Proto: uvedl-li obřezané před neobřezanými, obřezaní [úvaha] se uplatní, neobřezaní se neuplatní; uvedl-li neobřezané před obřezanými, neobřezaní se uplatní, obřezaní se neuplatní.
הילכך הקדים מולין לערלים מולין חיילי ערלים לא חיילי הקדים ערלים למולין ערלים חיילי מולין לא חיילי
Řekl Raba: Ne. Vskutku Jiní soudí, že porážení trvá od začátku do konce; a zde se jedná o případ, kdy si v srdci rozhodl pro oba, jak pro obřezané, tak pro neobřezané, a ústy vyslovil „pro neobřezané“, a nestihl říci „pro obřezané“, než bylo porážení dokončeno pro neobřezané. A v tom se přou: rabi Meir soudí, že nepotřebujeme, aby jeho ústa a srdce byly ve shodě, a rabíni soudí, že potřebujeme, aby jeho ústa a srdce byly ve shodě.
אמר רבה לא לעולם קסברי אחרים ישנה לשחיטה מתחלה ועד סוף והכא במאי עסקינן כגון שגמר בלבו לתרווייהו בין למולין בין לערלים והוציא בפיו לערלים ולא הספיק לומר למולין עד שנגמרה שחיטה בערלים ובהא פליגי דר"מ סבר לא בעינן פיו ולבו שוים ורבנן סברי בעינן פיו ולבו שוים
Ale soudí snad rabi Meir, že nepotřebujeme, aby jeho ústa a srdce byly ve shodě? Postav proti tomu: Kdo zamýšlel říci „teruma“ a řekl „desátek“, „desátek“ a řekl „teruma“, nebo „že nevstoupím do tohoto domu“ a řekl „do toho“, „že nebudu mít užitek z tohoto“ a řekl „z toho“ – neřekl nic, dokud nebudou jeho ústa a srdce ve shodě.
וקסבר ר' מאיר לא בעינן פיו ולבו שוין ורמינהו המתכוין לומר תרומה ואמר מעשר מעשר ואמר תרומה או שאיני נכנס לבית זה ואמר לזה שאיני נהנה לזה ואמר לזה לא אמר כלום עד שיהו פיו ולבו שוין
Řekl tedy Abaje: Začátek [jde o případ,] kdy řekl: první znak [přeříznutí] pro obřezané a druhý znak i pro neobřezané – neboť i do druhého znaku jsou zahrnuti obřezaní. Závěr [jde o případ,] kdy řekl: první znak pro neobřezané a druhý znak pro obřezané – neboť do prvního znaku obřezaní zahrnuti nejsou.
אלא אמר אביי רישא דאמר סימן ראשון למולין וסימן שני אף לערלים דבסימן שני נמי פתיכי ביה מולין סיפא דאמר סימן ראשון לערלים סימן שני למולים דבסימן ראשון הא לא פתיכי ביה מולין
A rabi Meir[se drží] svého názoru, neboť řekl: Pigul se způsobuje polovinou toho, co [oběť] povoluje; a rabíni [se drží] svého názoru, neboť říkají: Pigul se nezpůsobuje polovinou toho, co povoluje.
ור' מאיר לטעמיה דאמר מפגלין בחצי מתיר ורבנן לטעמייהו דאמרי אין מפגלין בחצי מתיר:
MIŠNA: Kdo poráží pesach, [zatímco vlastní] chamec, přestupuje zákaz. Rabi Jehuda říká: I [porážení] tamidu. Rabi Šimon říká: [Porazí-li] pesach čtrnáctého pro jeho jméno, je vinen; ne pro jeho jméno, je osvobozen. A všechny ostatní oběti, ať pro jejich jméno, či ne pro jejich jméno, je osvobozen.
מתני׳ השוחט את הפסח על החמץ עובר בלא תעשה ר' יהודה אומר אף התמיד רבי שמעון אומר הפסח בארבעה עשר לשמו חייב ושלא לשמו פטור ושאר כל הזבחים בין לשמן ובין שלא לשמן פטור
A v polosváteční dny: [porazí-li pesach] pro jeho jméno, je osvobozen; ne pro jeho jméno, je vinen. A všechny ostatní oběti, ať pro jejich jméno, či ne pro jejich jméno, je vinen – kromě očistné oběti, kterou porazil ne pro její jméno.
ובמועד לשמו פטור שלא לשמו חייב ושאר כל הזבחים בין לשמן בין שלא לשמן חייב חוץ מן החטאת ששחטו שלא לשמה:
GEMARA: Řekl rabi Šimon ben Lakiš: Není vinen, dokud chamec nepatří tomu, kdo poráží, nebo tomu, kdo kropí,
גמ׳ אמר רבי שמעון בן לקיש לעולם אינו חייב עד שיהא החמץ לשוחט או לזורק
Originál: Pesachim 63a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.