Nazir 37b נזיר

odvozuje to od nádobí pohanů, o němž řekl Milosrdný: „Vše, co snese oheň…“ (Nu 31,23); tím chce říci, že nádobí pohanů [nevyvařené] je zakázáno – není to snad pouhá chuť, a [přesto] je to zakázáno? Zde také není rozdíl.

A mudrci, ať to také vyvodí z nádobí pohanů! Řekl mu: Tam je to výjimečné ustanovení, neboť v celé Tóře je chuť, která [jídlo] zhoršuje, dovolena,

a u nádobí pohanů je zakázána.

A podle rabiho Akivy je to přece také výjimečné ustanovení! Řekl Rav Huna bar Chija: Tóra zakázala jen hrnec [použitý] téhož dne, který nedává chuť zhoršující.

A mudrci [říkají]: I u hrnce [použitého] téhož dne nelze, aby [chuť] trochu nezhoršil.

Řekl Rav Acha, syn Rava Avji, Ravu Ašimu: Z [názoru] mudrců vyvoďme [něco] pro rabiho Akivu: neříkají snad mudrci, [že] toto „namáčení“ [učí], že chuť platí jako podstata, a odtud soudíš o všech zákazech v Tóře? [Tedy] i podle rabiho Akivy, který vykládá toto „namáčení“ [tak], že se dovolené připočítává k zakázanému, řekni: odtud soudíš o všech zákazech v Tóře!

Řekl mu: Protože nazír a oběť za hřích jsou dva verše, které přicházejí [učit] totéž, a žádné dva verše, které přicházejí [učit] totéž, neučí [o ostatních]. Nazír – to, co jsme řekli; oběť za hřích – co je to?

Neboť se učí: „Cokoli se dotkne jejího masa, bude posvěceno“ (Lv 6,20) – mohl bych [myslet], i když [z něho] nevstřebalo; proto Písmo učí „jejího masa“ – [až] když vstřebá z jejího masa.

„Bude posvěceno“ – bude jako ona: je-li ona neplatná, bude neplatné; a je-li platná, bude se jíst podle přísnějšího [pravidla] z nich.

A mudrci [říkají]: Jsou [oba verše] potřebné. Neboť kdyby to Milosrdný napsal [jen] u oběti za hřích, řekl bych, že nazír z toho nevyplývá, protože nazíra od posvěcených [obětí] neodvozujeme.

A kdyby to Milosrdný napsal [jen] u nazíra, řekl bych: od nazíra neodvozujeme, protože jeho zákaz je přísný, neboť je mu zakázáno i jadérko; proto z toho [oběť za hřích] nevyplývá.

A rabi Akiva ti řekne: K čemu jsou potřebné? Je v pořádku, že kdyby Milosrdný napsal [jen] oběť za hřích, neodvodil by z ní nazíra, protože nesvěcené od posvěcených neodvozujeme; ale ať Milosrdný napíše [jen] u nazíra a oběť za hřích ať z toho vyplyne, vždyť všechny zákazy v Tóře odvozujeme od nazíra!

A mudrci ti řeknou: Oběť za hřích [učí], že se dovolené připočítává k zakázanému, a nesvěcené od posvěcených neodvozujeme;

a „namáčení“ [učí], že chuť platí jako podstata – odtud soudíš o všech zákazech v Tóře.

A [podle] rabiho Akivy oba [učí], že se dovolené připočítává k zakázanému, a jsou to dva verše, které přicházejí [učit] totéž, a žádné dva verše, které přicházejí [učit] totéž, neučí.

Řekl Rav Aši Ravu Kahanovi: Co pak s tím, co se učí: „Nic, co se připravuje z vinné révy“ (Nu 6,4) – učí o zákazech nazíra, že se sčítají jedno s druhým? Podle rabiho Akivy – nyní, když lze říci, [že] se dovolené připočítává k zakázanému, je třeba [učit, že] zakázané [se připočítává] k zakázanému?

Řekl mu: Dovolené k zakázanému [se připočítává jen] najednou; zakázané k zakázanému i jedno po druhém.

A rabi Šimon,