MIŠNA: Moučnou oběť Izraelity přeloží [každý bochník] z jednoho na dva a ze dvou na čtyři a oddělí [kousky]. Moučnou oběť kohanim přeloží z jednoho na dva a ze dvou na čtyři, ale neoddělí. Moučnou oběť pomazaného kohena nepřekládal. Rabi Šimon říká: Moučná oběť kohanim a moučná oběť pomazaného kohena se nerozlámávají, protože se z nich neodebírá hrst; a z čeho se neodebírá hrst, to se nerozlámává. A všechny rozlámává na kousky velikosti olivy.
מתני׳ מנחת ישראל קופל אחד לשנים ושנים לארבעה ומבדיל מנחת כהנים קופל אחד לשנים ושנים לארבעה ואינו מבדיל מנחת כהן משיח לא היה מקפלה רבי שמעון אומר מנחת כהנים ומנחת כהן משיח אין בהן פתיתה מפני שאין בהן קמיצה וכל שאין בהן קמיצה אין בהן פתיתה וכולן פותתן כזיתים:
GEMARA: Naši mistři učili: „Rozlámeš“ – mohl bych si myslet, že na dva [kusy]; proto Písmo říká: „na kousky“. Jestliže „na kousky“, mohl bych si myslet, že ji rozdrobí na drobty; proto Písmo říká: „ji“ – ji na kousky, a ne kousky na kousky.
גמ׳ תנו רבנן פתות יכול לשנים תלמוד לומר פתים אי פתים יכול יעשנה פירורין תלמוד לומר אותה אותה לפתיתים ולא פתיתה לפתיתים
Jak tedy? Moučnou oběť Izraelity přeloží z jednoho na dva a ze dvou na čtyři a oddělí; moučnou oběť kohanim a pomazaného kohena překládal atd. Vždyť jsme se učili [v mišně], že ji nepřekládal! Řekl Raba: Nepřekládá ji na čtyři, ale překládá ji na dva.
הא כיצד מנחת ישראל קופל אחד לשנים ושנים לארבעה ומבדיל מנחת [כהנים] וכהן משיח היה מקפלה וכו' והא אנן תנן לא היה מקפלה אמר רבה אינו מקפלה לארבעה אבל מקפלה לשנים
„Rabi Šimon říká: Moučná oběť kohanim a moučná oběť pomazaného kohena se nerozlámávají“: Řekl Rav Josef: Nad touto kaší [z chleba], v níž jsou drobty velikosti olivy, říkáme požehnání „…který vyvádí chléb ze země“; nejsou-li v ní drobty velikosti olivy, říkáme nad ní požehnání „…který tvoří druhy pokrmů“.
רבי שמעון אומר מנחת כהנים ומנחת כהן משיח אין בהן פתיתה אמר רב יוסף האי חביצא דאית בה פירורין כזית מברכינן עליה המוציא לחם מן הארץ אי לית בה פירורין כזית מברכינן עליה בורא מיני מזונות
Řekl Rav Josef: Odkud to říkám? Neboť bylo učeno [v baraitě]: Stál-li a přinášel moučné oběti v Jeruzalémě, říká: „Požehnán, který nás zachoval při životě a udržel nás…“; vzal-li je, aby je jedl, říká: „…který vyvádí chléb ze země“. A učili jsme se [v mišně]: A všechny [se rozlámávají] na kousky velikosti olivy.
אמר רב יוסף מנא אמינא לה דתניא היה עומד ומקריב מנחות בירושלים אומר ברוך שהחיינו וקימנו נטלן לאכלן אומר המוציא לחם מן הארץ ותנן וכולן פתיתים בכזית
Řekl mu Abaje: A podle tanaity ze školy rabiho Jišmaela, který řekl, že je drobí, až je vrátí do [podoby] mouky – i tehdy by tedy neříkal požehnání „…který vyvádí [chléb ze země]“?
אמר ליה אביי ולתנא דבי רבי ישמעאל דאמר מפרכן עד שמחזירן לסלתן הכי נמי דלא מברך המוציא
A kdybys řekl, že skutečně ano – vždyť bylo učeno [v baraitě]: Sesbíral-li ze všech [drobků] množství velikosti olivy a snědl to: je-li to kvašené, je potrestán vyhubením [karet]; je-li to nekvašené, člověk jimi o Pesachu splní svou povinnost!
וכי תימא הכי נמי והתניא ליקט מכולן כזית ואכלו אם חמץ הוא ענוש כרת אם מצה הוא אדם יוצא בהן ידי חובתו בפסח
Je-li tomu tak, proč se k tomu učí: „za předpokladu, že je snědl v době, za kterou se sní půl bochníku“? Kdyby šlo o případ, kdy je zadělal, mělo by se říci „že ho snědl“. Nýbrž čím se zde zabýváme? [Drobky], které pocházejí z velkého bochníku.
אי הכי היינו דקתני עלה והוא שאכלן בכדי אכילת פרס ואי בשעירסן שאכלו מיבעי ליה אלא הכא במאי עסקינן בבא מלחם גדול
Jaký je závěr? Rav Šešet řekl: I [nad] drobty, které nemají velikost olivy [, se říká „…který vyvádí chléb“]. Řekl Rava: Za předpokladu, že mají vzhled chleba.
מאי הוי עלה רב ששת אמר אפילו פירורין שאין בהן כזית אמר רבא והוא דאיכא תוריתא דנהמא עלייהו:
Originál: Menachot 75b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.