Nedarim 35a נדרים

Namítl mu: Řekl mu: Půjč mi svou krávu. Ten odpověděl: Konam, kráva, kterou jsem nabyl, ti nebude [k užitku]; můj majetek ti budiž [zakázán], jestliže mám jinou krávu než tuto. [Nebo:] Půjč mi svou sekeru. Odpověděl: Konam sekera, kterou mám, že jsem nabyl; můj majetek mi budiž [zakázán], jestliže mám jinou sekeru než tuto. A vyšlo najevo, že ji má: Za jeho života je [majetek] zakázán; zemřel-li, nebo byla-li mu [věc] dána darem, je dovolena.

Rav Acha, syn Rava Iky, řekl: [Jde o to,] že mu byla dána prostřednictvím někoho jiného.

Rav Aši řekl: Tak je to i přesné, neboť se učí: že mu byla dána, a neučí se: že mu ji dal.

Rava se otázal Rava Nachmana: Platí u konamů [zákon o] zpronevěře svaté věci, nebo ne?

Odpověděl mu: Učili jste se to: Na místě, kde se za to bere odměna, ať užitek připadne svatyni. To má znamenat, že jsou jako zasvěcená věc: jako u zasvěcené věci platí zpronevěra, tak i u konamů platí zpronevěra.

Je to jako spor tanaitů: [Řekl:] Konam, tento bochník budiž zasvěcen – snědl-li jej on nebo jeho druh, dopustil se zpronevěry, a proto jej lze vykoupit. [Řekl:] Tento bochník mi budiž zasvěcen – snědl-li jej on, dopustil se zpronevěry, jeho druh se zpronevěry nedopustil, a proto jej nelze vykoupit; to jsou slova rabiho Meira.

Mudrci však říkají: V tom i onom případě se zpronevěry nedopustil, neboť u konamů zpronevěra neplatí.

Rav Acha, syn Rava Avji, řekl Rav Ašimu: [Řekl:] Můj bochník ti budiž [zakázán], a dal mu jej darem – kdo se dopustil zpronevěry? Aby se jí dopustil dárce – vždyť jemu není zakázán! Aby se jí dopustil příjemce – ten může říci: Chtěl jsem něco dovoleného, nechtěl jsem nic zakázaného! Odpověděl mu: Příjemce se dopustí zpronevěry, až jej vydá, neboť každý, kdo vydá zasvěcené peníze k světskému užití v domnění, že jsou světské, se dopustí zpronevěry; tak se jí dopustí i tento.