Pesachim 55a פסחים

Tanaita učí [jen] úlevy [, a to] úlevy [devátého avu].

„A všude učenci atd.“ To znamená, že Raban Šimon ben Gamliel se domnívá, že se nebojíme [zdání] pýchy, a mudrci se domnívají, že se bojíme [zdání] pýchy? Vždyť jsme od nich slyšeli opak, neboť jsme se učili [v Mišně]: Ženich, chce-li recitovat Šema první noci, recituje. Raban Šimon ben Gamliel říká: Ne každý, kdo chce převzít [ctihodné] jméno, ať je převezme.

Řekl rabi Jochanan: Systém [názorů] je převrácen. Rav Šiša, syn Rava Idiho, řekl: Nepřevracej [to]. [Rozpor] mudrců s mudrci není obtížný: zde, protože všichni pracují a on nepracuje, vypadá to jako pýcha; ale tam, protože všichni recitují a on také recituje, nevypadá to jako pýcha.

[Rozpor] Rabana Šimona ben Gamliela s Rabanem Šimonem ben Gamlielem není obtížný: tam, kde potřebujeme soustředění, a my jsme svědky, že nemůže soustředit svou mysl, vypadá to jako pýcha; ale zde to nevypadá jako pýcha – řeknou: Nemá práci; jdi a viz, kolik zahálečů je na trhu.

MIŠNA: A mudrci říkají: V Judsku dělali práci v předvečer Pesachu až do poledne, a v Galileji nedělali vůbec. V noci [před čtrnáctým] Bejt Šamaj zakazují a Bejt Hilel dovolují až do východu slunce.

GEMARA: Nejprve [Mišna] učí zvyk, a nakonec učí zákaz!

Řekl rabi Jochanan: To není obtížné: toto je rabi Meir, ono rabi Jehuda. Neboť se učí [v baraitě]: Řekl rabi Jehuda: V Judsku dělali práci v předvečer Pesachu až do poledne, a v Galileji nedělají vůbec. Řekl mu rabi Meir: Jaký je tu důkaz z Judska a Galileje? Nýbrž na místě, kde je zvykem dělat práci, se dělá; na místě, kde je zvykem nedělat, se nedělá. Z toho, že rabi Meir mluví o zvyku, plyne, že rabi Jehuda mluví o zákazu.

A domnívá se rabi Jehuda, že čtrnáctého je práce dovolena? Vždyť se učí [v baraitě]: Rabi Jehuda říká: Kdo pleje [o polosvátku] třináctého [nisanu] a [rostlina] se mu vytrhne v ruce, zasadí ji na místě s blátem, ale nezasadí ji na místě se suchou zemí.

Třináctého ano, čtrnáctého ne? Vždyť jsme slyšeli od rabiho Jehudy, že řekl: Každé roubování, které se neujme do tří dnů, se už neujme. A kdyby tě napadlo, že čtrnáctého je práce dovolena, proč [zmiňovat] třináctý? Vždyť je tu čtrnáctý, patnáctý a část šestnáctého! Řekl Rava: Učili to o Galileji.

Ale je tu přece noc! Řekl Rav Šešet: Podle Bejt Šamaj. Rav Aši řekl: Vskutku podle Bejt Hilel, protože lidé nemají ve zvyku plít v noci.

Ravina řekl: Vskutku o Judsku, a při zakořenění [platí]: jednu část dne považujeme za celý [den], dvě části dne za celý [den] nepovažujeme.

MIŠNA: Rabi Meir říká: Každou práci, kterou začal před čtrnáctým, smí dokončit čtrnáctého; ale nezačne ji nově čtrnáctého, ačkoli ji může dokončit. A mudrci říkají: Tři řemesla dělají práci v předvečer Pesachu až do poledne, a to jsou: krejčí, holiči a pradláci. Rabi Josi bar Jehuda říká: Také obuvníci.

GEMARA: Ptali se: Učili jsme se [o práci] pro potřebu svátku, ale [práci], která není pro potřebu svátku, ani dokončit nesmí? Nebo snad jsme se učili [o práci], která není pro potřebu svátku, ale [tu] pro potřebu [svátku] smíme i začít? Nebo snad, ať pro potřebu svátku, či ne pro potřebu, dokončit ano, začít ne?

Pojď a slyš: „Ale nezačne ji nově čtrnáctého“ – ani malý pás, ani malou síťku na vlasy. Co [znamená] „ani“? Zda ne: ani tyto, které jsou pro potřebu svátku – dokončit ano, začít ne? Z toho plyne, že [práci], která není pro potřebu [svátku], ani nedokončujeme.

Ne. Vskutku [práci], která není pro potřebu [svátku], smíme i dokončit. A co [znamená] „ani“? Ani tyto, které jsou malé. Neboť by tě napadlo říci: jejich začátek je zároveň dokončením jejich práce, tak je smíme i nově začít; proto nás to učí.

Pojď a slyš: Rabi Meir říká: Každou práci, která je pro potřebu svátku,