Pesachim 63b פסחים

nebo jednomu z členů skupiny, a dokud není s ním na chrámovém nádvoří. Rabi Jochanan řekl: I když není s ním na nádvoří. V čem se přou? Řekneš-li, že se přou o [výklad] „na“ (al) ve smyslu „v blízkosti“ – rabi Šimon ben Lakiš soudí, že „na“ znamená „v blízkosti“, a rabi Jochanan soudí, že nepotřebujeme „na“ ve smyslu „v blízkosti“ – vždyť o tom se již jednou přeli!

Neboť jsme učili: Kdo poráží děkovnou oběť uvnitř a chléb je mimo hradbu, chléb se neposvětil.

Co znamená „mimo hradbu“? Rabi Jochanan řekl: Mimo hradbu Bejt Pagej; ale mimo hradbu nádvoří se posvětí, a nepotřebujeme „na“ ve smyslu „v blízkosti“. Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Ani mimo hradbu nádvoří se neposvětí; vidíme tedy, že potřebujeme „na“ ve smyslu „v blízkosti“.

Spíše se tedy přou o pochybné varování. [Ale] i o tom se přece již jednou přeli!

Neboť bylo řečeno: [Kdo přísahal:] „Přísahám, že dnes sním tento bochník“, a den uplynul a nesnědl ho – rabi Jochanan a rabi Šimon ben Lakiš oba říkají, že není bičován. Rabi Jochanan říká, že není bičován, protože je to zákaz, v němž není čin, a za žádný zákaz, v němž není čin, se nebičuje; ale pochybné varování se nazývá varováním.

A rabi Šimon ben Lakiš říká, že není bičován, protože je to pochybné varování, a pochybné varování se varováním nenazývá; ale za zákaz, v němž není čin, se bičuje.

Říkají: Vskutku se přou o „na“ ve smyslu „v blízkosti“, a bylo to zapotřebí [učit obojí]. Neboť kdyby se přeli jen ohledně chamecu, řekl bych, že jen v tom říká rabi Jochanan, že nepotřebujeme „na“ ve smyslu „v blízkosti“, protože jde o zákaz, a kdekoli [chamec] je, tam je.

Ale ohledně posvěcení chleba, který se posvěcuje jen uvnitř, řekni, že souhlasí s rabim Šimonem ben Lakišem, že potřebujeme „na“ ve smyslu „v blízkosti“: je-li uvnitř, posvětí se; není-li, neposvětí se – stejně jako u služebních nádob. Bylo to [tedy] zapotřebí.

A kdyby nás to učil [jen] ohledně posvěcení chleba, řekl bych, že jen v tom říká rabi Šimon ben Lakiš, že potřebujeme „na“ ve smyslu „v blízkosti“: je-li uvnitř, posvětí se; není-li, neposvětí se. Ale ohledně chamecu souhlasí s rabim Jochananem, že nepotřebujeme „na“ ve smyslu „v blízkosti“, protože jde o zákaz, a kdekoli je, tam je. Bylo to [tedy] zapotřebí.

Rav Ošaja se otázal rabiho Amiho: Nemá-li [chamec] ten, kdo poráží, ale má ho jeden z členů skupiny, jak je to? Řekl mu: Je snad psáno „nebudeš porážet na svém chamecu“? Psáno je „nebudeš porážet na chamecu“ (Ex 34,25).

Řekl mu: Je-li tomu tak, pak i [když ho má] kdokoli na konci světa! Řekl mu: Písmo říká „nebudeš porážet“ a „nezůstane přes noc“ – „nebudeš porážet na chamecu“ [se týká] těch, kdo jsou nad ní [přítomni] ohledně „nezůstane přes noc“.

Řekl Rav Papa: Proto kněz, který pálí tuk, přestupuje zákaz, protože je zahrnut do [zákazu] ponechání obětních částí přes noc.

Bylo učeno v souladu s Ravem Papou: Kdo poráží pesach, [zatímco vlastní] chamec, přestupuje zákaz. Kdy? Když patří tomu, kdo poráží, nebo tomu, kdo kropí, nebo jednomu z členů skupiny. Patří-li někomu na konci světa, nezáleží na tom. A jak ten, kdo poráží, tak ten, kdo kropí, tak ten, kdo pálí, je vinen. Ale kdo čtrnáctého zaškrcuje [nehtem] ptáka, nepřestupuje nic.

A postav proti tomu: Kdo poráží pesach, [zatímco vlastní] chamec, přestupuje zákaz. Rabi Jehuda říká: I tamid. Řekli mu: Řekli to jen o pesachu. Kdy? Když patří tomu, kdo poráží, nebo tomu, kdo kropí, nebo jednomu z členů skupiny. Patří-li někomu na konci světa, nezáleží na tom.

A jak ten, kdo poráží, tak ten, kdo kropí, tak ten, kdo zaškrcuje, tak ten, kdo stříká [krev], je vinen. Ale kdo bere hrst z moučné oběti, nepřestupuje zákaz; kdo pálí obětní části, nepřestupuje zákaz.