Moed katan 13a מועד קטן

že [u toho, kdo] nařízl ucho prvorozenému [zvířeti, aby je učinil vadným], potrestali po něm jeho syna – [je to] proto, že je to zákaz z Tóry.

A lze-li říci, že [u toho, kdo] prodal svého otroka modloslužebníkovi a zemřel, potrestali po něm jeho syna – [je to] proto, že ho každý den zbavuje přikázání.

Jak je tomu zde? Potrestali rabíni člověka – a ten už tu není? Nebo snad potrestali rabíni majetek – a ten tu je?

Řekl mu: Učili jste se to: Pole, které bylo v sobotním roce vyčištěno od trní, se smí osít v roce po sobotním roce; bylo-li [však] zúrodněno nebo pohnojeno [stádem], nesmí se osít v roce po sobotním roce. A rabi Josi bar Chanina řekl: Máme za to, že zúrodnil-li jej a zemřel, jeho syn jej smí osít. Vidíme tedy, že jeho samého rabíni potrestali, jeho syna rabíni nepotrestali. I zde: jeho samého rabíni potrestali, jeho syna rabíni nepotrestali.

Abaje řekl: Máme za to, že znečistil-li [někdo] čisté věci [jiného] a zemřel, jeho syna po něm nepotrestali. Jaký je důvod? Škoda, která není viditelná, se nenazývá škodou; jeho samého rabíni potrestali, jeho syna rabíni nepotrestali.

MIŠNA: [O polosvátku] se nekupují domy, otroci ani dobytek, ledaže pro potřebu polosvátku nebo pro potřebu prodávajícího, který nemá co jíst.

GEMARA: Rava se zeptal Rav Nachmana: Jak je tomu se mzdou za práci [pro toho], kdo nemá co jíst? Řekl mu: Učili jsme se to: „Nebo pro potřebu prodávajícího, který nemá co jíst“ – co to má zahrnout? Což ne mzdu za práci? [Rava] mu řekl: Nikoli, [Mišna jen] vysvětluje.

Abaje mu namítl: O polosvátku se nepíší dlužní úpisy; pokud však [věřitel dlužníkovi] nedůvěřuje nebo [písař] nemá co jíst, smí psát. „Nemá co jíst“ – co to má zahrnout? Což ne mzdu za práci? Plyne z toho [tak].

Rav Šešet namítl: A mudrci říkají: Tři řemesla smějí pracovat v předvečer Pesachu do poledne: krejčí, holiči a pradláci. Krejčí – protože laik šije o polosvátku obvyklým způsobem; holiči a pradláci – protože ten, kdo přichází ze zámoří, a ten, kdo vychází z vězení, smějí se o polosvátku stříhat a prát.

Kdyby tě napadlo, že mzda za práci [pro toho], kdo nemá co jíst, je dovolena, ať jsou [v předvečer Pesachu] dovoleny i všechny práce, protože existuje [na polosvátku] mzda za práci [pro toho], kdo nemá co jíst.

Rav Papa to napadá: Pokud tak, ať je dovolena i stavba, protože zeď, která se naklání nad veřejný prostor, se zbourá a staví obvyklým způsobem kvůli nebezpečí!

Ravina to napadá: Pokud tak, ať je dovolen i písař, protože [o polosvátku] se píší listiny o zasnoubení žen, rozlukové listy a stvrzenky!

Rav Aši tedy řekl: Kladeš polosvátek proti čtrnáctému [nisanu]? Polosvátek – [zákaz] je kvůli námaze a v případě ztráty to rabíni dovolili. Čtrnáctý [nisan] – [povolení] je kvůli potřebě svátku: co je potřebou svátku, to rabíni dovolili, co není potřebou svátku, to rabíni nedovolili.

MIŠNA: [O polosvátku] se nestěhuje z domu do domu, ale [člověk] smí stěhovat do svého nádvoří. Nepřinášejí se předměty z domu řemeslníka; obává-li se o ně, smí je přestěhovat do jiného nádvoří.

GEMARA: Ale vždyť jsi v první části řekl, že se nestěhuje vůbec! Abaje řekl: Závěr přechází k domu, který je v [tomtéž] nádvoří.

„Nepřinášejí se předměty z domu řemeslníka.“ Rav Papa řekl: Rava nás zkoušel: Učili jsme se: „Nepřinášejí se předměty z domu řemeslníka.“ Namítali proti sobě: Předměty se odnášejí do domu řemeslníka a přinášejí se z něj, i když nejsou pro potřebu polosvátku.

A odpověděli jsme mu: Zde jde o čtrnáctý [nisanu], tam o polosvátek. Chceš-li, řekni: Obojí jde o polosvátek – zde, když [řemeslníkovi] důvěřuje, tam, když mu nedůvěřuje.