Rabi Simlaj přišel na vykoupení prvorozeného syna. Zeptali se ho: Je samozřejmé, že nad vykoupením syna [se říká] „který nás posvětil svými přikázáními a přikázal nám vykoupení syna“, [a to] žehná otec syna. [Požehnání] „Požehnaný… který nám dal žít, zachoval nás a dal nám dospět k této době“ – žehná kohen, nebo žehná otec syna?
רבי שמלאי איקלע לפדיון הבן בעו מיניה פשיטא על פדיון הבן אשר קדשנו במצותיו וצונו על פדיון הבן אבי הבן מברך ברוך שהחיינו וקיימנו והגיענו לזמן הזה כהן מברך או אבי הבן מברך
Žehná kohen, protože se mu do rukou dostává užitek, nebo žehná otec syna, protože koná přikázání? Nevěděl to. Šel a zeptal se v domě studia. Řekli mu: Otec syna žehná obě. A halacha je: Otec syna žehná obě.
כהן מברך דקמטי הנאה לידיה או אבי הבן מברך דקא עביד מצוה לא הוה בידיה אתא שאיל ביה מדרשא אמרו ליה אבי הבן מברך שתים והילכתא אבי הבן מברך שתים:
Vrátíme se k tobě, [kapitolo] Předvečery Pesachu, a končí traktát Pesachim.
הדרן עלך ערבי פסחים וסליקא לה מסכת פסחים
Originál: Pesachim 121b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.