovnáváš] s moučnou obětí z omeru? Ta činí dovolenou novou úrodu mimo zemi Izraele.
אמר ליה רב אחא בר אבא לרב אשי לרבי עקיבא נמי לפרוך מה למנחת העומר שכן מתרת חדש בחוצה לארץ
A i podle toho, kdo říká, [že zákaz] nové úrody mimo zemi [Izraele] není z Tóry, [lze namítnout]: ta přichází, aby učinila dovoleným zákaz, který je v ní samé.
ואפילו למ"ד חדש בחו"ל לאו דאורייתא שכן באה להתיר לאו שבתוכה
Rav Acha z Difti řekl Ravinovi: Je-li tomu tak, ať se obětuje i trefa a učiní dovoleným zákaz, který je v ní! Spíše se [argument] vyvrací takto: Co [srovnáváš] s moučnou obětí z omeru? Její přikázání je právě takové.
א"ל רב אחא מדיפתי לרבינא א"ה טריפה נמי תקריב ותתיר לאו שבתוכה אלא פריך הכי מה למנחת העומר שכן מצותה בכך
Reš Lakiš řekl: Protože lze říci: Ten, kdo připravuje kadidlo, dokazuje [opak], neboť je to zakázáno obyčejnému člověku a dovoleno pro Výsost. – Ten, kdo připravuje, je člověk!
ריש לקיש אמר משום דאיכא למימר מפטם הקטרת יוכיח שאסור להדיוט ומותר לגבוה מפטם גברא הוא
Spíše: příprava kadidla dokazuje [opak], neboť je zakázána obyčejnému člověku a dovolena pro Výsost. – Co [srovnáváš] s přípravou kadidla? Její přikázání je právě takové.
אלא פטום הקטרת יוכיח שאסור להדיוט ומותר לגבוה מה לפטום הקטרת שכן מצותו בכך
Co [srovnáváš] se smíšenými tkaninami? Ty byly ze svého celku vyňaty i pro obyčejného člověka u cicit. – Copak je cicit potřebou obyčejného člověka? Je to přikázání! Spíše:
מה לכלאים שכן הותרו מכללן אצל הדיוט בציצית אטו ציצית צורך הדיוט היא מצוה היא אלא
Originál: Menachot 5b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.