odvozuje to od nádobí pohanů, o němž řekl Milosrdný: „Vše, co snese oheň…“ (Nu 31,23); tím chce říci, že nádobí pohanů [nevyvařené] je zakázáno – není to snad pouhá chuť, a [přesto] je to zakázáno? Zde také není rozdíl.
יליף מגיעולי עובדי כוכבים דאמר רחמנא (במדבר לא, כג) כל דבר אשר יבא באש למימרא דאסירי גיעולי עובדי כוכבים לאו טעמא בעלמא הוא ואסור הכא נמי לא שנא
A podle rabiho Akivy je to přece také výjimečné ustanovení! Řekl Rav Huna bar Chija: Tóra zakázala jen hrnec [použitý] téhož dne, který nedává chuť zhoršující.
ולר"ע נמי הא חידוש הוא אמר רב הונא בר חייא לא אסרה תורה אלא לקדירה בת יומא דלאו נותן טעם לפגם הוא
Řekl Rav Acha, syn Rava Avji, Ravu Ašimu: Z [názoru] mudrců vyvoďme [něco] pro rabiho Akivu: neříkají snad mudrci, [že] toto „namáčení“ [učí], že chuť platí jako podstata, a odtud soudíš o všech zákazech v Tóře? [Tedy] i podle rabiho Akivy, který vykládá toto „namáčení“ [tak], že se dovolené připočítává k zakázanému, řekni: odtud soudíš o všech zákazech v Tóře!
אמר ליה רב אחא בריה דרב אויא לרב אשי מדרבנן נשמע לרבי עקיבא לאו אמרי רבנן האי משרת ליתן טעם כעיקר ומכאן אתה דן לכל איסורין שבתורה לרבי עקיבא נמי דקא מוקים ליה להאי משרת להיתר מצטרף לאיסור לימא מכאן אתה דן לכל איסורין שבתורה
Řekl mu: Protože nazír a oběť za hřích jsou dva verše, které přicházejí [učit] totéž, a žádné dva verše, které přicházejí [učit] totéž, neučí [o ostatních]. Nazír – to, co jsme řekli; oběť za hřích – co je to?
א"ל משום דהוי נזיר וחטאת ב' כתובין הבאין כאחד וכל ב' כתובין הבאין כאחד אין מלמדין נזיר הא דאמרן חטאת מאי היא
Neboť se učí: „Cokoli se dotkne jejího masa, bude posvěceno“ (Lv 6,20) – mohl bych [myslet], i když [z něho] nevstřebalo; proto Písmo učí „jejího masa“ – [až] když vstřebá z jejího masa.
דתניא (ויקרא ו, כ) כל אשר יגע בבשרה יקדש יכול אפי' שלא בלע ת"ל בבשרה עד שיבלע בבשרה
A mudrci [říkají]: Jsou [oba verše] potřebné. Neboť kdyby to Milosrdný napsal [jen] u oběti za hřích, řekl bych, že nazír z toho nevyplývá, protože nazíra od posvěcených [obětí] neodvozujeme.
ורבנן צריכי דאי כתב רחמנא גבי חטאת ה"א נזיר לא אתי מינה משום דנזיר מקדשים לא ילפינן
A kdyby to Milosrdný napsal [jen] u nazíra, řekl bych: od nazíra neodvozujeme, protože jeho zákaz je přísný, neboť je mu zakázáno i jadérko; proto z toho [oběť za hřích] nevyplývá.
ואי כתב רחמנא גבי נזיר הוה אמינא מנזיר לא ילפינן משום דחמיר איסוריה דאפי' חרצן אסיר ליה הלכך לא אתיא מיניה
A rabi Akiva ti řekne: K čemu jsou potřebné? Je v pořádku, že kdyby Milosrdný napsal [jen] oběť za hřích, neodvodil by z ní nazíra, protože nesvěcené od posvěcených neodvozujeme; ale ať Milosrdný napíše [jen] u nazíra a oběť za hřích ať z toho vyplyne, vždyť všechny zákazy v Tóře odvozujeme od nazíra!
ור"ע אמר לך למאי צריכי בשלמא אי כתב רחמנא חטאת לא גמר נזיר מינה דחולין מקדשים לא גמרינן אלא לכתוב רחמנא בנזיר ותיתי חטאת מיניה דהא כל איסורין שבתורה קא גמרי מנזיר
A [podle]rabiho Akivy oba [učí], že se dovolené připočítává k zakázanému, a jsou to dva verše, které přicházejí [učit] totéž, a žádné dva verše, které přicházejí [učit] totéž, neučí.
ור' עקיבא תרוייהו להיתר מצטרף לאיסור והוו להו שני כתובין הבאין כאחד וכל שני כתובין הבאים כאחד אין מלמדין
Řekl Rav AšiRavu Kahanovi: Co pak s tím, co se učí: „Nic, co se připravuje z vinné révy“ (Nu 6,4) – učí o zákazech nazíra, že se sčítají jedno s druhým? Podle rabiho Akivy – nyní, když lze říci, [že] se dovolené připočítává k zakázanému, je třeba [učit, že] zakázané [se připočítává] k zakázanému?
א"ל רב אשי לרב כהנא אלא הא דתניא (במדבר ו, ד) מכל אשר יעשה מגפן היין לימד על איסורי נזיר שהן מצטרפין זה עם זה לר"ע השתא י"ל היתר מצטרף לאיסור איסור לאיסור מבעיא
Originál: Nazir 37b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.