Pesachim 54a פסחים

a muž rozumný ji vyvážuje“ (Př 20,5). „Hlubokými vodami je rada v srdci muže“ – to je Ula; „a muž rozumný ji vyvážuje“ – to je Raba bar bar Chana. A podle koho to zastávali? Podle toho, co řekl rabi Binjamin bar Jefet, řekl rabi Jochanan: Nad světlem se žehná jak na konci Šabatu, tak na konci Dne smíření. A tak lid jedná.

Namítá se: Nad světlem se žehná jen na konci Šabatu, protože je to začátek jeho stvoření, a jakmile [ho] uvidí, ihned žehná. Rabi Jehuda říká: Seřadí je [požehnání] nad kalichem. A řekl rabi Jochanan: Halacha je podle rabiho Jehudy.

To není obtížné: zde [jde] o světlo, které odpočívalo [o Dni smíření], zde o světlo, které vychází ze dřev a z kamenů.

Učí se jedna [baraita]: Nad světlem, které vychází ze dřev a z kamenů, se žehná; a učí se druhá: Nežehná se nad ním. To není obtížné: zde na konci Šabatu, zde na konci Dne smíření.

Rabi [je] rozptyluje, rabi Chija je shromažďuje. Řekl rabi Jicchak bar Avdimi: Ačkoli je Rabi rozptyluje, znovu je seřadí nad kalichem, aby [povinnosti] zprostil své syny a členy své domácnosti.

A bylo světlo stvořeno na konci Šabatu? Vždyť se učí [v baraitě]: Deset věcí bylo stvořeno v předvečer Šabatu za soumraku, a to jsou: studna, mana, duha, písmo a rydlo, desky, Mojžíšův hrob, jeskyně, v níž stál Mojžíš a Elijáš, otevření úst oslice a otevření úst země, aby pohltila svévolníky.

Rabi Nechemja říká jménem svého otce: Také oheň a mezek. Rabi Jošija říká jménem svého otce: Také beran a šamir. Rabi Jehuda říká: Také kleště. On říkával: Kleště se dělají kleštěmi, a první kleště, kdo je udělal? Tedy jsou to stvoření z rukou Nebes. Řekli mu: Je možné je udělat ve formě a vytvarovat je [bez kleští]; tedy jsou to stvoření z rukou člověka.

To není obtížné: toto [platí] o našem ohni, ono o ohni gehenny. Náš oheň [byl stvořen] na konci Šabatu, oheň gehenny v předvečer Šabatu. – A byl oheň gehenny stvořen v předvečer Šabatu? Vždyť se učí [v baraitě]: Sedm věcí bylo stvořeno dříve, než byl stvořen svět, a to jsou: Tóra, pokání, rajská zahrada, gehenna, Trůn slávy, Chrám a jméno Mesiáše.

Tóra, neboť je psáno: „Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty“ (Př 8,22). Pokání, neboť je psáno: „Dříve než se zrodily hory“ (Ž 90,2), a je psáno: „Obracíš člověka v prach a říkáš: Vraťte se, synové lidští“ (Ž 90,3).

Rajská zahrada, neboť je psáno: „A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu předem (mi-kedem)“ (Gn 2,8). Gehenna, neboť je psáno: „Neboť Tofet je připraven od včerejška“ (Iz 30,33).

Trůn slávy a Chrám, neboť je psáno: „Trůn slávy, vyvýšený od počátku, je místo naší svatyně“ (Jr 17,12). Jméno Mesiáše, neboť je psáno: „Ať jeho jméno trvá navěky; dříve než slunce, Jinon je jeho jméno“ (Ž 72,17).

Říkají: Její prostor [gehenny] byl stvořen dříve, než byl stvořen svět, a její oheň v předvečer Šabatu.

A byl její oheň stvořen v předvečer Šabatu? Vždyť se učí [v baraitě]: Rabi Josi říká: Oheň, který Svatý, budiž požehnán, stvořil druhého dne týdne, nikdy nezhasne, jak je řečeno: „A vyjdou a uvidí mrtvoly mužů, kteří se proti mně vzbouřili, neboť jejich červ neumře a jejich oheň neuhasne“ (Iz 66,24). A řekl rabi Bena'a, syn rabiho Uly: Proč nebylo druhého dne týdne řečeno „že je to dobré“? Protože v něm byl stvořen oheň gehenny. A řekl rabi Elazar: Ačkoli o něm nebylo řečeno „že je to dobré“, znovu ho zahrnul [do chvály] šestého dne, jak je řečeno: „A Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré“ (Gn 1,31).

Nýbrž její prostor [byl stvořen] dříve, než byl stvořen svět, a její oheň druhého dne týdne. A náš oheň vyvstal v myšlence, aby byl stvořen v předvečer Šabatu, ale nebyl stvořen až do konce Šabatu. Neboť se učí [v baraitě]: Rabi Josi říká: Dvě věci vyvstaly v myšlence, aby byly stvořeny v předvečer Šabatu, a nebyly stvořeny až do konce Šabatu. A na konci Šabatu dal Svatý, budiž požehnán, prvnímu člověku poznání podobné tomu nahoře: přinesl dva kameny, třel je o sebe a vyšel z nich oheň; a přivedl dvě zvířata, spářil je navzájem a vzešel z nich mezek. Raban Šimon ben Gamliel říká: Mezek [vznikl] za dnů Any, jak je řečeno: „To je ten Ana, který našel mezky (ha-jemim) na poušti“ (Gn 36,24).

Vykladači těžkých [míst] říkávali: Ana byl nezpůsobilý [z nedovoleného svazku], proto přivedl na svět nezpůsobilé [stvoření], jak je řečeno: „Toto jsou synové Seíra Chorejského… [Cibon a Ana]“ (Gn 36,20), a je psáno: „Toto jsou synové Cibona: Aja a Ana“ (Gn 36,24). Nýbrž to učí, že Cibon obcoval se svou matkou a zplodil s ní Anu.

A možná byli dva Anové? Řekl Rava: Řeknu věc, kterou neřekl [ani] král Šabur. A kdo je to? Šmuel. Někteří říkají: Řekl Rav Papa: Řeknu věc, kterou neřekl [ani] král Šabur. A kdo je to? Rava. Písmo říká: „To je ten Ana“ – to je ten Ana z počátku.

Učili naši mistři: Deset věcí bylo stvořeno v předvečer Šabatu za soumraku, a to jsou: studna, mana, duha, písmo a rydlo, desky, Mojžíšův hrob, jeskyně, v níž stál Mojžíš a Elijáš, otevření úst oslice a otevření úst země, aby pohltila svévolníky. Někteří říkají: Také Áronova hůl, její mandle a její květy. Někteří říkají: Také škůdci [démoni]. A někteří říkají: Také