Nazir 37a נזיר

Podle mne, který říkám, [že je to] proto, že se dovolené připočítává k zakázanému, je to v pořádku: [jde o případ,] kdy je nesvěceného více. Ale podle tebe, který říkáš, [že je to] proto, že je tam [množství] olivy v čase snědení půl bochníku – když je nesvěceného více, co na tom?

Řekl mu: Nech být trumu v této době, ta je z ustanovení mudrců.

Řekl mu Abaje: Odkud [víš], že toto „namáčení“ přichází [učit], že se dovolené připočítává k zakázanému? Snad přichází [učit], že chuť platí jako sama podstata?

A Abajemu bylo zpočátku obtížné to, co řekl Rav Dimi, a vznesl proti němu všechny tyto námitky; [pak] mu znovu řekl: [Snad je to] k tomu, že chuť platí jako podstata?

Poté co mu [Rav Dimi na námitky] odpověděl, řekl mu: Snad to přichází [učit], že chuť platí jako podstata,

jak se učí: „Namáčení“ – [učí], že chuť platí jako podstata: jestliže namočil hrozny ve vodě a je v ní chuť vína, je vinen. A odtud soudíš o všech zákazech v Tóře.

Jestliže u nazíra, jehož zákaz není zákazem věčným, jehož zákaz není zákazem požitku a jehož zákaz lze zrušit, [Písmo] učinilo chuť jako podstatu, [pak] u smíšených plodin vinice, jejichž zákaz je zákazem věčným, jejichž zákaz je zákazem požitku a jejichž zákaz nelze zrušit, není-liž správné, aby u nich učinilo chuť jako podstatu?

A totéž platí o orle [plodech mladého stromu] ve dvou [ohledech].

Řekl mu jeden z učenců: Když to rabi Abahu říkal, [říkal to] podle rabiho Akivy. Podle kterého [výroku] rabiho Akivy? Řekneš-li podle [výroku] rabiho Akivy zde, neboť jsme se učili: „Rabi Akiva říká: I když namočil svůj chléb ve víně a je v něm [vína] tolik, aby se doplnilo na [množství] olivy, je vinen“ – odkud [to víme]? Snad [jde o případ], kdy je tam [množství] olivy [vína] samotného.

A řekneš-li: co [tím] chce říci? [Chce] vyloučit [názor] prvního tanaje, který řekl: „dokud nevypije čtvrtinu [logu] vína“.

Nýbrž [podle výroku] rabiho Akivy z baraity, neboť se učí: Rabi Akiva říká: Nazír, který namočil svůj chléb ve víně a snědl [množství] olivy z chleba a vína [dohromady], je vinen.

Řekl Rav Acha, syn Rava Avji, Ravu Ašimu: Podle rabiho Akivy, který vykládá toto „namáčení“ [tak], že se dovolené připočítává k zakázanému – [zásadu, že] chuť platí jako podstata, odkud má? Odvozuje ji od masa v mléce: není to snad pouhá chuť, a [přesto] je to zakázáno? Zde také není rozdíl.

A mudrci [říkají]: Od masa v mléce neodvozujeme, protože je to výjimečné ustanovení.

V čem je jeho výjimečnost? Řekneš-li, že toto samo je dovoleno a tamto samo je dovoleno, a dohromady je to zakázáno – [u] smíšených plodin je také toto samo dovoleno a tamto samo dovoleno, a dohromady je to zakázáno.

Nýbrž [v tom], že kdyby jej [maso] namáčel celý den v mléce, je dovoleno, a uvaří-li jej [v něm], je zakázáno.

A [podle] rabiho Akivy je maso v mléce také výjimečné ustanovení; nýbrž