Pesachim 40a פסחים

dvě zrna pšenice spolu, aby snad jedno nezapadlo do rýhy druhého, a var vody by se k nim ze čtyř stran nedostal, a dospěla by ke kvašení.

A Abaje řekl: Ať člověk nepraží dva klasy spolu, aby snad nevyšla voda z jednoho a druhý ji nepohltil a nedospěl ke kvašení. Rava mu řekl: Je-li tomu tak, pak i jeden, aby snad nevyšla [voda] z jednoho konce a druhý konec ji nepohltil! Nýbrž Rava řekl: Jsou to ovocné šťávy, a ovocné šťávy kvašení nezpůsobují.

A Abaje od onoho [výroku] ustoupil, [uznav, že] vše [prosáklé] jejich vlastní vodou nekvasí. Neboť Abaje řekl: Džbán [s moukou z] pražených klasů — převrácený je dovolen, vzpřímený zakázán. Rava řekl: I vzpřímený je dovolen: jsou to ovocné šťávy, a ovocné šťávy kvašení nezpůsobují.

Naši rabíni učili: O Pesachu se ječmen nenamáčí; a namočil-li [jej] — popraskal-li, je zakázán; nepopraskal-li, je dovolen.

Rabi Josi říká: Namáčí jej v octu, a ocet jej stahuje. Šmuel řekl: Halacha není podle rabiho Josiho.

Rav Chisda řekl, že Mar Ukva řekl: Nikoli skutečně popraskal, nýbrž každý, který kdyby ho položil na hrdlo sudu, popraská sám od sebe. A Šmuel řekl: Skutečně popraskal. Šmuel rozhodl v praxi ve dvorci Bej Bar Chašu: skutečně popraskal.

Raba řekl: Svědomitý člověk ať nenamáčí. Proč zrovna svědomitý člověk? Vždyť i kdokoli, neboť bylo učeno: O Pesachu se ječmen nenamáčí! — Takto to míní: Svědomitý člověk ať nenamáčí ani pšenici, která je tvrdá.

Rav Nachman mu řekl: Kdo poslechne Abu [Rabu], bude jíst plesnivý chléb! Vždyť v domě Rava Huny namáčeli a v domě Raby bar Avina namáčeli. A Rava řekl: Je zakázáno namáčet.

Ale to, co bylo učeno: O Pesachu se ječmen nenamáčí — ječmen ne, tedy pšenice je dovolena? — Míní [to ve smyslu] „netřeba říkat“: netřeba říkat, [že] pšenice, jelikož má rýhu, do ní voda vniká; ale ječmen, který je hladký, řekl bych, je to v pořádku; proto nás to učí.

Rava se vrátil a řekl: Je dovoleno namáčet, neboť bylo učeno: [Povinnost] se splní jemným chlebem i hrubým chlebem, a jemný [chléb] není možný bez namáčení.

Rav Papa namítl Ravovi: Mouky a jemné mouky nežidů z vesnic jsou čisté, a z měst nečisté.

U vesnic — jaký je důvod? Ne snad proto, že nenamáčejí? A přesto tomu říká jemná mouka!

Vylož to o mouce. Když [Rav Papa] odešel, [Rava] řekl: Proč jsem mu neodpověděl z toho, co řekl rabi Zejra, že Rav Jirmeja řekl, že Šmuel řekl: Pšenice pro moučné oběti se nenamáčí — a přesto ji nazývá jemnou moukou?

Rava se [znovu] vrátil a řekl: Je přikázáním namáčet, neboť je řečeno: „A budete střežit macesy“ (Ex 12,17). Kdyby nebylo třeba namáčení, k čemu střežení? Jestliže [jde o] střežení při hnětení — střežení při hnětení není střežením.

Neboť Rav Huna řekl: Těsty nežidů si člověk smí naplnit břicho, jen ať na konci sní [objem] olivy macy. Na konci ano, na začátku ne.

Jaký je důvod? Protože u nich nebylo vykonáno střežení. Ať u něj vykoná střežení od pečení dále! Nýbrž z toho tedy plyne, že vyžadujeme střežení od počátku.

A odkud [to víš]? Snad je tam jiné, protože v době, kdy nastal [čas] střežení, u něj střežení nevykonal; ale kde v době, kdy nastal [čas] střežení, u něj střežení vykonal, je i střežení při hnětení střežením.

A přesto Rava [svůj názor] neodvolal, neboť řekl těm, kdo obraceli snopy: Když obracíte, obracejte za účelem přikázání. Tedy se domnívá, že vyžadujeme střežení od počátku, od začátku až do konce.

Marovi, synu Raviny,