Pesachim 54b פסחים

oděv prvního člověka.

Učili naši mistři: Sedm věcí je skryto před lidmi, a to jsou: den smrti, den útěchy, hloubka soudu; člověk neví, co je v srdci jeho bližního; člověk neví, čím bude vydělávat; [není známo,] kdy se vrátí království domu Davidova; a kdy skončí vinné království.

Učili naši mistři: Tři věci vyvstaly v myšlence, aby byly stvořeny, a kdyby nevyvstaly, bylo by správné, aby vyvstaly: aby mrtvý zapáchal, aby byl mrtvý zapomenut srdcem a aby obilí hnilo. A někteří říkají: aby mince obíhala.

MIŠNA: Na místě, kde je zvykem dělat práci devátého avu, se dělá; na místě, kde je zvykem nedělat práci, se nedělá. A všude učenci zahálejí. Raban Šimon ben Gamliel říká: Vždy ať se člověk učiní učencem.

GEMARA: Řekl Šmuel: V Babylónii není veřejný půst, kromě jediného devátého avu. To znamená, že se Šmuel domnívá, že deváté avu je zakázáno [i] za svého soumraku? Vždyť řekl Šmuel: Deváté avu je za svého soumraku dovoleno! A kdybys řekl, že se Šmuel domnívá, že každý veřejný půst je za svého soumraku dovolen – vždyť jsme se učili [v Mišně]: Jí se a pije, dokud je den. K vyloučení čeho? Zda ne k vyloučení soumraku? – Ne, k vyloučení [doby], kdy se setmí.

Řekněme, že ho [to] podporuje: Mezi devátým avem a Dnem smíření není rozdílu, kromě toho, že u tohoto je pochybnost zakázána a u onoho je pochybnost dovolena.

Co je „pochybnost dovolena“? Zda ne soumrak? – Ne. Jak řekl Rav Šiša, syn Rava Idiho: [Jde o pochybnost ve] stanovení měsíce; zde také [o pochybnost ve] stanovení měsíce.

Vyložil Rava: Těhotné a kojící ženy se [devátého avu] postí a dokončují [půst], tak jako se postí a dokončují ve Dni smíření, a za jeho soumraku je [jídlo] zakázáno. A tak to řekli jménem rabiho Jochanana. – A řekl rabi Jochanan toto? Vždyť řekl rabi Jochanan: Deváté avu není jako veřejný půst. Zda ne [co se týče] soumraku? – Ne, [co se týče] práce.

Práci jsme se [již] učili [v Mišně]: „Na místě, kde je zvykem dělat práci devátého avu, se dělá, a na místě, kde je zvykem nedělat, se nedělá.“ A ani Raban Šimon ben Gamliel neřekl nic jiného, než že když sedí a nepracuje, nevypadá to jako pýcha; ale zakázat to nezakázal.

Nýbrž co [znamená] „není jako veřejný půst“? [Co se týče] modlitby ne'ila. – Vždyť řekl rabi Jochanan: Kéž by se člověk modlil celý den!

Tam [je to] povinnost, zde dobrovolnost. A chceš-li, řekni: Co [znamená] „není jako veřejný půst“? [Co se týče] dvaceti čtyř [požehnání].

Rav Papa řekl: Co [znamená] „není jako veřejný půst“? Není jako první [půsty za déšť], nýbrž jako poslední, a [v práci] je zakázáno.

Namítá se: Mezi devátým avem a Dnem smíření není rozdílu, kromě toho, že u tohoto je pochybnost zakázána a u onoho je pochybnost dovolena. Co je „pochybnost dovolena“? Zda ne jeho soumrak? Řekl Rav Šiša, syn Rava Idiho: Ne, [jde o] stanovení měsíce. Tedy ve všech věcech jsou toto i ono stejné.

To podporuje rabiho Elazara, neboť řekl rabi Elazar: Člověk nesmí devátého avu ponořit prst do vody, tak jako nesmí ponořit prst ve Dni smíření.

Namítá se: Mezi devátým avem a veřejným půstem není rozdílu, kromě toho, že u tohoto je práce zakázána a u onoho je práce dovolena na místě, kde je to zvykem. Tedy ve všech jejich věcech jsou toto i ono stejné. A přitom o veřejném půstu se učí [v baraitě]: Když řekli, že je zakázáno se mýt, řekli to jen o celém těle, ale ne o tváři, rukou a nohou!

Řekl Rav Papa: