Reš Lakiš řekl: To znamená, že přikázání vyžadují záměr. Jelikož ji [poprvé] nejí v době povinnosti hořkých bylin, jí ji s [požehnáním] „který stvořil plod země“, a možná neměl záměr [jíst ji jako] hořké byliny; proto ji musí namočit znovu kvůli [přikázání] hořkých bylin. Neboť kdyby tě napadlo, že přikázání nevyžadují záměr, proč bys potřeboval dvojí namočení? Vždyť už ji jednou namočil!
אמר ר"ל זאת אומרת מצות צריכות כוונה כיון דלא בעידן חיובא דמרור הוא דאכיל ליה בבורא פה"א הוא דאכיל ליה ודילמא לא איכוון למרור הלכך בעי למהדר לאטבולי לשם מרור דאי סלקא דעתך מצוה לא בעיא כוונה למה לך תרי טיבולי והא טביל ליה חדא זימנא
Z čeho [to plyne]? Možná přikázání skutečně nevyžadují záměr, a to, co říkáš – proč potřebuji dvojí namáčení? – je proto, aby to bylo nápadné pro děti.
ממאי דילמא לעולם מצות אין צריכות כוונה ודקאמרת תרי טיבולי למה לי כי היכי דליהוי היכירא לתינוקות
A kdybys řekl: Pokud tak, ať nám [mišna] uvede jinou zeleninu – kdyby nám uvedla jinou zeleninu, řekl bych, že dvojí namáčení potřebujeme jen tam, kde je jiná zelenina, ale u samotné lociky dvojí namáčení nepotřebujeme. Učí nás tedy, že i u lociky potřebujeme dvojí namáčení, aby to bylo nápadné pro děti.
וכי תימא א"כ לישמעינן שאר ירקות אי אשמעינן שאר ירקות הוה אמינא היכא דאיכא שאר ירקות הוא דבעינן תרי טיבולי אבל חזרת לחודא לא בעי תרי טיבולי קמשמע לן דאפי' חזרת בעינן תרי טיבולי כי היכי דליהוי ביה היכירא לתינוקות
A dále se učí: Snědl-li je [hořké byliny] z dmaje, splnil povinnost; snědl-li je bez záměru, splnil povinnost; snědl-li je po polovinách, splnil povinnost,
ועוד תניא אכלן דמאי יצא אכלן בלא מתכוין יצא אכלן לחצאין יצא
A přesto, z čeho [to plyne]? Možná rabi Josi zastává názor, že přikázání nevyžadují záměr, a to, že potřebujeme dvojí namáčení, je proto, aby to bylo nápadné pro děti. Pokud tak, proč [říká] „přikázáním“?
ואכתי ממאי דילמא קסבר רבי יוסי מצות אין צריכות כוונה והאי דבעינן תרי טיבולי כי היכי דתיהוי היכירא לתינוקות א"כ מאי מצוה
אמר רב אשי שמע מינה דרב הונא לית דחייש להא דרבי יוחנן בן נורי דתניא רבי יוחנן בן נורי אומר אורז מין דגן הוא וחייבין על חימוצו כרת ואדם יוצא בו ידי חובתו בפסח
Chizkija řekl: I ryba a vejce, které je na ní. Rav Josef řekl: Jsou třeba dva druhy masa, jeden na památku pesachové oběti a jeden na památku sváteční oběti [chagiga]. Ravina řekl: I kost a vývar.
חזקיה אמר אפי' דג וביצה שעליו רב יוסף אמר צריך שני מיני בשר אחד זכר לפסח וא' זכר לחגיגה רבינא אמר אפילו גרמא ובישולא
Je samozřejmé, že tam, kde je jiná zelenina, požehná nad jinou zeleninou „který stvořil plod země“ a jí, a potom požehná „o jedení hořkých bylin“ a jí.
פשיטא היכא דאיכא שאר ירקות מברך אשאר ירקות בורא פרי האדמה ואכיל והדר מברך על אכילת מרור ואכיל
Kde je jen locika, jak [postupovat]? Rav Huna řekl: Napřed nad hořkými bylinami požehná „který stvořil plod země“ a jí, a nakonec nad nimi požehná „o jedení hořkých bylin“ a jí.
היכא דליכא אלא חסא מאי אמר רב הונא מברך מעיקרא אמרור ב"פ האדמה ואכיל ולבסוף מברך עליה על אכילת מרור ואכיל
Originál: Pesachim 114b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.