Nedarim 53a נדרים

MIŠNA: Kdo si slibem zakáže datle, má dovolen datlový med; zimní hrozny, má dovolen ocet ze zimních hroznů. Rabi Jehuda ben Betera říká: Cokoli, co se svým odvozeným výrobkem nese jeho jméno, a [někdo] si to slibem zakáže, má zakázáno i to, co z něj vychází. Mudrci však [to] dovolují.

GEMARA: [Mudrci] – to je přece první tana!

Rozdíl mezi nimi je v tom, co bylo vyučováno: Toto pravidlo stanovil rabi Šimon ben Elazar: Cokoli, co se obvykle jí, a i to, co z toho vychází, se obvykle jí, jako datle a datlový med – kdo si slibem zakáže to, má zakázáno i to, co z toho vychází; kdo si slibem zakáže to, co z toho vychází, má zakázáno i to samé.

Cokoli, co se obvykle nejí, ale to, co z toho vychází, se obvykle jí – kdo si to slibem zakáže, má zakázáno jen to, co z toho vychází, neboť ten [člověk] měl na mysli jen to, co z toho vychází.

MIŠNA: Kdo si slibem zakáže víno, má dovoleno jablečné víno; olej, má dovolen sezamový olej; med, má dovolen datlový med;

ocet, má dovolen ocet ze zimních hroznů; pórek, má dovolen planý pórek; zeleninu, má dovolenu polní zeleninu, neboť to je přívlastkové jméno.

GEMARA: Bylo vyučováno: Kdo si slibem zakáže olej, v zemi Izraele má dovolen sezamový olej a zakázán olivový olej; v Babylónii má zakázán sezamový olej a dovolen olivový olej. V místě, kde používají obojí, má zakázáno obojí.

To je zřejmé! – Je to potřebné tam, kde většina používá jeden [druh]. Řekl bys, že se máme řídit většinou; učí nás, že pochybnost o zákazu se posuzuje přísně.

Kdo si slibem zakáže zeleninu, v ostatních letech sedmiletí má zakázánu zahradní zeleninu a dovolenu polní zeleninu; v sobotním roce má zakázánu polní zeleninu a dovolenu zahradní zeleninu. Rabi Abahu řekl jménem rabiho Chaniny ben Gamliela: