Nebo je snad důvodem rabiho Šimona to, že je psáno: „Toto je zákon o moučné oběti“ (Lv 6,7) – a „zvířecí oběť“ napsáno není? Odpověděl mu: Copak jsme dospěli k hlubinám myšlení rabiho Šimona?
או דילמא טעמא דר"ש משום דכתיב (ויקרא ו, ז) וזאת תורת המנחה וזבח לא כתיב אמר ליה כלום הגענו לסוף דעתו של ר"ש
„Výjimkou je moučná oběť hříšníka a moučná oběť žárlivosti.“ Moučná oběť hříšníka je pochopitelná: Milosrdný ji nazval obětí za hřích: „Nepoleje ji olejem ani na ni nedá kadidlo, neboť je to oběť za hřích“ (Lv 5,11). Ale moučná oběť žárlivosti – odkud to máme?
חוץ ממנחת חוטא ומנחת קנאות: בשלמא מנחת חוטא חטאת קרייה רחמנא (ויקרא ה, יא) לא ישים עליה שמן ולא יתן עליה לבונה כי חטאת היא וגו' אלא מנחת קנאות מנלן
Řekl mu: Dobře říkáš. Je o ní psáno: „připomínající vinu“ (Nu 5,15), a o oběti za hřích je psáno: „a dal vám ji, abyste nesli vinu obce“ (Lv 10,17). Jako u oběti za hřích připadne zbytek na dobrovolné oběti, tak i u moučné oběti žárlivosti připadne zbytek na dobrovolné oběti. A jako oběť za hřích: jako je oběť za hřích neplatná ne pro svůj vlastní účel, tak i moučná oběť žárlivosti je neplatná ne pro svůj vlastní účel.
א"ל שפיר קאמרת (במדבר ה, טו) מזכרת עון כתיב בה ובחטאת כתיב (ויקרא י, יז) ואותה נתן לכם לשאת את עון העדה מה חטאת מותרה נדבה אף מנחת קנאות מותרה נדבה וכחטאת מה חטאת פסולה שלא לשמה אף מנחת קנאות פסולה שלא לשמה
Jaký je v tom rozdíl? Vždyť tanna ze školy rabiho Jišmaela učil: „A kohen se vrátí“ (Lv 14,39) a „kohen přijde“ (Lv 14,44) – to je návrat a to je příchod [a odvozují se od sebe].
מאי נפקא מינה והא תנא דבי ר' ישמעאל (ויקרא יד, לט) ושב הכהן ובא הכהן זו היא שיבה זו היא ביאה
A řekneš-li: Verbální analogie se nepoužívá napůl – Milosrdný to u oběti za hřích výslovně ukázal: „a porazí ji jako oběť za hřích“ (Lv 4,33) – ji pro její vlastní účel je platná, ne pro její vlastní účel je neplatná; ale všechny ostatní oběti jsou platné, ať pro svůj vlastní účel, či ne pro svůj vlastní účel.
וכי תימא אין גזירה שוה למחצה גלי רחמנא גבי חטאת (ויקרא ד, לג) ושחט אותה לחטאת אותה לשמה כשירה שלא לשמה פסולה אבל כל קדשים בין לשמן בין שלא לשמן כשרים
Jak bylo učeno [v baraitě]: Ale u oběti za vinu je „on [je]“ řečeno až po obětování obětních částí v kouři; ona sama, i když její obětní části nebyly obětovány v kouři, je platná.
כדתניא אבל אשם לא נאמר בו הוא אלא לאחר הקטרת אימורין הוא עצמו שלא הוקטרו אימוריו כשר
Proč tedy potřebuji „on [je]“? Pro [výrok]Rava Huny, který řekl Rav: Oběť za vinu, která byla odsunuta k pastvě, a [někdo] ji porazil bez určení, je platná jako celopal.
ואלא הוא למה לי לכדרב הונא אמר רב אשם שניתק לרעייה ושחטו סתם כשר לשום עולה
Rav řekl: Moučná oběť z omeru, z níž byla odebrána hrst ne pro její vlastní účel, je neplatná, protože přišla, aby učinila [novou úrodu] dovolenou, a dovolenou ji neučinila. A totéž říkáš o oběti za vinu nazíra
אמר רב מנחת העומר שקמצה שלא לשמה פסולה הואיל ובאת להתיר ולא התירה וכן אתה אומר באשם נזיר
Originál: Menachot 4a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.