Pesachim 55b פסחים

„…dokončí ji čtrnáctého [nisanu].“ Kdy? Když s ní začal před čtrnáctým; ale nezačal-li s ní před čtrnáctým, nezačne s ní čtrnáctého ani malou ozdobu, ani malou síťku na vlasy. [Plyne z toho, že] pro potřebu svátku ano, ne pro potřebu svátku ne? [Ne,] totéž platí, že i to, co není pro potřebu [svátku], také dokončíme; a toto nás učí, že i [věc] pro potřebu svátku – dokončit ano, začít ne.

Pojď a slyš: Rabi Meir říká: Každou práci, která je pro potřebu svátku, dokončí čtrnáctého, a tu, která není pro potřebu svátku, je zakázáno [dokončit]. A v předvečer Pesachu se pracuje až do poledne v místě, kde je to zvykem. V místě, kde je to zvykem, ano; kde to zvykem není, ne. A plyne z toho: pro potřebu svátku ano, ne pro potřebu svátku ne. Plyne z toho.

„A mudrci říkají: Tři řemesla…“ Bylo učeno: Krejčí, protože prostý člověk šije svým obvyklým způsobem i v polosvátečních dnech; holiči a pradláci, protože ten, kdo přichází ze zámoří, a ten, kdo vychází z vězení, se smí stříhat a prát [si šaty] v polosvátečních dnech. Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: I ševci, protože poutníci si opravují obuv v polosvátečních dnech.

V čem se přou? Jeden soudí, že se učíme o začátku práce z konce práce, a druhý soudí, že se neučíme o začátku práce z konce práce.

MIŠNA: Čtrnáctého [nisanu] se usazují kvočny na hnízda pro slepice; a slepici, která utekla, se vrací na její místo, a pokud uhynula, usadí se místo ní jiná. Čtrnáctého se shrabuje [hnůj] zpod nohou dobytka, a v polosvátečních dnech se odklízí ke stranám. Odnášejí se a přinášejí nástroje od řemeslníka, i když nejsou pro potřebu svátku.

GEMARA: Když nyní smíme dokonce usadit [slepici], je třeba říkat, že ji smíme vrátit? Řekl Abaje: Závěr se týká polosvátečních dnů.

Řekl Rav Huna: Učili to jen tehdy, je-li to do tří [dnů] od jejího útěku, kdy z ní ještě nevyprchal zápal [k sezení], a po třech [dnech] od jejího usednutí, kdy by se jí vejce úplně zkazila; ale po třech dnech od jejího útěku, kdy z ní zápal vyprchal, a do tří dnů od jejího usednutí, kdy se vejce ještě úplně nezkazí, ji nevracíme. Rabi Ami řekl: I do tří dnů od jejího usednutí ji vracíme.

V čem se přou? Jeden soudí, že [mudrci] dbali na velkou ztrátu, na malou ztrátu nedbali; a druhý soudí, že dbali i na malou ztrátu.

„Shrabuje se zpod…“ Učili naši rabíni: Hnůj, který je na dvoře, se odklízí ke stranám; [hnůj,] který je ve chlévě a na dvoře, se vynáší na smetiště.

To samo si odporuje: Řekl jsi, že hnůj, který je na dvoře, se odklízí ke stranám, a pak učíš, že [hnůj,] který je ve chlévě a na dvoře, se vynáší na smetiště? Řekl Abaje: To si neodporuje: zde jde o čtrnáctého, zde o polosváteční dny. Rava řekl: Obojí se týká polosvátečních dnů, a takto to říká: Pokud se dvůr stal jako chlév, vynáší se [hnůj] na smetiště.

„Odnášejí se a přinášejí nástroje od řemeslníka.“ Řekl Rav Papa: Rava nás zkoušel: Učili jsme: „Odnášejí se a přinášejí nástroje od řemeslníka, i když nejsou pro potřebu svátku“; a postavil proti tomu: „Nepřinášejí se nástroje od řemeslníka; a obává-li se o ně, že by mohly být ukradeny, přenese je na jiný dvůr.“

A my jsme odpověděli: To si neodporuje: zde jde o čtrnáctého, zde o polosváteční dny. A chceš-li, řekni: obojí se týká polosvátečních dnů, a to si neodporuje: zde jde o případ, kdy mu [řemeslníkovi] důvěřuje, zde o případ, kdy mu nedůvěřuje.

Vždyť bylo učeno v baraitě: Přinášejí se nástroje od řemeslníka, například džbán od hrnčíře a pohár od skláře; ale ne vlna od barvíře, ani nástroje od řemeslníka. A nemá-li [řemeslník] co jíst, dá mu jeho mzdu a nechá je u něj; a nedůvěřuje-li mu, uloží je v domě, který je mu nejblíže; a obává-li se, že by byly ukradeny, přinese je potají do svého domu.

Vysvětlil jsi „přinášejí“; [ale] „odnášejí“ činí obtíž, neboť se učí „nepřinášejí se“, a tím spíše se neodnášejí. Je tedy jasné, jak jsme odpověděli původně.

MIŠNA: Šest věcí dělali obyvatelé Jericha; ve třech jim [mudrci] bránili a ve třech jim nebránili. A toto jsou ty, v nichž jim nebránili: roubovali palmy celý den [čtrnáctého nisanu], „svazovali“ Šema a žali a skládali do stohů před [obětováním] omeru. A toto jsou ty, v nichž jim bránili: povolovali [jíst] výhonky [stromů] zasvěcených [Chrámu],