proto potřeboval tanaita učit dva případy: protože by tě napadlo říci, že svatost těla sama od sebe nezaniká a svatost hodnoty zaniká; proto učil dva [případy].
Řekneš-li však, že jedno i druhé je svatost hodnoty, proč učit dva [případy]? Nyní, když lze říci, že od přísné svatosti k lehké [svatost] zaniká – od lehké svatosti k přísné je třeba to říkat?
אלא אי אמרת אידי ואידי קדושת דמים למה לי למיתנא תרתי השתא יש לומר מקדושה חמורה לקדושה קלה פקעה מקדושה קלה לקדושה חמורה צריכא למימר
Rabi Avin a Rav Jicchak, syn rabiho, seděli před rabim Jirmejou, a rabi Jirmeja podřimoval. Seděli a říkali: Podle Bar Pady, který říká, že vykoupil-li je, opět se stávají posvěcenými,
יתיב רבי אבין ורב יצחק ברבי קמיה דרבי ירמיה וקא מנמנם רבי ירמיה יתבי וקאמרי לבר פדא דאמר פדאן חוזרות וקודשות
Originál: Nedarim 29b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.