Raba bar Rav Huna přišel do domu exilarchy. Přinesli před něj stolek; rozprostřel ubrus a pronesl kiduš. Tak je i učeno: (A souhlasí), že se stůl nepřináší, ledaže [už] pronesl kiduš; a přinesl-li jej, rozprostře ubrus a pronese kiduš.
רבה בר רב הונא איקלע לבי ריש גלותא אייתו תכא קמיה פרס מפה וקידש תניא נמי הכי (ושוין) שאין מביאין את השולחן אלא אם כן קידש ואם הביא פורס מפה ומקדש
V jedné [baraitě] je učeno: Souhlasí, že se [jídlo] nezačíná; a v jiné je učeno: Souhlasí, že se začíná. Dobrá, to, co je učeno „souhlasí, že se nezačíná“, najdeš v předvečer pesachu.
תני חדא שוין שאין מתחילין ותניא אידך שוין שמתחילין בשלמא הא דתניא שוין שאין מתחילין משכחת לה בערב הפסח
Ale to, co je učeno „souhlasí, že se začíná“ – kdy? Řekneme-li v předvečer Šabatu, vždyť se o tom přou! To není potíž: zde před devátou [hodinou], zde po deváté.
אלא הא דתניא שוין שמתחילין אימת אי נימא בערב שבת הא מיפלג פליגי לא קשיא כאן קודם תשעה כאן לאחר תשעה
Lidé, kteří pronesli kiduš v synagoze – řekl Rav: Povinnost [požehnání nad] vínem nesplnili, povinnost kiduše splnili. A Šmuel řekl:
אותם בני אדם שקידשו בבית הכנסת אמר רב ידי יין לא יצאו ידי קידוש יצאו ושמואל אמר
Originál: Pesachim 100b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.